Vesničan v Praze - 1.

Začátkem srpna jsem se vypravil s kamarádem do Prahy. Chtěli jsme se tam měsíc bavit a vydělávat penízky a já jsem tam samozřejmě mířil i k oné akci 15.

Prvního jsem vyrazil, vlak mi jel asi ve tři ráno. Cestu jsem naštěstí prospal. Dorazil jsem na koleje, kde jsem měl domluvené ubytování. Musel jsem se prokazovat občankou a ještě k tomu mi dva lidi řekli slečno, což mi naprosto nehorázně zkazilo náladu. Hned druhý den jsem navštívil jednu nejmenovanou agenturu zprostředkovávající studentům brigády.

Jen pro ilustraci, moje první návštěva ve všech agenturách se udála asi takto:

"Dobrý den, nějakou práci byste neměli?"

"No, pro kluky tu máme ještě noční v Makru v ten a ten den."

"A nějakou práci, kterou můžou dělat i kluci i holky?"

"V oddělení domácích potřeb. To máte pro kamarádku?"

"Ne, ehm, pro sebe," vypravil jsem ze sebe nešťastně, protože jsem se stejně musel prokazovat občankou a do práce jenom pro kluky by mě neposlali ani náhodou.

V agentuře jsem si teda hned našel nějakou brigádu na čtyři dny, ale brzy jsem měl zjistit, jaká to byla pakárna. Obtelefonovával jsem lidi z celé republiky a ptal se jich na kouření. Dotazník byl v počítači a telefon odposloucháván. Stejně jsem si ale onen špatně udělaný dotazník upravil po svém, tak trochu bezpohlavně (třeba místo "Rád(a) bych se vás zeptal(a)" na "Chci se vás zeptat"). A ani po telefonu někteří lidé nevěděli, jestli jsem kluk nebo holka. Málem jsem ale přišel o hlasivky.

Vydržel jsem to celé dva dna. Pak jsme ale s kámošema večer vyrazili do města a dali jsme si nějakou levnou pizzu. Ráno mi bylo tak špatně, že jsem na nějaký telemarketing neměl ani pomyšlení. Takže jsem si v podstatě celé dva dny vydělával na to, abych mohl zaplatit pokutu za svoji absenci.

Navíc si Monika z Kolína ani Vlasta ani nikdo další neudělaly čas na to, aby se se mnou sešly. A na kolejích jsem dokonce rozbil zrcadlo!

Odjel jsem teda na týden do Ostravy, abych si tam zklidnil své pocuchané nervy. Ještě před tím jsem si ovšem udělal výlet na Karlštejn, kde mě píchla vosa do zápěstí tak nešťastně, že jsem si ani nemohl nasadit hodinky.

Jak jinak bych to mohl nazvat než-li fiaskem?