I transsexuál může dostat vdovský důchod

Britská zdravotní sestra K.B. po dvě desetiletí pracovala ve zdravotnictví, což ji teoreticky zajišťovalo nárok převést své penzijní požitky na životního partnera, označeného pouze iniciálou R. Ten se díky operaci stal z ženy mužem a po léta sdílel se zdravotnicí společnou domácnost. K.B. si přála, aby R. po její smrti pobíral vdovský důchod.

Háček byl v tom, že vyplácení důchodu závisí na uzavření manželství, zatímco britské zákony zabraňují transsexuálům oženit se či provdat, protože formálně nelze změnit pohlaví v původním rodném listu, nezbytném pro svatební obřad. Zákony současně znemožňují osobám stejného pohlaví uzavřít sňatek. V konečném důsledku se K.B. a R. navzdory svému přání nemohli vzít a tedy ani partner nemohl nabýt nárok na vdovský důchod. K.B. se cítila diskriminována, protože se domnívala, že "vdovcem" může být životní partner bez ohledu na to, zda si změnil pohlaví.

A soudní dvůr jí dal za pravdu tím, že shledal penzijní požitky vyplývající z profesního sociálního zabezpečení za oblast, v níž je veškerá finanční diskriminace z důvodu pohlaví zakázaná. Dotyčný pár navíc nikterak nemohl uzavřít manželství a tedy naplnit podmínku pro vdovský důchod.

Evropský soud pro lidská práva již loni v jiném britském případu rozhodl, že bránění transsexuálům uzavírat sňatky představuje porušení lidských práv. I s odvoláním na tento verdikt soudní dvůr konstatoval, že napadené britské zákony nejsou v zásadě v souladu s evropským právem.

Evropské právo je do značné míry tvořeno judikaturou ESD, která je pak jako precedens používána ve všech obdobných případech soudy v celé unii. Ty se na ESD obracejí tehdy, když si samy nevědí rady s výkladem evropského práva.