Recenze knihy Transgender Nation

Gordene Olga MacKenzie
Bowling Green, Bowling Green University Popular Press, 1994

Kniha „Transgender nation“ od americké autorky Gordene MacKenzie upoutala mou pozornost sympaticky vyhlížejícím obalem a příslibem nekonvenčních pohledů na historii a životy translidí. Už po přečtení úvodu jsem ale zjistila, že autorka je vedena spíše svým politickým přesvědčením než zájmem o život translidí. Přesto jsem pokračovala dále v naději, že si alespoň rozšířím své obzory. A obzory jsem si opravdu rozšířila, neboť s takovým nestydatým překrucováním faktů o translidech jsem se ještě nesetkala. A to už jsem zvyklá na ledacos.

Transsexualismus v Americe

V první kapitole nazvané „Transsexualismus v Americe“ autorka formuluje svoje postoje k translidem a k operativní změně pohlaví. Její myšlenky jsou sice někdy nepřehledné, ale hlavní poselství je zřejmé. Tělo nemá nic společného s pohlavní identitou a všichni translidé, kteří usilují o nějaké tělesné změny, jsou oběti ideologie, která ztotožňuje genitálie a pohlavní identitu. Takové zákroky jim tudíž nejen nemohou pomoci, ale jsou nebezpečné nejen pro ně, ale i pro celou společnost, kterou transsexuální lidé pomáhají udržovat v jejím bludu.

Musím říct, že ještě v žádné publikaci o translidech jsem se nesetkala s tak úporným zájmem o pohlavní orgány. Jakýkoliv význam hormonů a jiných biologických aspektů si autorka nepřipouští a do omrzení opakuje své dvě základní myšlenky o pohlavních orgánech. První z nich je, že operace nemohou vytvořit uspokojivé genitálie nebo jen zcela výjimečně. Druhou základní myšlenkou je, že transsexuální lidé svou touhou po tělesných změnách udržují společenské předsudky.

Na straně 25 např. stojí: „Získáním nově chirurgicky vymodelovaných genitálií se transsexuálové změní v kořist americké konzumní ideologie. Odhozením starých genitálií a zakoupením nových slušivých genitálií se transsexuálové stávají poslední americkou ikonou, produktem kapitalistické a genderově hluboce zaujaté kultury.“

V celé knize se přitom MacKenzie nemůže rozhodnout, jestli ji vadí více, že si transsexuální lidé kupují „nové slušivé genitálie“ nebo to, že lékařské zákroky jsou pro ně nebezpečné a poškozují jejich zdravá těla.

Změna pohlaví ~ porušování ženských práv ?

Kapitola druhá se jmenuje „Historická vysvětlení a racionalizace pro transgenderismus“. Obsahuje pozoruhodnou směs faktů, polopravd a smyšlenek, kterou je poměrně těžké rozluštit, pokud o uváděných faktech nemá čtenář/ka informace z jiných zdrojů.

Mě osobně nejvíce upoutala krátká podkapitola nazvaná „Historické a mýtické záznamy o transgenderistech“, která je jednou z nejabsurdnějších částí celé knihy. Autorka se zde s pozoruhodnou úporností snaží dát do souvislosti porušování ženských práv a operativní změny pohlaví. Pro ilustraci uvádím citaci, která ukazuje, jak se lze pokusit vzbudit dojem souvislosti tam, kde žádná není:

„V raných devadesátých letech v době Bushovy administrativy, kdy ženská práva byla narušena rozhodnutím Nejvyššího soudu o potratech, křesťanští fundamentalisté a neokonzervativci tlačili na návrat „tradičních“ rolí a „rodinných hodnot“, které ohrožovala ženská práva. Ve stejné době byly operativní změny pohlaví na vzestupu.“ (s.31)

Transsexuální "ideologie"

V části třetí nazvané „Transsexuální ideologie: medicinalizace genderu v Americe“ podává Gordene MacKenzie své pojetí historie lékařských přístupů k translidem. Přestože cituje velké množství literatury, tak ji bohužel používá způsobem, který kritického čtenáře nutí nevěřit v textu ničemu, co nemá ověřeno odjinud. Množství z někdy šokujících faktů, které jsou zde uvedeny, jsou pravdivé, ale které to jsou, to může čtenář/ka zjistit pouze studiem původních pramenů.

Kromě neustálého vytrhávání informací z kontextu používá také Gordene MacKenzie metodu politického čtení myšlenek. O každém názoru si totiž určí, jaké jsou jeho politické souvislosti a autorovi pak podsouvá rovnou ty myšlenky, které podle její podivuhodné logiky vyplývají z jeho textů. Zjednodušeně řečeno, každý kdo se domnívá, že tělo může mít něco společného s pohlavní identitou, či že by operativní změny pohlaví mohly být pro někoho dobré, je nepřítel žen, sexuálních minorit a pravých zájmů translidí.

Translidé a pop-kultura

Kapitola čtvrtá „Vyobrazení transsexuálů a transgenderistů v americké populární kultuře“ je o něco méně šokující než části předchozí. Stručně řečeno jedná se o výčet množství uměleckých a publicistických odkazů na translidi, které jsou posuzovány z hlediska politické nezávaznosti.

Autorka poukazuje na časté spojovaní translidí s násilím a psychickými poruchami, s čímž lze do jisté míry souhlasit. Zároveň se však pohoršuje nad sebeprezentací transsexuálních lidí, kteří tak šíří politicky závadné postoje. Domnívám se, že podobné kádrování translidí a autorů, kteří se věnují této tématice, není cestou, po které by se život sexuálních minorit měl ubírat.

Genderové hnutí

Poslední kapitola knihy se jmenuje „Genderové hnutí“ a podává šikovně zcenzurovaný popis hnutí za práva translidí. Lidé, kteří se domnívají, že na operativních změnách pohlaví není nic principiálně špatného či přiznávají druhým právo je podstupovat, jsou z něj pochopitelně vyřazeni. Jelikož do této nežádoucí kategorie spadá většina osobností trans hnutí, je tato kapitola dost krátká.

A nakonec...genderová revoluce

V závěru celé knihy pak autorka bojovně shrnuje své názory a vyjadřuje optimismus ohledně „Genderové Revoluce“. Jelikož se velmi důsledně vyhýbá tomu, aby formulovala o co by v té „Genderové Revoluci“ mělo jít, tak čtenářům nezbývá než se s hrůzou domýšlet.

Pro gaye a lesby je jistě pozoruhodná její myšlenka o tom, že bude nutné rozbít protiklad homosexuality a heterosexuality. Prvním krokem by přitom mělo být rozdělení vztahů na homogenderové a heterogenderové. Za homogenderové označuje vztahy mezi dvěma maskulinními nebo dvěma feminními jedinci (maskulinní muž + maskulinní žena, 2 maskulinní muži, 2 maskulinní ženy apod.). Heterogenderový je pak podle tohoto pojetí vztah maskulinního a feminního jedince. Osobně si nejsem jistá, jestli je podobné rozdělení nějakým pokrokem v čemkoliv, ale nezbývá mi než žasnout nad autorčiným revolučním duchem.

Škoda jen, že nejspíše patří k tomu typu revolucionářů, kteří považují za důležité především zlikvidovat všechny dosavadní struktury, aniž by se namáhali uvažovat nad tím, co by mělo přijít poté. V celé knize je autorka neobyčejně skoupá na jakékoliv úvahy v tomto směru, takže by bylo zajímavě vědět, jestli čeká, že se najednou sám vytvoří krásný nový svět nebo zda má nějaký tajný plán, který se neodvažuje svým čtenářům a čtenářkám sdělit.

Domnívám se však, že rozhodně přeceňuje manipulovatelnost translidí, když se domnívá, že z nich takovou lacinou demagogií vytvoří armádu sebevražedných genderových revolucionářů. Nemyslím totiž, že translidé jsou oněmi snadno ovladatelnými loutkami, za jaké je Janice Raymond, Gordene MacKenzie a někteří další autoři a autorky považují.