Vězeň v cizím těle

Kapky deště orosí mou tvář
kapky deště smyjí bolest a pláč
kapky deště zkalí střepy a písek
rozpustí kámen uvolní okovy slov

"Že je se mnou něco v nepořádku, jsem věděla již odmala", vypráví Tereza a rukou si pohrává se sklenkou vína. Tahle blonďatá holka byla ještě před pár lety mužem. Ba co víc - je otcem desetiletého Standy.

Hra na sebe samu

Tereza patří k oné menšině, kterou většina z nás označuje za nenormální. Když někoho takového potkáme na ulici, připadá nám přinejmenším divný. Ohlédneme se za ním a údivem, zvědavostí a někdy i - proč si to nepřiznat - s opovržením. Tereza je transsexuál. "Dětství jsem měla vlastně normální. Nikdo mě neznásilňoval, nikdo mě neterorizoval. Můj život měl jedinou chybu - byla jsem kluk, ale cítila jsem se být holkou", pokouší se mi sdělit pocity, o kterých tvrdí, že je stejně nikdo, kdo sám není transsexuál, asi nepochopí. "Když jsem byla sama doma, převlékala jsem se." Na co si asi hrála, hádám v duchu a ptám se: "Na princeznu? Na zpěvačku?" A Tereza mi vyrazí dech poprvé. "Ne" řekne prostě. "Přece - na sebe!"

Podobné pocity prožívá každý transsexuál. Na to, aby jim takzvaně normální člověk porozuměl, je potřeba vlézt si alespoň na chvilku do jejich kůže. Tak tedy: nechť si laskavá čtenářka představí, že se zítra probudí - a vše bude stejné jako dnes. Bude mít stejné pocity, myšlenky, přání, bude se stejně cítit, vnímat sebe i své okolí. Jen při pohledu do zrcadla se na ni zašklebí chlap! V tom je ten problém: Transsexuálové nemají nemocnou duši. Oni mají cizí tělo.<

Pomsta matky přírody

Dosud se neví, jak transsexualita vzniká. Jisté je jedno. Porucha sebevnímání se nedá vyléčit. Prášky neexistují, terapie nezabírá. "My, kteří se tak narodíme, máme několik možností, jak svůj stav řešit. Buď se týráme ve špatném těle, ale to je k nežití, nebo se necháme přeoperovat s nadějí, že nám to konečně přinese klid a svobodu. A tou třetí možností", pokračuje Tereza natvrdo a vyráží mi dech podruhé, "je sebevražda. A vem jed, že jsou chvíle, kdy o ní uvažuje každý z nás."

Trassexualita je velké trápení. Hluboce se mýlí ten, kdo si myslí, že si ji "tranďáci" vymýšlejí, protože už roupama neví, co by. A ještě více se plete ten, kdo má pocit, že tato menšina (počet v populaci je 0,1 promile) se nechává přeoperovat proto,že jim to umožní naplnění nějakých zvrhlých choutek. Lidé s poruchou identity volí operaci proto, že jinak nemohou. A o sex tu, moji milí, prioritně nejde ani náhodou!

Operace = úleva ?

Na přeměnu přicházejí lidé nejrůznějšího věku. Jde o záležitost dlouhodobou a složitou. Nejkratší možný termín, ve kterém lze předělat muže na ženu či naopak, jsou tři roky. Jde o zákrok nevratný - a tak musí zájemci projít nejprve důkladným psychodiagnostickým procesem. Pak následuje hormonální terapie, při které dochází ke změnám sekundárních pohlavních znaků. Mužům se začínají zvětšovat prsy, ženám končí menstruace a rostou vousy a ochlupení.

Zhruba po roce nastává možnost operativního "doladění". Klientkám, které se cítí být mužem, jsou odebrány prsní žlázy, odstraněny ženské pohlavní orgány a vytvořen penis (ten ovšem slouží jenom k močení, ztopoření schopen není). Zájemcům o ženské tělo je odstraněn penis s varlaty a vytvořena pochva se zevním genitálem. Proces přeměny je dokončen a nastává úleva...

"Ano. Teoreticky", usmívá se Tereza. "Člověk má konečně tělo, po kterém toužil. Ale ty reakce okolí! Kdyby měl mít opravdu člověk klid, musel by změnit zaměstnání a přestěhovat se někam, kde ho nikdo nezná a nemusel by nikomu nic vysvětlovat... Lidem zkrátka připadáme divní a občas nám to dávají najevo. To je daň, kterou za svobodu platíme."

Taková zvláštní sešlost

Tereza a jí podobní se scházejí na tzv. skupinách. Tady si pod vedením terapeuta povídají o tom, co nového jim život přinesl. Když se mezi ně dostane člověk zvenku, připadá mu taková skupina opravdu bizarně.

Viděla jsem tam pohledného muže, který si říkal Milena - a bylo to strašně divné.

Viděla jsem padesátiletou ženu, o níž jsem se domnívala, že je to maminka, která se přišla poradit, co se svým dítětem - a vzápětí jsem zjistila, že kdysi dávno byla mužem otcem dvou dětí. Když odrostly, nechala si změnit tělo.

Viděla jsem i překrásnou mladou mulatku, která by od hodiny mohla dělat manekýnu - a také ona se narodila jako kluk.

A poznala jsem Terezu - bývalého Míťu, s níž jsem si povídala, jako už s žádnou ženskou dlouho ne. Tereza je náhodou moc úspěšná holka. Má přítele, stýká se se svým synem a pomaloučku mu začíná vysvětlovat, jak to, že je z táty najednou ženská.

Mezi všemi těmi lidmi seděl i jeden otec, který přijel se svým sedmnáctiletým synem Simonou. Dvě hodiny poslouchal vyprávění všech těch lidiček okolo, dělil se o jejich bolesti, starosti i malé radosti. Když dostal v závěru slovo, řekl: "Přišel jsem mezi vás pro poznání. Teď už vím, že chce-li můj syn být dívkou, ať tedy je. Uvědomil jsem si, že ho nemiluju kvůli jeho pohlaví, ale proto, že je můj, pro všechno, co jsme zažili a ještě zažijeme. On je můj život - a já musím udělat všechno, aby byl šťastný."

A transsexuál, sedící proti němu, jako by se celý schoulil: "Kéž by vás tak slyšeli naši!"

První pomoc

Co dělat, pokud máte pocit, že se problém transsexuality týká vašeho dítěte?
1. Nic mu nevyčítejte, nemůže za to. Nedělá vám to naschvál ani z trucu.
2. Nic nevyčítejte sobě - ani vy za to nemůžete. Nemyslete si, že kdybyste ho/ji vychovávali jinak, nestalo by se to.
3. Za nic se nestyďte. Smát se vám budou jenom hlupáci a zakomplexovaní lidé.
4. Pochopte své dítě a uvědomte si, kolik sil a odvahy ho stálo to, aby se vám svěřilo.
5. Neodmítejte ho. S největší pravděpodobností jste jediný člověk, na kterého spoléhá.
6. Navštivte s ním odborníka! 7. Chcete-li plakat, plačte a vztekejte se. Je to k pláči i k vzteku, že zrovna vaše dítě má takové trápení.
8. Dejte mu najevo, že zůstane vaším dítětem a že ho i nadále milujete.

Jaký je váš vztah k transsexuálům?

Transsexuálové. Pro většinu z nás jsou to podivní, trošku směšní lidé. Jiní na ně dokonce nahlížejí jako na sexuální zvrhlíky. Ale co o nich - a jejich životním trápení - vlastně víme?



1. P. Soukup (51)
"Když se člověk narodí s trápením, měli bychom se k němu chovat slušně a tolerantně."

2. Z. Veselá (20)
"Pravda, připadají mi trochu zvláštní, ale nakonec - proč ne? Ať si každý dělá, co chce."

3. T. Vítová (20)
Počkejte, mně se pletou s transvestity. To jsou ti přeoperovaní? Proti nim nic nemám."