Transsexualita

Už od dětství jsem měla pocit odlišnosti. S děvčaty jsem si nerozuměla, kamarádila jsem jen s chlapci. Nehrála jsem si ani s panenkami a když mi nějakou rodiče koupili, hned jsem ji rozebrala, abych zjistila co je uvnitř. Nejhorší boje jsem s mámou měla kvůli oblékání - ona se mně snažila nacpat do šatiček a do sukýnky, ale já jsem dávala přednost kalhotům a svetrům. V pubertě jsem pak zjistila, že se mi líbí holky. Chvíli jsem se domnívala, že jsem homosexuální, ale nějak mi to nesedělo. Až později jsem zjistila, že nejsem lesbička, ale transsexuálka. Holky se mi zkrátka líbí proto, protože jsem kluk. Ne sice tělem, ale duší a myšlením ano. A chtěla bych být klukem i tělem. Toužím po tom, abych se mohla s dívkou milovat jako kluk a - možná se mi budete smát - abych mohla i čurat jako kluk, ve stoje.

Slyšela jsem, že pro transsexuální lidi i u nás existuje možnost změny pohlaví. Nikdy jsem se však nedočetla, jak mám postupovat, kam se obrátit, co tato změna obnáší. Musí se to platit nebo to platí pojišťovna? Jak dlouho to trvá? Budu po operaci schopna žít jako normální kluk, a to včetně sexu? Budu velmi ráda, když mi na mé otázky odpovíte a případně napíšete, zda se mohu obrátit i přímo na vás.
René, 22 let


Milá (milý/ René,
velmi hezky jste na vašem vlastním příkladě popsala typické znaky, kterými se transsexuální vývoj od útlého dětství projevuje: preference hraček a oblečení opačného pohlaví, objekty prvních zamilování a erotického zájmu, nejistota ohledně své vlastní sexuální orientace, potřeba být považována okolím za toho, kým se cítím být. Typické je i to tápání, pokus o adaptaci na "normální" sex s mužem, ale i touha milovat se s partnerkou v mužské roli.

Už v roce 1951 provedl Američan Harry Benjamin první operativní změnu pohlaví u muže, který se cítil být uvnitř ženou a odlišil tak poprvé syndrom transsexualismu od prostého transvestitismu /převlékání se do šatů opačného pohlaví/, se kterým byla tato odchylka směšována. Od šedesátých let jsou tyto operace za určitých podmínek a v odůvodněných případech prováděny i u nás. Transsexualismus je sexuální porucha, při níž dochází k rozpojení psychické a fyzické identity - muž se cítí ženou a žena mužem. Své tělo vnímají transsexuální lidé jako cizí, nepatřičné. Snaží se proto o změnu pohlaví, o to, aby mohli žít i ve společnosti v souladu s tím, čím se cítí. Původ této odchylky zatím neznáme, domníváme se však, že se jedná o záležitost vrozenou, výchovou nijak neovlivnitelnou.

Léčba transsexualismu, která spočívá především v postupné přeměně pohlaví (i když zdaleka ne všichni transsexuální pacienti chtějí dospět až k operativnímu zákroku), je v zásadě dlouhodobá. Trvá několik let, během kterých se jednak ověřuje správnost diagnózy, ale i schopnost člověka žít v roli opačného pohlaví a bez konfliktů s okolím. Sociální problémy, například trestná činnost, zneužívání alkoholu a drog, ale i psychická nevyrovnanost proto mohou dobu léčení i podstatně prodloužit. Cílem léčby je totiž zvýšit kvalitu života pacienta, jeho štěstí a spokojenost, tyto věci proto hrají důležitou roli při rozhodování terapeuta pro další postup.

Počátky léčby spočívají v psychoterapeutickém vedení, v pravidelných kontrolách, během kterých se ověřuje správnost diagnózy, provede se psychologické vyšetření, pacient si ujasňuje své představy a možnosti. V dalším stádiu, přibližně po roce léčby, se pak přistupuje k hormonální léčbě - ženám (female to male) se podávají mužské, a mužům (male to female) ženské hormony. Pod vlivem těchto hormonů začíná docházet k tělesným změnám - k růstu ochlupení i změnám rozložení tuku u ženských transsexuálek, k úbytku vousů a k růstu prsů u mužských transsexuálů. V této etapě se obvykle mění i jméno pacienta na jméno neutrální, což čeština umožňuje (např. Jindra Janů).

Posledním stádiem léčby je chirurgický zákrok. U žen se odstraní prsy, děloha a vaječníky, zašije se poševní vchod a uvolní se klitoris. V některých případech se poté modeluje i umělý penis, eventuálně se voperují taky protézy varlat či penilní protéza, která umožňuje i soulož. Důležité je, že vytvoření umělého penisu skutečně umožní i močení vstoje, co bývá taky velmi důležitým atributem mužství. U transsexuálů female-to-male (muž v ženu) se odstraní varlata a penis a vytvoří se umělá pochva, která umožňuje i soulož. Ani v jednom z těchto případů nemusí přitom pacient ztratit sexuální vzrušivost a schopnost dosahovat při milování vyvrcholení.

Po operaci jsou pak provedeny i závěrečné administrativní úpravy, které spočívají v definitivní změně jména, pohlaví a rodného čísla v matrice. Nový muž (či nová žena) pak má všechna práva příslušná novému pohlaví, včetně možnosti oženit či vdát se, žádat o adopci či o umělé oplodnění partnerky (po změně pohlaví samozřejmě pacient ztrácí plodnost). Co se týká financí, tato léčba je zatím u nás proplácena zdravotní pojišťovnou a pacient si hradí pouze eventuální penilní a varletní protézy včetně ceny výkonů s touto operací spojených. Většina transsexuálních pacientek však o penilní protézy nežádá a přesto žijí ve velmi spokojených partnerských vztazích. Sex je totiž nesrovnatelně víc než pouhá soulož a penis v pochvě je pro spokojenost partnerky často tou nejméně důležitou součástí milování. Pokud se rozhodnete podstoupit léčbu, můžete se obrátit na nejbližší sexuologickou ambulanci, kde se vám jistě dostane kvalifikované pomoci. Pokud se chcete poradit se mnou, můžete se kdykoliv objednat na telefonním čísle 224 904 568.