Transgenderismus: genderové přechody v ČR

V tomto čísle bychom se rády zaměřily na tématiku genderové identity a transgenderu. Jde přitom o téma, které se až donedávna vnímalo striktně jako lékařský problém, který je možno vyřešit úspěšnou “léčbou”. Již méně pozornosti bylo věnováno sociálním aspektům přechodu genderu, které mohou nabývat různých forem.

Ve většině případů, zřejmě v důsledku kombinace biologických a socializačních vlivů, odpovídá genderová identita, tedy jádrový pocit naší osobní identity – kdo jsme a jak se identifikujeme – našemu biologickému pohlaví. U transgenderů tomu tak není, a v důsledku toho u nich dochází k tzv. genderové dysforii (pocit emocionální úzkosti daný nesouladem mezi pohlavím připsaným při narození a pociťovanou genderovou identitou jedince). Je nutné si uvědomit, že nejde o přechod čistě podél dělící linie muž versus žena, maskulinní versus femininní gender. Přestože se určitá část lékařské obce domnívá, že “úspěšná léčba” spočívá v naprosté identifikaci s “novým” pohlavím, jde o něco jiného.

Sociální zkušenost transgenderů vychází ze socializace, která odpovídala jejich biologickému pohlaví a následnému procesu uvědomování si touhy a nutnosti žít v opačné roli. To, do jaké míry se transgendeři identifikují s novým pohlavím, také záleží na tlaku okolního světa a rolí, přijímaných v dané společnosti. Pokud je tedy majoritní společnost založena na poměrně striktním chápání genderových rolí, musí se nutně zužovat i prostor, který nabídne po přechodu genderu transgenderům. A není nutné zdůrazňovat, že tlak na konformitu je o to silnější, že transgender musí “dokázat”, že si “zaslouží” žít ve své zvolené roli, právě svojí schopností konformovat. Často se mohou ocitat ve schizofrenním genderovém vězení.

Vzhledem ke stávajícímu nastavení genderových rolí v České republice a druhotnému postavení žen bude velice zajímavé zkoumat zkušenosti MTF transgenderů, kteří se v rámci své přeměny zbavují symbolického statusu daného mužstvím a přecházejí do role, která není společensky tak vysoko hodnocena. Snad i z tohoto důvodu je u nich tlak na konformitu větší než u FTM. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že sociální zkušenost FTM transgenderů může být usnadněna i pokračujícím tlakem na rozvolnění tradiční nekompromisní maskulinity a vytvářením citlivých modelů mužského chování. Navíc u nich dochází k symbolickému povýšení přechodem k mužskému pohlaví.I z této krátké úvodní poznámky musí být zřejmé, že jde o velice komplexní problematiku, která si nezaslouží být okleštěna na lékařský problém, který se dá “vyléčit”. Zkušenost translidí nastavuje zrcadlo definici mužské a ženské role v naší společnosti a často ji karikuje.

Ráda bych vyjádřila naději a víru, že společné zkoumání genderu a transgenderové zkušenosti v naší společnosti napomůže v sociálním měřítku rozvolnit stávající ztuhlé definice a umožní jedincům jakéhokoli pohlaví a jakékoli sexuální orientace žít svobodně a bez obav z násilí páchaného těmi, které jejich “jinakost” ohrožuje.