inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
16.1.2019 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web
další   

Utrpení mladého Göndra


Byl jednou jeden člověk, který se jmenoval Göndr. Měl úplně obyčejné povolání a vedl úplně obyčejný život. Stejně jako jiní lidé i on trpěl všem možnými i nemožnými nectnostmi, včetně mlaskání, čtení novin lidem přes rameno v tramvaji, občasným stihomamem, že žije v Matrixu, žárlivostí vůči vlastní ženě, láskou ke starým vypelichaným pohovkám, zálibou k doutníkům a nezřízenou ukecaností. Mimo tyto drobnosti měl také jedno velké tajemství. Trpěl sexuální odchylkou, jež byla v odborných knihách zapsána pod názvem homovestismus. Tato strašná porucha se vyznačovala neurotickou, obsedantní a nutkavou potřebou oblékat se do šatů svého vlastního pohlaví.

Göndr byl odjakživa typický a náruživý homovestit. Těšil se jako malé dítě na každou druhou neděli, kdy jeho manželka odcházela s kamarádkami na drink, až opět otevře skříň, v níž na samém dně v krabici tiše odpočívaly ony. Přísně zakázané svršky.

Čtenář musí pochopit, že v době, kdy Göndr žil, společnost považovala za nepřirozené, mimo jiné, dvě věci – být pohlavně vyhraněný a být homovestit. O tom, jestli je dobré být pohlavně vyhraněný se vedly pouze undergroundové diskuse v sexuálním disentu. Veřejně a oficiálně se razilo: „Když se prezentujeme a oblékáme z pohlavního hlediska vyhraněně, jednoznačně tím diskriminujeme onu část našeho já, která je jiná, a jejíž znaky nás přiřazují k druhému pohlaví a která, kdyby do toho mohla mluvit, ráda by si na sebe vzala něco jiného!" „Je politicky a občansky nekorektní oblékat a chovat se JEN jako muž nebo žena. Je společensky nevhodné zvýrazňovat svou pohlavní odlišnost. Nechme proto v sobě zářit naši všeobjímající duši!" Také bylo v módě heslo: „Nezajímá mě co máš mezi nohama, ale co máš mezi ušima". A tak podobně. Vždyť člověk, který rezignoval na pohlavní míšenství, na tolik proklamovanou pohlavní různorodost a pestrost, a chodil jako by se nechumelilo v pánském, užíval pánské jméno, a ještě k tomu jako pán každým coulem vypadal, tak takový člověk to neměl lehké. Těch ústrků a pošklebování, co zažil. Těch problémů a hanlivých přízvisek, co si vytrpěl. Každý slušný občan tedy raději nosil šaty tak, aby bylo vidět, že je orientovaný napříč celým smíšeným pohlavním spektrem. Jen někteří lidé - intoši, básníci a kotelníci - si dovolovali vzbouřit se proti tradici a potajmu nosili košile, trenýrky, kalhoty, kouřili, byli chlupatí a mluvili sprostě.

Náš Göndr, protože stejně jako většina lidí především dbal o to, aby byl navenek slušným občanem, neměl o existenci této subkultury téměř žádné ponětí. Vždy si myslel a utvrzoval se v tom, že je a do smrti bude na světě se svou PORUCHOU sám a protože internet nebyl v té době právě levný, zato šíleně cenzurovaný, nic ho nemohlo přesvědčit o opaku. I proto se naučil své potěšení tak dovedně, jak se alespoň domníval, skrývat. Jaké bylo tedy jeho překvapení, když jednou takhle odpoledne v neděli – zrovinka si hověl v křesle v kanadách, montérkách a khaki košili, opásaný kulometným nábojovým pásem, neoholený, napatlaný šmírou z kelímku, s cigárem ubaleným z vlastnoručně pokoutně vypěstovaného tabáku v jedné a s plechovkou špatného piva z černého trhu v druhé ruce, listujíce ohmataným, půlstoletí starým časopisem Playboy – uslyšel za sebou známý hlas, jako když másla ukrajuje: „Tak se na něho podívejte, pane doktore. To je ale hnusák, co?!"

Göndrovi leknutím vypadlo cigáro, když za sebou uviděl stát svou drsnou a evidentně pořádně naštvanou manželku s jakousi cizí osobou. Okamžitě se celý zpotil a ač jindy by se mu to nesmírně líbilo, protože v té době se nesmělo být zpocený ani při těžké práci, právě teď neměl na pocity rozkoše ani pomyšlení.

„Ahoj, dáte si loka?" Oslovil s nadějí v hlase příchozí. Sám pro sebe si v duchu doplnil: „Do prdele, průser." Chránil se ovšem dát najevo jakoukoli chlapskou reakci, která by ho v dané situaci ještě více znemožnila.

„Csss, sis vážně myslel, že o TOM nevim? Ještěže se znám tady s Luďou. Jako psycholog se s TÍM už setkal, takže ti snad z TOHO pomůže ven, než se všichni dozví, jakýho úchyla jsem si to ve skutečnosti vzala! Viď, Luďo!" Göndrova manželka, zabalená v elegantní uniformní pytlovině přesně podle diktátu antisexistické módy, postrčila zástupce medicíny do místnosti. Také Luďa byl od pohledu tím typem, který byl nyní všude protěžován. Dnes bychom řekli: skutečný genderfuck. Jenže v té době již neexistovalo nic z toho, co známe dnes jako gender. Gender byl už jen pojmem z historie a s ním zmizely ženské a mužské role, sexismus, šovinismus, machismus a misogynství, ovšem namísto toho potichu nastoupilo něco stejně rigidního. A nabíralo to na stejné zkostnatělosti a nekompromisní strnulosti.

Androgynní Luďa, z dálky téměř k nerozeznání od Göndrovi manželky, udělal na Göndra přísný kukuč a nespouštějíce z něho zrak, sladce podotkl: „Neboj se Johanko, já si s tvým mužíčkem promluvím a všecičko dáme pěkně do pořádečku." Johanka mrskla okem po Göndrovi, který se pokoušel alespoň nenápadně nohou zasunout Playboye pod gauč: „Se na něho podívej… von je vážně úchyl… jéžiš, co sem komu udělala!"

Když za sebou Johanka přivřela nepatrně dveře, aby dala jasně najevo, že odborníkovi dopřeje jen omezeného soukromí, Luďa usedl do křesla naproti Göndrovi a nasadil cvičený přátelský výraz.

„Neměl by ses tomu tak poddávat, Göndře." Zkusil to nejdřív vemlouvavě. „Chápu, jak je to těžké, ale podívej, nemůžeš se nám tady chovat tímhle překonaným způsobem. Uvědom si, jak je nádherné existovat v atmosféře sexuální pestrosti a neopomíjet nic z toho, co nám bylo kulturním a sociálním vývojem naděleno… Na nějaké chromozómy XX a XY se přece dnes už dávno nehraje. Homovestismus je sice PORUCHA, ale … a to si uvědom … dá se léčit!"

Johanka si vedle v kuchyni broukala, ale ne příliš nahlas, aby slyšela, co si Ludvík s Göndrem povídají. Bytem se začala šířit vůně acetonu, neklamné znamení, že si ke zpěvu otevřela lak na nehty. Göndr stále ještě v duchu přemítal, jaké asi tenhle průser bude mít následky, a také popravdě nevěděl, co na to říct. Nemohlo mu ovšem uniknout, že Luďa snaživě zvýšil hlas, aby Johanka dobře slyšela. Patolízal, blesklo Göndrovi hlavou. Nejspíš jeden z těch, co spí s chlapem kvůli kariéře. Proč já nejsem teplej, ti to maj´ dneska nejjednodušší!

„Podívej se Göndře, uvědom si jedno." Nepřestával Luďa hučet. „Kdyby každý muž byl takhle pohlavně vyhraněný, takhle divně maskulinní, uvědomuješ si, jak by to dopadlo? Pak by se nám tady mohl rozbujet sexismus. Hrozivě by se zvýšil potenciál pro diskriminaci podle pohlaví a lidi by si přestali tak báječně rozumět. Muži by získali převahu, což není přirozené a vůbec, kdo to kdy viděl, chovat se a vypadat takhle homogenně? Jak bychom k tomu přišli my, translidé? A bisexuálové? A? A … a .. zkrátka a dobře, kontrola rozmanitosti, a to jakékoli, musí být!"

Zapáleně hovořící a gestikulující lékař už zvedal zaťatou pěst, aby s ní na potvrzení svých slov chlapsky praštil do stolu, ale pak si uvědomil, jak kontrastně s jeho proslovem by to působilo.

„Já to spálím", řekl Göndr, aniž by to měl v úmyslu skutečně udělat. „Půjdu do sebe."

„No vidíš, to je první krok", Luďa se rozzářil. Ještě by si mohl zahrozit prstíčkem, pomyslel si Göndr. Luďa nervózně pohlédl na hodinky a zahrozil na Göndra prstíčkem. „Podívej, momentálně trochu spěchám, ale pozvu tě k nám na kliniku." „Johanko, ať nezmeškáme ten softból!" zašveholil směrem ke kuchyni. Johanka strčila hlavu do obýváku a s milým rozloučením „přijduněkdyvečer" demonstrativně práskla dveřmi.

„To je ten nahromaděný stres. Jak jsem poznal, má o tebe Göndře velkou starost. A abych nezapomněl, tady je moje vizitka. Přijď bez objednání, kdykoli se ti to bude hodit. Sázím svůj diplom na to, že se ti u nás bude určitě líbit!"

Poté, co Luďa odplul, Göndr osaměl. V ruce žmoulal vizitku a nevěděl jestli se má smát nebo ze cviku, kvůli své šéfové v práci, ukápnout nějakou tu slzu. Aspoň doma ne, rozhodl se. „Běž tam kde končí záda a slunce nesvítí", pronesl k již nepřítomnému Luďovi. Zároveň dostal strašnou chuť (pro mužské homovestity typickou) dát někomu přes držku a pořádně se s někým porvat. Jenže nevlastnil už ani svůj památeční boxerský pytel po dědečkovi, který musel pod Johaniným nátlakem („to víš, sousedi nás udají, že provozujeme zakázaný sporty") nedávno vyhodit. Kecl si proto znovu do křesla, upil zvětralého moku a konečně si prohlédl vizitku nezvaného návštěvníka:

Archeo-sociologický spolek pro studia genderu
předseda: MUDr. Ludvík Borovských
Gorazdova 2
Praha 1
tel. 234 567 890


„Čéče, nejsem já kus hovězího!" protřel si oči, jestli správně vidí. „Třeba ten Luďa nakonec není takovej prevít a má pochopení. Jasně, že před Johanou musel zahrát divadýlko. A v tom spolku určitě budou mít nějaký historický knížky." Göndr ucítil pozitivní závan minulosti a rozhodl se, že se na konci týdne přece jen na uvedenou adresu vypraví.

V pátek po obědě vyrazil. Nic mu nebránilo – v práci padla a Johana dala předem vědět, že půjde na drink se svými lesbickými kamarádkami, přestože sama byla orientovaná opačně. Ani za nic by ale nedopustila, aby ji v zaměstnání kolegyně pomluvily. Mít alespoň jednu lesbickou kamarádku bylo v té době velmi moderní a z hlediska personálně-pracovního profilu velmi žádané.

Ulice vypadaly úplně všedně. Göndra zoufale deptali všudypřítomní metrosexuálové, queer bytosti, androgyni, zženštilí mužové a maskulinně vyhlížející ženy. Existují ještě vůbec šťavnaté, poslušné sexy baby, co se chtěj líbit správným tvrdým chlapům jako jsem já? Existují ještě vůbec jiní tvrdí chlapi – jako jsem já? ptal se sám sebe zoufale Göndr. Moc jich už tedy nezbývalo, kdybychom mu chtěli odpovědět. A pokud ano, přežívali ve stínu na okraji společnosti, bez zájmu ostatních a bez valné šance na kvalitní život. Mainstream byl tvořen převážně žen-lidmi, muž-lidmi a trans-lidmi, ovšem rozpoznat je mezi sebou byla věc pěkně zapeklitá. Seznamovací rituály a snahy o plození potomstva se tak odehrávaly v dobrodružné rovině neustálých pokusů a omylů. Dlužno podotknout, že ženám, kterých byla většina, takový systém příliš nevadil. Měli (ano, měkké i je na místě, český pravopis se také sjednotil a přizpůsobil nové době) povětšinou plné zuby staletí trvajícího patriarchátu a nyní, když se kormidlo dějin konečně trochu vychýlilo v jejich prospěch, absolutní rovnost práv si báječně užívali i hospodyňky z tradičně konzervativních rodin. Na druhé straně, co si muži dělali se svými ženami a ženy se svými muži doma, to byla jiná věc. V mnoha domácnostech stále přežíval duch patriarchátu podobně skrytě, jako kdysi dávno záliba mnohých mužů v životě pod pantoflem. Ovšem stejně jako tehdejší muži drželi dnešní ženy podobné orientace pěkně pod pokličkou. Sexy prádlo už nebylo vystavováno každému na odiv, ale prodávalo se výlučně na občanský průkaz. Sexy křivky těla bylo možné ukázat, ale jen na místech k tomu vyhrazených. Dříve tak všudypřítomný kult ženské krásy bujel pouze v pololegálních, tvrdě kontrolovaných mezích.

Vozidlo MHD vyvrhlo zamyšleného Göndra ve starém centru města zástupy lidí a on se dral, aby už byl pryč z těchto míst, kam jeho noha příliš často nevkročila a raději je přenechávala nájezdům všech těch divnejch osob a holubů.

„Vy jste student?" zeptal se ho vágus v kamrlíku. Göndr polkl. Omšelou kamennou budovu s příslušným č.p. našel v uličkách snadno, ale ten člověk s dredama a jednoznačným mužným vzezřením, sedící ve skleněné kukani u vchodu, ho poněkud překvapil. Hlavně svým plnovousem, který bylo dnes možné vídat už jen na dobových fotografiích.

„Ne, já… jdu za předsedou. Za panem Borovských. Jestli tu je." Zamával vágusovi před nosem vizitkou. Podezíravý vousatý dredař, když kartičku uviděl, úplně roztál. „Jo táák, čéče, pročs to neřek hned. Vem to dolů a doprava." Göndr váhavě sešel po točitých schodech do přízemí, kde narazil na masivní, nijak neoznačené dveře. Zpoza nich doléhalo k jeho uším tlumené rockové dunění a ve vzduchu ucítil chabou vůni spálenin jisté rostliny, která mu připomněla dětství. Rozrušeně vzal za kliku a zpocenou dlaní pomalu otevřel. Tam, kde původně čekal knihovnu, studovnu nebo jiný suchopárný prostor, spatřil RÁJ. Pod točitými schody a oblaky dýmu a kouře se rozprostíral útulný homovesťácký pajzl.

Společně s partou několika odrbaných chlápků se po celé odpoledne oddávali vysněným orgiím. Jako zlatý hřeb večera byl promítnut klasický film Pretty Woman, prostříhaný nádhernými sexistickými reklamami. Při projekci pánové občas jurodivě plácli po zadku dvě polonahé servírky, které jim chvatně dolívali půlitry a donášeli objednaná svinstva atakující jejich hladinu cholesterolu. Nějaký tvor, ne nepodobný jiné mladé ženě, kousek od nich umně předstíral tanec u tyče, za což bral tučný honorář. Na zdi visel zažloutlý kalendář Pirelli s dvanácti národními Miss jako vzpomínka na dobu, kdy ještě nebyly tyto soutěže zakázané a Göndr si s rozkoší utíral mastnou bradu do dobového bryndáčku s nápisem „In bed with Madonna". Právě dojídal biftek na sádle, který mocně zapíjel pravou archivní plzní. Luďa si ho příliš nevšímal, celou svou pozornost věnoval promítanému snímku, komentoval jednotlivé scény a lačně přitom sahal po cigaretách z balíčku na stole. Při závěrečných titulcích si s rozkoší zapálil novou, labužnicky potáhl a vypustil kroužky dýmu. Pohlédl na svého spolustolovníka: „Nediv se mně, kamaráde. Když za mnou přišla tvá žena a řekla mi co se děje, musel jsem se zachovat jako profík. Chápeš, ne?" „Ukaž, co tu dnes máme." Spokojený Luďa, když viděl, že se na něho jeho nový přítel nezlobí, zkušeně zalovil pod gaučem. Nahmátl hledanou tiskovinu a tvář se mu rozjasnila. „Vole, to jsou kosti."

Göndr, místo aby projevil zájem o v kůži vázanou sbírku časopisů Playboy, jen něco zamumlal. Zdálo se mu toho štěstí nějak příliš najednou. Raději se obezřetně zeptal: „Ty hele, Luďo, ty jsi taky, ten… homovestit?"

„Ph, co je to za výraz." Odfrkl si doktůrek. „Svět se zbláznil, kamaráde. Přece není nic špatnýho vystupovat jako správnej chlap? Bej trochu cítit potem po pořádný práci, neholit se každej den, neměnit košili každej den … mít maličko pupek… …sem tam si poplácat maminu, občas jí jednu vlepit… tedy co to říkám, to ne samozřejmě… ale zkrátka a jasně … vydělávat, živit, přepínat a bejt doma pánem, ne? Ohrožuju společnost, když se chovám jako samec? Neohrožuju. Čili je to diskriminace. Nemám pravdu, chlapi?"

Odpoledne pokročilo a Luďa s Göndrem setrvali v družném hovoru v podobném duchu se stejně postiženými přáteli až do pozdních večerních hodin.

„A čoveče, to sem ti ještě neřek, my tu máme i takovej malej – nelegální, ale náš – vopravdickej bordel!" Oba notně podroušení pánové vyšli na ulici, překlopýtali ji a vstoupili do protějšího domu. Jenže neurazili ani pár schodů do prvního patra a Göndr zůstal zkoprněle stát. Shora k nim scházela žena. Co povídám, na první pohled OPRAVDOVÁ ŽENA! Oči mohl Göndr nechat na jejím hornatém výstřihu a ladných nohách necudně rašících z odvážné mini, za což by jistě vyfasovala na ulici od strážníka mastnou pokutu. Jen ten bílý lékařský plášť se k ní podle Göndrova názoru jaksi nehodil.

„Ta je z toho bordelu, viď že jo? Klinik sex, že jo" Zašeptal Göndr k Luďovi s nadějí v hlase.

„Ahoj", zamával na krásnou konkubínu.

Luďa kupodivu postupně zrudl, zfialověl a zblednul.

„Dobrý den, paní primářko", hlesl.

„No vy zas vypadáte, pane kolego. To je pan Göndr, jestli se nemýlím? Těší mě, kolega Borovských mi o vás vyprávěl. Jak vidím, diagnostické vyšetření jste již absolvovali, že?" Obrátila se žena opět ke svému kolegovi a z očí jakoby jí vyšlehl plamenomet.

„Ano, diagnóza je povrt… potvrzena." Zažrblal Luďa těžkým jazykem a poplácal Göndra po rameni. „Porucha multi… multisexuální identity a homovestismus jako… jako bejk!"

„Pane kolego!" Žena se rozhlédla, jestli jsou stále sami. „Musím vám říci, že ta vaše experimentální metoda kognitivní diagnostiky je pro náš sexuologický ústav nepochybně zajímavá. Sponzoři z jistých kruhů se jen hrnou. Ale dávejte si pozor, ať se vám to nevymkne z rukou! Doneslo se mi, že v prostorách našeho ústavu má být kromě toho vašeho homovestického klubu něco jako veřejný dům? Nevíte o tom něco? Přijďte ke mně zítra v devět, pokud vás nebude bolet hlava, ano? Ovšem, ovšem, já vím co chcete říci. Výsledky. Jistě, výsledky, ty vám nemohu upřít. Musíme si však pohovořit o metodách, které aplikujete. A ovládejte se před pacientem, hergot!"

Osaměli a Göndr se přes pět plzní kolujících v jeho žilách nemohl zbavit dojmu, že do kýženého bordelu dnes už nedojdou.

> konec <

Shlédnuto: 6811x    |    Komentáře: 5    |    Tipů: 4    |   
Translidé 2003-2019 | MAPA | on-line: 0 |        Creative Commons License