inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
26.5.2019 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Jádro diskriminace = škola

Proč chce policista předvést do cely muže v sukních, ponižuje ho, svítí mu do výstřihu a už se těší, jak si na okrsku udělají travesti show? Přitom ten “muž” nepil, jel přiměřenou rychlostí, žádné děti nelákal na čokoládové ježečky a v kufru nevezl na poštu končetiny zabalené do papírového balíku.

A přesně to se nedávno stalo transsexuálce Monice Dvořákové se silniční kontrolou – jak vystřižené z amerického filmu o transvestitovi - transexuálovi Gerald – Geraldina, kde jednu transholku vytáhli policisté z auta a hodili na celou noc do cely jenom proto, že v papírech byla mužem a za volantem ženou.

To není jen film, protože transaktivistku Terezu Spencerovou napadly holé hlavy, ale policisté řekli, že ona je úchyl a nechali jí být. Protože další holku traumatizovali na její cestě němečtí policisté…

Ten policista klidně může až do smrti žít v domnění, že Monika je “divný muž” v dámském, jeho osobní mínění není podstatné, ale nemusel a NEMĚL ji ponižovat. On ale byl v tu danou chvíli tím mocným, i když je jinak bezvýznamným, zakomplexovaným mikrokolečkem světa. Taková mikrokolečka se těžko promazávají osvíceným myšlením.

Jdu ven, jdu přes překážky, ale jsem.

Vždyť většina lidí nemusí transgender – tak složitou studnici osudů, tužeb a vnímání světa – poznávat nějak extra zvlášť do hloubky, nemusí se trápit zkratkami a definicemi toho, co je to DQ, TS, TV, TS.

Stačí přece poznat, že jsou lidé, kteří se jinak cítí a jinak vypadají, než je obvyklé v křesťanské společnosti, a že je to tak silné, že už to netají doma mezi čtyřmi stěnami, že prostě musí ven, a to nejen se v noci plížit přískoky od jednoho stínu ke druhému, že JDOU PŘES DEN VEN, že JDOU PŘES PŔEKÁŽKY. To znamená, že je to prostě tak silná duševní potřeba (ne jen erotická (!), to je jen jedna součást ega), že to transgenderovi stojí za to riskovat, hrát druhou roli, a poprat se s předsudky a mýty ulice. Že se duševně cítí v opačné pohlavní roli, než mu nadělila příroda, a to bez ohledu na sexuální orientaci.

Stačilo by ještě také, aby většina pochopila, že ne všichni musí k tomu, aby byli šťastní, jít na radikální hormonální léčbu a pak operaci. To jsme totiž stále jen v kolonkách Muž (male), Žena (female) – a Transsexuálka, který vlastně bez okolků směřuje od jednoho pólu k druhému. Jenže jsou přece také lidé, kteří jsou mezi, a nejsou zcela, se vším všudy, vyhraněni v poloze M do F (či opačně).

Jsi žena, tak se tak chovej!

Přesně tak! “Jak jako žena můžeš takhle myslet? Jak se můžeš takhle chovat? Jak to, že tě mohou zajímat takové ty čistě mužské věci?", může někdo namítnout!

Lidé se stále zatlačují do jedné nebo druhé kolonky – buď musíš být u plotny (tedy jsi žena) nebo ve špinavých montérkách pod autem opravovat rozvodovku (jsi tedy muž). Ono to ale z hlediska pohlaví může být přece i opačně. Proč by si žena nemohla umět opravit auto a muže nebavilo dobře uvařit? Vždyť třeba v restauracích vaří hlavně muži – ale za domácí plotnou, to už je prý úděl ženy.

Biologické ženy, které se cítí spíše mužem, mají oproti biologickým mužům přece jenom určité výhody – mohou nosit kalhoty, aniž se někdo diví, jejich případně maskulinní chování či postava nepřivádí děti do němého úžasu, naopak se to žádá. Model brutální Nikity se nosí. Neotáčí se za nimi lidé a neříkají: hele teplouš, buzna…

Bylo by také skvělé, kdyby lidé pochopili, že může existovat žena s pevným stiskem ruky, že jsou například i ženy používající tu a tam sprostá slova, kouří třeba jako fabrika a pijí pivo. Proč to říkám?

U transholek – transgender se to netoleruje, u nich je to důkaz, že přece zůstaly chlapy, a že si hrají jen na zmalované ksichty. U nich společnost sleduje každý pohyb a slovo, zda jsou těmi “správnými ženami,” když říkají, že se tak cítí. Jaký je ale prototyp správné ženy? Není.

Buď IN! Vem si sukni.

Rozdělovat chování lidí na čistě femininní a maskulinní je velmi omezující. Proč si všichni myslí, že pláčí jen ženy? Pláčí i muži – a jak. Muži však pláčí jen do polštáře, aby nekleslo jejich mužství.

Rozdíly v pohlavní rolích nejsou jen v těle, plodnosti, ale také psyché…A ta nemá jen dva póly OFF a ON. Bohužel společnost se dělí na “to” a na “ty” co “je” a co “jsou” IN a OUT.

Většina transgenderů nemůže kašlat na image a následovat instinkt a svojí žízeň – nemůže se prostě chovat a oblékat, jak se cítí – nejen, že je většina vypudí, ale přijdou o práci. Pokud by lidé mohli svobodně žít, to bychom se divili, kolik mužů a žen ve skutečnosti vybočuje ze své oficiální kolonky.

A ještě více by se divili ti, co se pošklebují a zvoní na poplach, že muži v sukních a dívky na kluka jsou morální zhoubou společnosti, protože jen kvůli mužům v dámských šatech a ženám “na kluky” by se totiž nikomu nic nestalo. Společnost by rozhodně jen kvůli transgender ještě více morálně nepoklesla do bahna otevřených zvrhlostí a perverze, zůstala by stejně zvrhlá jako je dneska, a možná naopak slunce pochopení a tolerance by jen více prozářilo ulice a duše lidí...

Shlédnuto: 3605x    |    Komentáře: 0    |    Tipů: 2    |   
Translidé 2003-2019 | MAPA | on-line: 1 |        Creative Commons License