Rozhovor s Miluškou Šubrtovou, ženou, která kdysi byla mužem

To je otřes! Tak takhle by zhodnotila maminka jednoho mého kamaráda téma transsexuality. Miluše Šubrtová, Tereza Spencerová a stovky dalších žen a mužů v naší zemi zažívají trauma při dospívání, v dospělosti a vlastně celý život. A přitom je to jednoduché; narodili se ve špatném těle, a tak to chtějí napravit. Změna pohlaví je u nás legální, operací ale toleranci lidem nevštěpíme. Miluška Šubrtová, vitální žena, která kdysi byla mužem, má ve věcech jasno.

Česká televize nedávno znovu odvysílala dokument o tvé operaci. Jak se od natáčení a operace změnil tvůj život?
Vlastně vůbec. Lidé, co se mnou přišli do styku po vysílání, mi vyjadřovali pozitivní názory. Samozřejmě někteří se k tomu stavěli neutrálním způsobem, nevyjadřovali se a měli obavy. Zejména mužská část s "tím ptáčkem" měla problémy. Ale já jim to neberu, pro nás je operace řešením života a smrti.

Poznávají tě lidé na ulici?
Moje vizáž se neustále mění, takže mě někdy nepoznávají moji vlastní známí. (Smích) Ale jednou mě zastavila jedna paní a zajímalo ji, jak mi budou vypláceny důchody, protože se mi změnila identita, jméno, rodné číslo. Vysvětlila jsem jí, že vše přechází na novou identitu a vše se započítává.

Jak se liší Miluška Šubrtová (nemyslím nyní fyzicky) od osoby, kterou jsi byla?
Vnitřek zůstal tak jak předtím, pouze je teď vše v harmonii. Zájmy, které by někdo považoval za typicky mužské, jsem si také zachovala, chodím na pivíčko, kouřím cigarety... Nelíbí se mi ale rozdělování rodových rolí. Po operaci také hledám způsob, jak využít v životě nové vlastnosti. Občas je dokonce zneužívám.

Konkrétně?
Ráda laškuji s muži. (Smích)

Loni uvedl festival MEZIPATRA dokument o tvé operaci. Přišla jsi na promítání se svou maminkou. Jaký máte mezi sebou vztah?
Je to moje adoptivní matka a asi máme stejné vztahy jako v každé druhé rodině. Maminka měla trochu strach, co se z toho vyklube, jelikož se nikdy neprezentovala na veřejnosti.

Pouvažuješ se za aktivistku?
Ano, protože osvěta v oblasti transgendru a ostatních sexuálních menšin je potřebná. Jednotlivé skupiny, at už gayové, lesby nebo transsexuálové se navíc od sebe vzdalují. Musíme lidem říkat pravdu, vysvětlovat, kdo jsme, a že máme na světě stejná práva jako ostatní. A navíc máme svoji identitu. A právě po tom dokumentu jsem měla pozitivní ohlasy, což mě v odhodlání informovat utvrdilo. Pro některé lidi jsem byla průkopníkem, pro někoho dokonce hrdinkou.

Platí ještě heslo "Miluška Šubrtová na hrad"?
Stále si za tím stojím. Myslím si, že gayové, lesby nebo transsexuálové mají větší prostor pro vědomosti. Necháváme vstupovat svět k nám a nedostáváme od světa tolik, jako mu dáváme. Při operaci navíc neuvažuješ, jak to zasáhne tvé tělo, že to bolí, ale že to potřebuješ ke svému životu. A po takové zkušenosti dokážeš i pomoci. To na hrad patří...

Kdy chceš kandidovat?
Až budu cítit, že láska bude potlačována, ať už ve formě antisemitismu, xenofobie nebo homofobie.

Když už jsme u té politiky, volila bys někdy KDU-ČSL?
Samozřejmě ne. Tato strana porušuje lidská práva, bere rovnost, především lidem, kteří se ničím neprovinili. Myslí si, že jen oni mají pravdu, což vede k anarchii. Řeší pouze problémy z minulosti. Někdy si říkám, zda na nás nepošlou ještě křížové výpravy! (Smích)

Podepsala jsi petici za registrované partnerství?
Nechceš tomu říkat jinak? Ta terminologie tady hraje roli. Prostě mám partnera a mám ho opravdu ráda. A pokud pár vedle mne má jiná práva než já, je to špatné. Samozřejmě jsem ji podepsala.

Jakou organizaci nebo skupinu mají transsexuálové?
Sdružujeme se v Transfóru. Veškeré informace lidé naleznou na www.transforum.cz. Snažíme se například pomáhat lidem, kteří se bojí vyjít na ulici v lodičkách a kabelce, jelikož je to obrovské stigma, a přitom této zemi dali více než jiní. Třeba velké vědecké objevy.

Mluvíš o konkrétním člověku?
Ano. V tuto chvíli je to velmi smutné, protože si nedávno vzal život. V nemocnici ho odmítli, nedostal se na operaci.

Důvod?
Protože odborníci ho neuznali vhodným pro operaci změny pohlaví.

Setkáváš se i dnes s předsudky?
Ano, s tichými, které se nevyjadřují.

I u blízkých lidí?
Rozpoznat v některých chvílích blízkého člověka bývá problém. U některého člověka projde moje transsexualita mávnutím ruky, u druhého se bojíš, že brzy dostaneš přes hubu. A někdo přijde a fyzicky to provede. Ale více převažuje sympatizantů. Kdo má trochu inteligence, tak zastře biologické pudy a je tolerantní. Ostatní se mlátí nebo nadávají.

Je těžké najít partnera?
Chlap nebo žena, pro mě je to čistá, láskyplná bytost. Dávám přednost lidskosti, inteligenci, což jsou dost velké mety, které se samozřejmě hned neplní.

Máš někoho?
Ano, s jedním Američanem udržuji dlouhodobé letmé přátelství. Je pro mne oporou, jsem s ním ráda. Užíváme si života a světa. Má na duchu kus ženský i kus chlapa a mně to vyhovuje.

Jak jste se seznámili?
Na nějaké pracovní schůzce v hotelu jsme se potkali tak, že jsem mu shodila notebook na zem a on zakřičel se silným americkým přízvukem: "Ty krávo, nemůžeš dávat pozor!" Já se na něj zle podívala, on se lekl, a tak mne pozval na drink.

Jak vidíš kromě prezidentského křesla svou budoucnost?
(Smích) Špatně. Hrad se mi hned tak rychle nesplní. Ale budu informovat lidi a pomáhat jim. Chtěla bych změnit to, že řada lidí, kteří mají moc změnit budoucnost, jenom kopírují minulost.