Co je to sexismus

Jako sexismus se nejstručněji řečeno označují jakékoli /předsudky a diskriminace na základě pohlaví/. Sexismus se ve společnosti objevuje i tehdy, je-li rovnoprávnost pohlaví deklarována ústavou (stejně to platí např. pro rasismus - předsudky na základě rasy).

Existují ovšem společnosti, které jsou sexistické otevřeně. Jsou to zejména společnosti rigidní ve svém náboženství (ponejvíce islám) a jedná se zde o diskriminaci ženské populace. Žena není oprávněna rozhodovat o svém vlastním životě ani o životě svých dětí; nemá přístup k veřejnému životu, k politice a často ani ke vzdělání (některé islámské země umožňují ženám studovat a to ve zvláštních zařízeních odděleně od mužů); nedisponuje vlastními prostředky a je chápána jako majetek muže - nejprve otce, posléze manžela.

V těchto zemích a i v některých jiných neislámských společnostech (např. Čína) hraje důležitou roli rozdělení na město a venkov. Ve městě je díky značnému euro-americkému vlivu situace žen daleko uvolněnější. Na venkově vládne přísná tradice a ženy jsou nuceny se jí zcela podřídit. Mnohde se praktikují rituály zaměřené proti ženám (př. obřízka u žen, mrzačení pohlavních orgánů za účelem znemožnit ženě plné prožívání sexuálního života). Tyto rituály jsou ospravedlňovány tradicí a náboženstvím. Světové organizace zabývající se lidskými právy vytvářejí na tyto společnosti politický nátlak a snaží se tak eliminovat sexistické chování zaměřené vůči ženám.

Ve společnostech, které zachycují rovnoprávnost pohlaví v zákoně a mají právní záruky proti hrubým formám diskriminace, má sexismus odlišnou skrytější povahu. Týká se zde v různé míře obou pohlaví. V povědomí lidí je silně zakořeňen předsudek o tom, jaké chování, životní poslání a činnosti přísluší tomu kterému pohlaví. Jestliže pak muž či žena začne usilovat o něco, co spadá do oblasti vymezené pro druhé pohlaví, naráží na odpor a nepochopení.

Někdy se jedná o odpor institucionální (např. u nás jsou děti po rozvodu téměř automaticky svěřovány matce, ačkoli otec má o ně stejně vážný zájem a poskytuje stejné podmínky pro výchovu; otcové, kteří mají zájem své děti skutečně vychovávat, musí vyvinout značné úsilí, aby soud uznal, že jsou schopni postarat se o děti stejně jako ženy).

Sexistické myšlení se dále projevuje všude tam, kde jsou pohlaví společenským tlakem svého okolí směrována do tradičních rolí. Muž je nucen hrát roli silnějšího, výbojného, schopnějšího jedince, živitele a ochránce. Žena pak má být ochraňovaná, neriskující, obětavá, pečující. Podle mnohých studií se takto zaměřená výchova a společenské tlaky negativně promítají do soužití partnerských dvojic, ohrožují rodinu a schopnost jedince najít své místo ve společnosti. A to z toho důvodu, že toto tradiční rozložení rolí už není funkční. Fyzická síla muže už není zapotřebí k přežití a k ochraně ženy a rodiny. Žena je schopna nést existenční riziko a zodpovědnost, stejně tak muž je ekvivalentní co se týče péče o rodinu. V současné době se uplatňují vlastnosti, které nejsou determinovány jinak nepopiratelnými rozdílnostmi pohlaví.

V západních zemích s rozvinutým feminismem tyto tlaky prakticky vymizely a obě pohlaví tak mají otevřené daleko širší pole působnosti.

Se sexismem souvisí pojem sexistický jazyk. Různé feministické a lingvistické studie upozorňují na to, že jazyk obecně je strukturován podle patriarchálních vzorců, nebere v úvahu ženský prvek a je tudíž nepřirozené, když vypovídá o ženě nebo vyjydřuje-li se jím žena. Jde hlavně o výraz člověk (v angličtině a v němčině a románských jazycích se člověk řekne stejně jako muž) a od něj odvozený zástupný podmět man ( = člověk = muž), používaný všude tam, kde mají být osloveni všichni lidé. Pod vlivem feministického hnutí se z angličtiny a z němčiny v oficiálních projevech některé sexistické prvky vytratily.

Slovanské jazyky netrpí těmito problémy, protože pro vyjádření rodu disponují daleko bohatším aparátem. I v češtině se ovšem lze setkat s určitými nekorektními projevy ve veřejné sféře (např. oslovení v úvodním slově k volebním lístkům "Vážený občane") nebo profesní či občansko-právní výrazy používané v mužském rodě.

V souvislosti s pojmem sexismus je dále třeba zmínit katolickou církev. Zatímco všechny jiné tradičně mužské oblasti se ženám zcela nebo alespoň formálně otevřely a to i ostatní církve (většinou protestanské), katolická církev trvá na zákazu žen vstoupit do kněžské hierarchie a kázat Slovo Boží. Už řadu let jsou proti této diskriminaci vznášeny kritické hlasy a protesty přímo z církve samotné. (viz. protesty amerických řádových sester ve Vatikánu před sídlem papeže). Požadavek přijetí žen je papeži předkládán i oficiálně, ovšem je vždy znovu zamítnut.

Použitá literatura

Dowling, C. 1994. Neusínat sama. Motto, Praha. (pozn.: originál má příznačnější název "Cinderella Complex - Women`s Hidden Fear of Independence")
Eisner P. 1994. Žena a čeština. POTMĚCHUŤ - feministický občasník, Nakladatelství Masarykovy university Brno, září/říjen, str. 23.
Gjuričová Š. PhDr. 1996. Rodičovská práva, vztahy a rozvod aneb spiknutí naší civilizace proti otcům. ŽenSen, Nadace Gender Studies, ročník 1, č. 1, str. 3.
Hradecká, I. 1991. Stratifikace a ženy. Sociologický časopis, ročník 27, č. 3.
Sborník Politika s ženami či bez žen, 1996. Nadace Gender Studies, Praha.
Sborník překladů z evropské a americké feministické sociologie, 1993. Sociologický ústav AV ČR, Praha.
Seidler, V.J. 1996. Znovuobjavenie mužskosti. ASPEKT, Bratislava, ročník 2, č. 2, str.89.
Stockman, N. 1991. Společenské třídy a manželství. Sociologický časopis, ročník 27, č. 3.
Verecký, L. 1995. Rozhovor s Evou Hauserovou. Magazín MF Dnes, číslo ze dne 23.3. 1995, str.42.