inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
28.3.2024 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Tak si myslím

Zamyšlení číslo F64…

Častokrát jsem přemýšlela, co to ta transexualita vlastně je a nějak jsem nikdy nemohla dospět k závěru...

Je to nemoc?

To asi těžko, když jsem zcela zdravá, teda až na nějakou tu chřipku … někdy.

Je to duševní porucha?

Cha! Tak teď jsem pobavila sama sebe. Když se podívám občas na „normální" lidi okolo sebe, tak o svém duševním zdraví a vyrovnanosti nepochybuji. …

I když i nad tímto mým výrokem by se dalo spekulovat, ale souvisí to spíše s mou hysterií a agresivitou, neboť vytočí-li mne moje drahá polovička (a on je v současné době ten jediný, kdo to umí dokonale a s bravurou virtuóza) jsem ochotna ho ubít, čímkoli, co mám zrovna po ruce a uječet ho do stádia krátkodobé hluchoty.

Takže si myslím, že je to vše dle hesla: „Každý jsme střelený. Jde o to, jak moc a ze které strany nás to vzalo."

Nebo že by to byla genetická vada?

Mno… Taky vedle. Když mně doktoři na genetice rozmotávali moje DNA-spirálky, tak nic vadného nenašli. Dle nich jsem zcela normální… divné, že?

Tak co to teda je?

Že by defekt? … ? Jako na pmeumatice… ? … :-)

Nevím…

Je to jako kdybych šla do obchodu a koupila si HOVĚZÍ GULÁŠ a PÍVO – oboje v plechu a doma po otevření bych místo gulášku objevila „nízkoenergetický zeleninový salát s tuňákem" a z pivní plechovky by mi tekla „dietní kola".

Pravděpodobně to bude mít hodně společného s naší matičkou přírodou. Toto „obstarožní stvoření" je již pravděpodobně tak senilní a slepé, že strká dívčí duše do chlapeckých těl a naopak.

Ovšem napadají mne i jiné varianty, například pokud má matka příroda smysl pro humor, mohu být pouhý nepodařený vtip, ovšem tohle musím zavrhnout, neb by se s tím těžko vyrovnávalo mé velké, sobecké a ješitné ego.

Také mohlo jít o úmyslnou záměnu… Ono říká se, že když panbůh (a matička příroda) tvořili Adama, tak začínali od nuly a vzhledem k tomu, že u Evy se vyvarovali předešlých chyb, je možné, že chtěli Adamovi udělat upgrade a povýšit ho na „Evinu" úroveň. (sorry chlapi) Ale taky se nepovedlo, zapomněli že není kompatibilní hardware :-)

Ať je to, jak chce, nesu si životem cejch „TS" – prokletí i dar.



Jít s takovým to cejchem po světě není jednoduché a často - hlavně ze začátku – to hóóódně bolí. Bolí to tak, že už to téměř nelze vydržet.

Když něco bolí normálního, lépe řečeno obyčejného tuctového člověka (neb my jsme přece neobyčejná stvoření), tak uvažuje, kdy už ho to přejde.

Ovšem když jde o človíčka „TS", tak uvažuje, jaká rána bude další, kolik síly musí načerpat, aby vše snes, kolik bolesti si ještě bude muset vytrpět, kdo další zradí nebo ublíží, kdo toho človíčka vyžene ze své blízkosti a přízně, jako nějakého špinavého zavšiveného psa, a tak dále, a tak dále…

Toto černo, zrady, bolesti, nešťastná láska, odsouzena k zániku dříve než mohla vůbec vzniknout a milióny dalších maličkostí na mne jednoho dne také dolehlo tak silně, že už jsem to nemohla vydržet a chtěla se zasebevražďovat. Nic na tomto světě mne netěšilo a nic mne tu nedrželo. Téměř nic. Byl tu jediný zbylý přítel, jediná kamarádka, které jsem vždy mohla říct vše, svěřit se s každou hloupostí, povídat si hodiny o ničem. S touhle osůbkou jsem se chtěla ještě jednou naposledy vidět - rozloučit se. A tato samá osůbka, když viděla, že mám smutnou náladu a jdou na mně splíny, mně vtáhla k sobě dovnitř a jala se mně nenásilnou formou rozveselovati. Udělala čokoládové kafe, pustila videoklipy od Madony, abychom mohly (tehdá ještě mohli) společně nadávat, kde ta mrcha bere do videoklipů ty krásné chlapy, co tam vystupujou, pak přišel na řadu salát s topinkama a … a … černo zmizelo. Ta tuna bolesti zbaběle utekla před několika radostnými okamžiky.

Tenkrát jsem sebevraždu nespáchala a uvědomila si, že život je i krásný, že vůbec netuším, kolik těch radostí mně v celém životě čeká, a že s tímhle negativním přístupem to ani nezjistím a že…

SEBEVRAŽDA NENÍ NIC JINÉHO NEŽ ZBABĚLOST ŽÍT!



Teď jednu mou oblíbenou Werichovinu:

„Jedinou věc, kterou máte doživotně je život. … a ten … Život stál, stojí a bude stát za to, aby ho člověk dožil."

„TS" jako test…

Kdysi jsem měla … jsem si myslela, že mám … stovky známých, kamarádů a přátel, kteří nyní dělají, že mě neznají, nevidí, neslyší. Toto nejsou přátelé, přátelé jsou lidé, kteří přítele v nouzi neopustí. V současné době mám opět spousty známých a kamarádů, ale ty které řadím mezi své přátele, byste mohli spočítat na prstech jedné ruky…

„TS" test je obecný a dá se všestranně využít… zatím znám tyto funkce – test přátelství, lásky, spolupracovníku… také test na blbečky a ostatní idioty, kterým se je lépe (v zájmu zachování duševního zdraví) vyhnout.

To jsem trochu odbočila…

Chtěla jsem hlavně napsat, co jsem dělala, abych překonala chmury…


1) Srážka s blbem… usmívala jsem se a představovala jsem si ho na WC, jak má zácpu a tlačí. (Jestli jste se začali u obrazovky usmívat, tak vám tahle metoda půjde použít i v praxi.)


2) U doktora… usmívej se (v duchu mu třeba říkej – troubo, blbečku, kreténe… ovšem pouze pokud tě bere jen jako získané body pro svou výplatu, ale usmívej se), ani nevíte kolik radosti mu tím způsobíte, zvláště pak těm snaživým a hodným. Doktora velice potěší, když se jeho pacientům daří dobře a vidí, že se nesnaží jen on sám.

Zkuste si představit kolik takový cvokař musí vstřebat denně lidského neštěstí, to je o hubu. A když pak v tom chmurném dni uvidí usměvavou a rozzářenou osobu, o které ví, že to nemá lehké, tak to pomůže i jemu i všem pacientům. Já vím. Lehce se říká a hůře koná. Můj stařičký pan doktor - psychiatr - pracující důchodce byl moc hodný pán. On mně trochu krmil pohádkama, já mu na oplátku kupovala želatinové medvídky, neboť jsem od své sexuoložky nechtíc zjistila, že je zbožňuje. Nikdy mi na ně neřekl ne :-)

Pár jeho mouder… „Devče, děvče, odejděte z těchto končin někam pryč - do většího města. Vy zde na Moravě totiž vypadáte a působíte jako exotický papoušek mezi slepicemi." V té době měl vyjímečně pravdu. Již se snažím tolik nevynikat, ale stěhovat se, jen kvůli tomu kdo jsem, rozhodně nehodlám. Také se bál, abych neskončila jako prostitutka v Bratislavském podsvětí nebo podobně, jako některé - prý mnohé - z jeho svěřenkyň. Toužil po tom, abych byla normální. Do jaké míry kecal, těžko říct, ale v gruntu to myslel hezky, tak jsem se ho snažila nezklamat a snažím se být normální, ačkoliv jsem nikdy normální nebyla :-)


3) Jsem sama… nikdo mně nikdy nebude mít rád… bééééé… i takové stavy jsem měla. Tady jsem používala několik různých metod…

Motivační psaní / autosugesce1

Vypsat vše co mně trápí na papír. Pak si říct – Všechnu tuhle špínu, co mně uvnitř užírá, zničím! Zmizte z mého života! – a papír spálit. (Možná se teď taky směješ, ale na některé lidi to zabírá. Mně to taky párkrát pomohlo.)

Motivační psaní / autosugesce 2 / Růžové bubliny

Zapálila jsem si svíčku. Snažila jsem se maximálně uklidnit. V tomto klidovém stavu jsem se soustředila na všechny krásné věci / zkušenosti, které bych si přála v životě zažít nebo získat, cíle, kterých bych chtěla dosáhnout. Pak bylo nutné jasně formulovat tyto věci stylem, jako by se jednalo o skutečnost, např. „Mám krásný malý domek u lesa a skvělého psa." nebo „Mám úžasného přítele, vzájemně se milujem, šťastně spolu kráčíme cestou života a těšíme se na společně strávené stáří."… prostě cokoliv takového.

Pak jsem tuto jasně formulovanou větu psala pod sebe dozblbnutí, stokrát, dvěstěkrát… tak dlouho dokud jsem té větě nezačala věřit. Pod toto vše jsem vždy dopsala dovětek „Toto a nebo něco lepšího si přejí já … podpis." Pak už nezbývalo, než abych dopis smotala, zapečetila voskem a šla ho zakopat na moje „posvátné" místo.



Někdo věří, že se takovýto dopis spolu s naší vloženou energii stane růžovou bublinkou a až nastane správný čas, tak ta bublinka praskne a sepsané přání se splní. Kéž by… ale stále doufám.



Hudba, film, knihy – opět motivační

Na smutné songy o zlomených srdcích… na Shakespearovu Jůlii s Romeem… na všechno, co končí špatně, zapomeňte. V depresivních stavech to chce vždycky něco od podlahy, takový nějaký údernický song, film nebo knížku… jak na potvoru mně nic nenapadá a je toho přitom tolik… pro anglicky mluvící „Celine Dion – Whatever it takes" nebo z českých … např. „Helena Vondráčková – Já půjdu dál!" a těmto písničkám podobné. Ať je to písnička nebo film nebo kniha, musí to být NĚCO, co vás nakopne do života. Co donutí člověka říct, taky na tom byl/a blbě, ale zvládl/a to… a když to zvládl/a on/a, tak JÁ TAKY!!!

Momentálně mne už nic víc nenapadá… …možná si na něco vzpomenu někdy příště…

… :-) snad jen motto knihy, kterou teď zrovna čtu: „Nepropadejte panice!" (D. Adams: Stopařův průvodce po Galaxii)…

… nezapomeňte se na lidi usmívat, protože úsměv kolikrát prolomí i ty nejhrubší ledy.



Pa. Vaše impulsivní prostořeká a občas nemyslící Sally … Geminy

Shlédnuto: 3962x    |    Komentáře: 0    |    Tipů: 3    |   
Translidé 2003-2024 | MAPA | on-line: 1 |        Creative Commons License