Samičky se někdy mění v samce

Tvrdé konkurenční prostředí pod hladinou naučilo některé ryby měnit pohlaví nebo hrát obě sexuální role. Díky tomu mohou co nejlépe využívat všechny dostupné příležitosti k rozmnožování.

Kněžík duhový (Coris julis) je jedna z nejběžnějších ryb Středozemního a Černého moře. Žije ve velkém množství především nad skalnatým dnem, kde loví drobné korýše a další živočichy, zatímco na noc se pro jistotu zahrabává do písku. Samičky dorůstající asi 15 až 20 centimetrů jsou nenápadně hnědavě a šedobíle zbarvené, zatímco až čtvrtmetroví samečci nedělají ostudu svému druhovému jménu: přes zeleno-modro-bílé tělo se táhne jasně žlutý pruh, který je za hlavou ještě lemovaný sytě modrým pásem, zatímco první paprsky vysoce zdvižené hřbetní ploutve jsou oranžovo-červené a modré. V minulosti zoologové popisovali ještě příbuzný druh Coris giofredi, dokud se neukázalo, že jde jen o poněkud méně barevnou variantu kněžíka duhového.

Proměna Popelky na prince

Existence dvou barevných typů samečků u jednoho druhu vyvolala zvýšený zájem vědců, který nakonec vedl k odhalení překvapivé skutečnosti: životní příběh kněžíků se podobá pohádce o Popelce se značně nekonvenčním rozuzlením z nenápadných a odstrkovaných samiček se nestanou královny, ale princové. V akvarijních chovech se ukázalo, že kněžíci "druhu" giofredi mají zvláštní a z hlediska zoologické taxonomie poněkud nepříjemný zvyk: časem se samovolně proměňují na nádherně zbarvené samce kněžíka duhového. A nejen to v tyto samce se proměňují také samice.

Obětování sexuálního penzisty

Podle pozdějších výzkumů jsou v první fázi svého života kněžíci samicemi a teprve později se někteří z nich změní na samce. Možnost proměny je "odblokována" teprve v případě, že se v hejnu nevyskytuje jiný konkurent téhož pohlaví - uhynul, byl sežrán dravcem, uloven rybářem nebo z jiných důvodů opustil svou skupinu.

V té chvíli nervový systém nejstarší a nejzkušenější samice hejna zapůsobí na její hypothalamus a spustí mechanismus, kterým se mění pohlaví. Po krátké přechodné fázi se z ní stává plnohodnotný samec, přičemž je zajímavé, že největší sexuální aktivitu projevuje pouze po určité období v poslední fázi této přeměny. Na jejím konci je ryba s dokonalým samčím vybarvením, ale s minimální nebo žádnou sexuální aktivitou. Nejnádhernější samci kněžíků už jsou tedy vlastně v jakémsi pohlavním důchodu.

Etologové (vědci zabývající se chováním zvířat) se dosud neshodli na tom, jakou takový samec ve svém společenství vlastně plní funkci. Není vyloučeno, že jde o roli dost nezáviděníhodnou; díky velkému vzrůstu a nápadnému zbarvení se tento sexuální penzista těší největšímu zájmu dravců, a tak je vlastě obětován v zájmu svého druhu - aby mohli žít jedinci důležitější pro další reprodukci hejna.

Zákony hejna

Změna pohlaví je u těchto ryb snadná už proto, že se při jejím vývoji zakládají jak samčí, tak samičí orgány, hormony však růst samčích zpočátku potlačí. Laboratorní výzkumy potvrdily, že proměnu samice v samce velmi snadno navodí vstříknutí samčího hormonu. V přírodě je ovšem tento jev kontrolován především chováním ryb v hejnu, protože smyslem změny je udržovat co nejvýhodnější podmínky pro rozmnožování. Možnost další sexuální přeměny samic blokuje většinou přítomnost jednoho samce.

Hejno totiž optimální reprodukční schopnost dosahuje při určitém (a poměrně velkém) množství samic na jednoho samce. Jeho dost pravděpodobný násilný skon by proto na dlouho vyřadil z úsilí o zachování rodu celé hejno. Mechanismus sexuální přeměny zajišťuje, že zvěčnělý samec může být rychle nahrazen - a život hejna jde dál, jako by se nic nestalo.

Někdy však přeměnu pohlaví ovlivňuje i počet ryb určité velikosti v hejnu. Pokud je hejno velké a skládá se převážně z dospělých jedinců, vznikne z některé zkušené samice další samec, který si s sebou odvede přiměřenou část harému do nových lovišť.

Na jev mají vliv i další faktory prostředí, někdy jich dokonce musí působit několik současně, aby ke změně pohlaví došlo. V hejnu je také obvykle poměrně přísná "sociální" hierarchie, takže o tom, která samice je po odchodu samce na řadě, nepanují žádné pochybnosti.

Transsexuálové v akváriu

Změnu pohlaví pozorovali vědci u mnoha druhů ryb. Například příbuzná kněžíků, krásně zbarvená středomořská Thalassoma pavo a další. Ze sladkovodních ryb dokážou měnit svoje pohlaví některé živorodky. Zkušení akvaristé nejspíš vědí, že u populárních "mečovek" (Xiphophorus helleri) se z plnohodnotné samičky, která má za sebou řadu úspěšných porodů, pozvolna stane pohlavně aktivní samec vyznačující se mečovitým prodloužením spodní části ocasní ploutve.

Je to o to zajímavější, že jde o živorodé rybky, takže přeměna je jaksi "technicky" náročnější: budoucímu samci musí vzniknout pohlavní orgán zvaný gonopodium. Odborná literatura udává, že k přeměně dochází až u 30 procent ryb tohoto druhu - i zde ovšem toto číslo nejspíš závisí na vnějších okolnostech. Vzácněji dochází k přeměně také u "pavích oček", které jsou pro svou mimořádnou odolnost velmi oblíbené u začínajících akvaristů.

Méně obvyklá změna samečka v samičku byla pozorována zejména u ryb zvaných klauni (rod Amphiprion), které žijí symbioticky mezi žahavými chapadly mořských sasanek. Protože dravců je mnoho a ochranářských sasanek málo, každou obvykle obývá jen několik ryb, které navíc mají velmi omezené možnosti pohybovat se mezi různými sasankami. Změna pohlaví proto podstatně zvyšuje naději využít všech dostupných příležitostí k rozmnožování.

Ještě vzácnější je přeměna pohlaví oběma směry. Dochází k ní například u mořských ryb rodu Gobiodon. I zde je smyslem udržet poměr pohlaví v hejnu takový, aby rozmnožování probíhalo stále a s co největší intenzitou. U těchto druhů je "transsexualita" obvykle jediná možnost, jak čelit neustálému decimování hejna dravci.