Rozhovor se Swankovou 1

Oscara za hlavní roli ve filmu Kluci nepláčou si na kluka ostříhaná černovláska stoprocentně zasloužila. I když to byla vlastně role mužská... Je na čase dokázat, že Hilary Swanková je nejen skvělá herečka, ale také krásná a inteligentní žena. Brandonovi Teenovi bylo jednadvacet, snil o klidném životě fungující rodiny na venkově kdesi v Nebrasce. Problém byl v tom, že okatý, štíhlý, útloboký chlapík byl ve skutečnosti dívkou Teenou. Muž uvězněný v ženském těle nedokázal zběsile roztočené spirále osudu vzdorovat dlouho—vztah s půvabnou Lanou narazil na předsudky a zaujatost okolí a vyústil v brutální znásilnění a posléze dvě vraždy, jeden trest smrti a jeden trest doživotí...

Hilary Swankové bylo pětadvacet, byla herečkou, za sebou měla zajímavou roli svobodné matky z několika dílů seriálu Beverly Hills 90210, roli v pokračování filmu Karate Kid a nepříliš šťastné vyhlídky na život druhořadé hollywoodské garnitury. Konkurs na film Kluci nepláčou líčící tragické životní osudy Teeny-Brandona byl jeden z mnoha. Když skončila své představení, bylo každému jasné, že úmorné hledání hlavní představitelky mezi stovkami nejrůznějších hereček skončilo. Hilary je všechny absolutně vymazala. Těžko mohla vědět, že za svou životní roli posbírá kdejaké ocenění, včetně těch nejprestižnějších - Zlatého glóbu a Oscara. Věděla jen, že to je šance, která se jen tak nevrací.

Jak k tomu všemu vlastně, Hilary, došlo?
Prostě jsem šla na konkurs a ten vyhrála. Důležitější je, co se dělo potom. S režisérkou jsem strávila hodiny debatami o tom, jak Brandona hrát. Vlastně jsem se jím na měsíc reálně stala. Ostříhala jsem si vlasy, obarvila je na černo, chodila na speciální lekce „mužské" výslovnosti, aby mi trochu zhrubnul hlas, ovázala si prsa elastickým obinadlem a v kalhotách nosila srolovanou ponožku. Sousedé mi na to skočili a mysleli si, že jsem svůj bratr James. Toulala jsem se po městě, hrála videohry a dokonce se snažila sbalit nějakou holku— přesně v intencích role.

Hm, to je zajímavé... Jak to dopadlo?
Nic vážného (smích). Bylo tu něco, co jsem prostě nemohla nijak skrýt a co mě zrazovalo—široký úsměv a vyceněné zuby. Musela jsem se o to víc snažit a položit níž hlas.

Jak se k tomu, že budeš hrát kluka, stavělo tvé okolí? Nezrazovali tě lidi od toho záměru?
Když si mě režisérka s producentem prohlídli na videu, rozhodli se, že se mnou chtějí mluvit osobně a že musím okamžitě odletět z L. A. do New Yorku. Moje agentka ke mně přišla a spustila: „Doporučila bych ti zvednout svou línou prdel a letět, protože lepší roli už v životě nedostaneš! A čerta se starej o to, kdo to zaplatí!" Stejně tak mě překvapila reakce mého otce, který se narodil v Iowě, pouhé dvě hodinky cesty od Falls City. Řekla jsem mu, že Kluci nepláčou je velmi realistická a dramatická „real story", kde budu mimo jiné brutálně znásilněna dvěma chlapy. Podíval se na mě a odpověděl: „Ale já ten příběh dobře znám. Běž a zahraj tu zatracenou Teenu, jak nejlíp umíš!"

Zpočátku to nevypadalo na trhák: dospívající dívka žijící jako kluk přichází do zapadákova jménem Falls City v Nebrasce, zamiluje se a posléze tragicky skončí...
No, to už přece jen trochu zjednodušuješ. To přece není žádný další tuctový příběh o „prozření". Je to především film o tom, jak na Brandona reaguje okolí. O jeho předsudcích a zaujatosti. Stalo se mi, že mě na ulici kdosi zastavil: „To je přece ta holka, co hrála Brandona Teenu." Naklonil se ke mně, dlouze se mi zadíval do tváře a pak řekl: „Díky, Bože, za to, že jste ten film natočila..."

Jak se teď, po slavném oscarovém vítězství, díváš na svou předchozí filmovou kariéru?
Účinkovala jsem asi ve čtyřech filmech a několika seriálech. Ale víš, co je zajímavé? Můj první film byl Buffy, zabiják upírů. A role se jmenovala Kimberley. Druhý film byl The Next Karate Kid. A role se jmenovala Pierce. A...

A režisérka Kluci nepláčou se jmenuje Kimberley Piercová...
Přesně tak. Není to legrační? Jsem skutečně zatížená na pověry a tohle je až moc podezřelé. Nehledě na to, že jsem se dokonce narodila v té samé nemocnici v Lincolnu, kde byla po znásilnění vyšetřovaná pravá Teena. Tyhle drobné detaily mají pro mě velký význam.

Řekni mi něco o tom, jak se z Hilary stávala Teena a potom Brandon? To přece musela být neuvěřitelná životní zkušenost...
Mimo jiné jsem zjistila, jak úmorné a psychicky náročné je být někým, kdo se cítí „odlišně". Víš, jak to myslím. Je to úžasný milostný příběh. A myslím si, že lidi reagovali zejména na to, že hrdinkou je dívka, jež měla dost kuráže chtít změnit svůj život. Bez ohledu na to, co si o tom myslelo její okolí. Musím říci, že jsem sama byla překvapená, jak moc byly odlišné reakce lidí, když jsem byla dívka a když jsem byla kluk. Lišilo se to jako noc a den.

A co natáčení milostných scén mezi Brandonem a Lanou?
Bylo velmi náročné, ale Chloë byla výborná a moc mi pomáhala. Skutečná Lana Brandona velmi milovala bez ohledu na jeho pohlaví. Moc mi pomohlo i video, které Kimberley s pravou Lanou při přípravě scénáře natočila. Přiznala se dokonce, že měla velké problémy s Kim vůbec mluvit, protože svým krátkým účesem a chlapeckou tváří jí Brandona až příliš živě připomínala.

Máš za sebou životní úspěch v podobě zlaté sošky Oscara a před sebou jistě velmi slibnou budoucnost. Co si myslíš, že by na Oscara řekl skutečný Brandon, kdyby žil?
Těžko to mohu vědět, ale cítím, že ať je kdekoliv, vidí, že jeho život, byť krátký a tragicky ukončený, přece jen za něco stál...