Všichni jsme "jen" lidi

1. Základní informace
Já (sestra) 26, bratr 24, myslím, že už je snad přeoperovanej asi tak rok a půl.

2. Jaké informace jste měl/a o transsexualitě před coming outem svého sourozence? Jaký postoj jste k těmto lidem zaujímal/a?
Četla jsem o tom cosi v časopisech a novinách, myslím, že jsem věděla celkem dost. Jsem myslím celkem tolerantní, takže můj postoj k transsexuálům byl dá se říci neutrální.

3. Přišlo Vám dřív chování Vašeho sourozence nějak zvláštní? Napadlo Vás, že by mohl být homosexuální nebo dokonce transsexuální?
Rozhodně nebylo chování mého sourozence zcela „normální", ale otázka je, co je vlastně normální? To já nejsem taky. Prostě byl můj bratr trochu divnej, ale nijak blíž jsem po tom (asi ze své sobeckosti a dosebezahleděnosti) nepátrala.

4. Jak a kdy jste se dozvěděl/a, že je váš sourozenec transsexuální?
Napsal mi jednou (už to budou čtyři roky) SMS a podepsal se v mužským rodu. Už jsem cosi tušila, takže mi to docvaklo. Pak mi to potvrdil, když jsme se potkali doma.

5. Jak jste na toto zjištění reagoval/a a jak jste se cítil/a?
No byl to šok! Nejdřív jsem tomu nechtěla věřit a říkala si, proč zrovna on? Proč zrovna já? Proč zrovna my? Litovala jsem ho, a taky jsem litovala sebe a naši rodinu. Co tomu proboha řeknou lidi?! Co jim jen řeknu…?! No prostě musím přiznat, že jsem v první chvíli myslela víc na sebe než na něho.

6. Co to pro Vás toto znamenalo? Bylo těžké se s tím vyrovnat + jak dlouho to trvalo? Co (pokud něco) Vám v tom pomohlo?
Znamenalo to hlavně to, že jsem musela trochu vystrčit hlavu z boudičky a rozhlídnout se kolem sebe. A musela jsem si říci, co je mi vlastně do lidí, ať si laskavě trhnou nohou! Vyrovnat se s tím nebylo nijak jednoduchý, ale myslím, že jsem to zvládla dobře.

Hlavně mi bylo líto, že už nebude moct mít vlastní děti, když se nechá přeoperovat. Ale když jsem viděla, že je teď konečně šťastnej a „normální" člověk, bez depresí a přejídání a tak, tak to bylo OK. Vidět jej tak šťastného mi hodně pomohlo a myslím, že celé rodině.

7. Vyhledal/a jste si o transsexualitě nějaké informace (kde?)? Bavil/a jste se na toto téma se sourozencem, v rámci rodiny či s lidmi z okolí?
Žádné informace jsem nehledala, věděla jsem celkem dost. A to, co mě zajímalo, mi bratr řekl. Ale to byla spíš zvědavost na takové ty „technické" detaily.

8. Jak je transsexualita Vašeho sourozence vnímána dalšími členy rodiny?
V rámci rodiny bylo hrozně zajímavé sledovat úplně stejné reakce a posun ve vztahu k té informaci. Věděla jsem to první, takže jsem vlastně sledovala všechny ty fáze, jimiž jsem prošla, i u ostatních členů rodiny. Dá se říct, že bych ten proces mohla i nějak vědecky popsat a klasifikovat…?.
1. fáze: sebelítost,
2. fáze: litování sourozence,
3. fáze: hledání rovnováhy,
4. fáze: smíření s realitou, ale jak to říct lidem?,
5. fáze: Na světě je tak hezky! A sousedka ať mi vleze na záda i se svým uslintaným čoklem. (– Já vím, žvaním tady o toleranci a teď to zní jako nenávist psů…)

Musím přiznat, že jsem nečekala tak (relativně) pohodový proces i u tatínka. Mamka je flegmatik, o ní jsem věděla, že bude v pohodě. Ale s hrůzou jsem čekala, že až se to taťka dozví, najdeme ho jednoho krásného rána viset na vrbě před barákem. Tatínku, moje poklona!

9. Co na to Vaše okolí (přátelé, známí, spolužáci)?
Mí přátelé jsou fajn lidi a skoro všichni, co to vědí, to berou jako celkem normální. Těm, kterým ale nechci a nemusím, jsem nic neřekla. Co je jim po tom? Nejhorší je asi naše teta – takovým tím slepičím způsobem se každého, koho potká a zná nás, zeptá: „A víš co se stalo s naší Filomenkou (*)…?" Hrůza. Ale asi to nemyslí nijak zle. (Každej jsme nějakej.)

10. Co pro vás transsexualita sourozence znamená (komplikace/obohacení)?
No je to obohacení, člověk začne víc přemýšlet nejen nad sebou. A někdy je to i komplikace. Třeba se mi stala následující věc: jedu vlakem, vedle mě sedí spolužák (osoba č. 1) ze základky, který zná mého sourozence pouze jako sestru. V jedné stanici nastoupí kamarád (č. 2), jež je se situací obeznámen a v další zastávce nastoupí další kamarád (č. 3), jež zná jen mého bratra. (Prostě to nevědí všichni, přece nebudu každýmu na potkání říkat: „Hele víš, že můj brácha je transsexuál.").

Tak si tak povídáme a najednou se ten třetí otáže: „A co brácha, užnevímnacoseptal?" No přála bych vám pohled toho prvního! Snažila jsem se to nějak zamluvit a ten druhý se mi smál, až se za břicho popadal. Teď se tomu směju, ale jak bych to řešila znova, to opravdu nevím.

11. Jaký je Váš vztah v současnosti ve srovnání s dobou před coming-outem?
Já myslím, že jsem na něj protivná úplně stejně jako předtím. :-) Jenom jsme o něco dospělejší.

12. Změnil se díky této zkušenosti Váš vztah k menšinám? Pokoušíte se o osvětu ve svém okolí?
Můj vztah se moc nezměnil, jak už jsem napsala, byla jsem tolerantní už před tím. O osvětu se ve svém okolí snažím již dlouho ve všech věcech zahalených dezinformacemi a předsudky. Hlavně co se týká ochrany přírody, kterou se živím, a taky různých xenofobií, nenávistí, rasových a jiných předsudků a podobně (viz fotka: o Arabech si taky skoro všichni myslí, že jsou to podvodníci a teroristi a já nevím co. A zatím jsou to lidi jako my - milí, přátelští, pohostinní…). Takže (snad) vše při starém.

* Jméno změněno.