Transvestitismus

Velmi rád nosím pod oděvem ženské spodní prádlo, hlavně kalhotky, někdy však i podprsenku nebo kombiné. Začal jsem s tím už v dětství, když jsem si potají oblékal matčino prádlo a díval jsem se na sebe v zrcadle. Později jsem se u toho i sexuálně vzrušoval a onanoval, ale v posledních letech mi stačí i psychické uspokojení z toho, že to prádlo mám na sobě. Nic jiného už prakticky nenosím.

Někdy si představuji, že jsem žena, ale skutečně ženou jsem se nikdy necítil, nemyslím si, že bych byl transsexuál. Mám partnerku, se kterou mám někdy i pohlavní styk, ale zvlášť často po tom ani netoužím. V noci spím v noční košilce, jí jsem to vysvětlil tak, že na pyžamo jsem alergický. Někdy si představuji, že bych se kompletně převlékl za ženu, nalíčil bych se a vyšel s partnerkou na procházku - jako dvě kamarádky. Milovat se s mužem by mi přitom připadalo nepřijatelné, nikdy jsem žádné homosexuální sklony neměl. Se svou zvláštností jsem celkem vyrovnaný, někdy si však představuji ten trapas, kdyby mě například na ulici přejelo auto a převezli by mně do nemocnice. Sestřičky by se asi divily. Myslíte, že bych se měl léčit? A existuje vůbec nějaká léčba?
R.F., 34 let

Ve vašem případě se skutečně nejedná o transsexualismus, tedy o pravou poruchu sexuální identifikace. Cítíte se být mužem, jste heterosexuálně orientován. Dle popisu však trpíte tzv. transvestitismem. Je to sexuální deviace, při níž je sexuálního vzrušení a uspokojení dosahováno převlékáním se do prádla a šatů příslušných opačnému pohlaví a vystupováním v sociální roli opačného pohlaví. Pocit příslušnosti k vlastnímu pohlaví přitom nebývá podstatně narušen, muž se i přes dámské oblečení a vystupování cítí být i nadále mužem. V převlečení za ženu však nezřídka vyhledává podniky, kde se nechává muži hostit, poté však nenápadně odejde. V některých západních zemích existují dokonce i speciální noční podniky pro transvestity /u nás zatím o žádném nevím/, někteří se v ženském převleku dokonce úspěšně živí prostitucí.

Většina transvestitů jsou však lidé nenápadní, kterým - podobně jako i vám - stačí psychické uspokojení z toho, že na sobě mají součástky ženského oblečení. Mnozí si "povolí" i trochu více a v ženském převleku někdy vycházejí ven, většinou ve večerních a nočních hodinách. Tak jako i vy, většina transvestitů je v zásadě schopna partnerské sexuální adaptace, milování se ženou jim však nepřináší skutečné uspokojení a často ani nemají výraznější potřebu sexuálního vybití. Někdy touží po tom, aby se s nimi jejich partnerka milovala jako se ženou. Jejich zájmy bývají typicky ženské - zajímají se o módu, líčení, účesy, chtějí být dokonalou ženou. Ženám závidí jejich vzhled, nezřídka žádají od lékařů ženské hormony ke zvětšení ňader.

Transvestitismus není porucha nebezpečná, je spíše jenom obtížná. Transvestit se málokdy dostane kvůli své deviaci do konfliktu se zákonem /někdy může být přichycen při krádeži ženského prádla a jiného oděvu/, často však budí na veřejnosti nežádoucí pozornost. Obvykle bývá se svou zvláštností srozuměn a pokud vyhledá sexuologickou léčbu, ta bývá zaměřena spíše na nalezení alternativních způsobů sexuálního uspokojení a na partnerskou sexuální adaptaci. Někdy - pokud to přispěje ke zvýšení životní spokojenosti pacienta - lze uvažovat i o hormonální terapii zaměřené na dosažení ženského vzhledu. Ve většině podobných případů však není důvod k terapeutickému zásahu.