Seminář "Transgenders - žijeme mezi vámi"

Představit problematiku transsexuality co možná nejširší veřejnosti bylo cílem semináře "Transgenders - žijeme mezi vámi", který se dnes uskutečnil v Praze. Se svými příspěvky vystoupili lékaři, psychologové, sociologové, právníci i sami transsexuálové, kteří otevřeně hovořili o své mnohdy strastiplné cestě k nalezení vlastní identity.
Seminář se konal v rámci Trans týdne, na jehož konci budou v pátek předány ceny Trans přítel 2000 osobnostem, podnikům a individuálním počinům, které v roce 2000 transgender komunita oslovila.

Termín transgender vychází z oblasti sociologie, která se nazývá gender studia, studia rodu. Zkoumají, jaké hodnoty a symboly společnost přiřazuje mužskému či ženskému pohlaví. Podle sociologu transsexuálové nebo transgendeři přecházejí z jedné role do druhé, protože medicína je nutí, aby si vybrali bud jedno nebo druhé pohlaví. "Sociologie a psychologie ale ukazují, že ani muži ani ženy nejsou cistě maskulinní či femininní, ale že v rámci svého života se pohybují po této stupnici. Transgendeři přijetím nové role nám v podstatě ukazují to, jak my tyto dvě role chápeme," řekla socioložka Marcela Linková.

Sexuoložka Hana Fifková naznačila, proč se stále více používá termínu transgender než transsexualita. "Klienti za mnou přicházejí s problémem rodové identity," řekla. Transsexuálové nemají nejistotu v tom, jakou mají sexuální orientaci, ale v tom, že jejich tělo neodpovídá tomu, v jakém "rodě", mužském nebo ženském, se cítí být. Popisovala velmi složitý proces, jenž každý transsexuál musí podstoupit a který trvá dlouhé měsíce i roky. Samotná operativní změna je jen jeho završením.

"Rodiče, kteří byli velmi přísní, se mnou mluvili jako s holkou, protože se báli toho, co by tomu řekli lidé. Narodila ses jako holka, máš to napsaný v občance, tak proste budeš nosit dlouhý vlasy," začal své otevřené a spontánní vystoupení Štěpán Šulc, který operativní změnu pohlaví z ženy na muže podstoupil asi před rokem. "Říkali mi Štístko, takže jsem pro ně ani holka nebyl," řekl Šulc o rodičích, kteří věděli, že jejich dcera se cítí spíše jako syn. To, že rodiče požádal, aby na něj mluvili v mužském rode, bral jen jako tečku za celým dlouhým procesem "přeměny". "Čekal jsem, že si lidé včetně rodičů budou zvykat hůře. Je to podobné, jako když někomu dlouhá léta vykáte a potom se s ním setkáte a on vám nabídne tykání. Také je to pro vás zpočátku nezvyklé," zakončil svoji upřímnou zpověď.