Dopis sousedům

Vážení sousedé a spoluobčané,
chci vás seznámit se situací spojenou s mojí osobou, která v nejbližších dnech nastane a trošku vám ji i vysvětlit. Již od mládí vím, že se cítím být ženou (i když to tak vizuálně asi moc nevypadá, ale vnitřně to vím přesně). Bohužel mé tělo dostávalo jiné příkazy a utvářelo se do jakési mužské podoby. Vnitřně, jak už jsem se zmiňovala, to vím od dětství, ale plně jsem si uvědomila, kdo vlastně jsem, až v pubertě. Pomohly mi v tom i ojedinělé články o transsexualitě, které mi pomohly pochopit „zaškatulkovat" můj problém, pak následovalo období vyrovnávání se s tímto problémem a hledání nějakých (spíše neúspěšných) řešení.

Po léta trvajících pokusech dále setrvávat v nechtěné roli jsem došla k rozhodnutí udělat radikální řez a přizpůsobit tělo ke svému cítětí, myšlení a identifikaci sebe sama. Tzn. podstoupit změnu pohlaví. Není to pro mě lehké rozhodnutí, neboť se netýká pouze mě ale i mých nejbližších, známých, přátel a kamarádů a i vás mých spoluobčanů. Proto jsem se rozhodla, že napíši tento dopis a požádám vás touto cestou o trošku porozumění a taky vlastně o pomoc. Než vysvětlím, o jakou pomoc jde, trošku popíši cestu, kterou mám ještě před sebou.

Když se transsexuální osoba (žena narozená do mužského těla nebo muž v těle ženském, bez ohledu na sexuální orientaci) rozhodne s tímto stavem něco dělat, dostane se nejdříve k nějakému odborníkovi (sexuolog, psycholog…), následuje období diagnostiky, kdy se potvrzuje tato diagnóza (transsexualita je vedena jako nemoc). Po jejím stanovení se přistupuje k hormonální terapii. Ta by měla trvat minimálně rok než komise povolí operativní zákrok.

Mezitím ale musí transsexuální osoba minimálně rok žít ve své „nové" roli. Nechá si změnit jméno na neutrální tvar (např. Saša, Míša, Nikola….) a začne žít život druhého pohlaví ve všech oblastech života, v mém případě to znamená i nošení ženského (popř. unisex) oblečení, používání ženského rodu…

Tím vás chci požádat, zda mě můžete oslovovat také v ženském rodě. Asi vám to bude připadat krkolomné, ale věřte, že ani pro mě to zatím není nic jednoduchého, vždyť přes třicet let si „hraji" na kluka a změnit to ze dne na den není tak jednoduché, i já se teprve budu učit žít v mé znovu nalezené roli, a vaším přístupem mi to (jak pevně věřím) jen ulehčíte.

Doufám, že vám tento dopis pomohl pochopit moji situaci. Pokud někdo z vás bude mít nějaké otázky, klidně se neostýchejte a zeptejte se. Nejhorší je nevědomost….

Tomáš
nyní – Toni
do budoucna – Tamara