Yoshiyuki - obrázky

Jako dítě jsem kreslil moc rád. Ve třinácti letech jsem se chtěl k této zálibě vrátit, ale zjistil jsem, že nevím co. Kreslil jsem pouze vymyšlené klučičí obličeje, aniž bych věděl proč, a umisťoval je do ideální budoucnosti.

V mých 16ti vznikl první obrázek jako produkt deprese, svět se mi přestával líbit. Začalo tím první období tvorby, kdy jsem kreslil a ani nevěděl co až do chvíle, dokud nebyl obrázek dokončen. Nejvíce věcí jsem vytvořil v 18ti, kdy se zhroutily poslední psychické obrany a já upadal do těžkých depresí…

V 19ti, kdy jsem se rozhodl s depresemi skoncovat, se objevily první, nepříliš obratné pokusy vypodobnit něco konkrétního, nějak se v životě i tvorbě přiblížit realitě. Poprvé po nějaké době jsem si dovoloval vidět svět kritickýma očima a nebýt ten špatný pouze já. V té době jsem bydlel v klášteře, což ovlivnilo i některá z témat..:)

Ve 20ti letech jsem si konečně uvědomil, co se mnou „není v pořádku". Změnil se mi rukopis a i kresby se začaly lišit od předchozích – mikrotužku a případné pastelky nahradily gelové fixy. Krátce poté jsem byl ale také jednou „chytrou" osobou přesvědčen, že bude lepší se přizpůsobit tělu a ženské roli. Kreslil jsem napodobeniny cizích obrázků a snažil se o harmonii.. nešlo to!:)

Toho léta jsem se rozhodl vydat se na cestu za sebou samým a již rozhodnou rukou kreslil – většinou černě – to, co jsem cítil.. že se lidem nebude líbit, jaký jsem.. jak se stávám necitlivým, aby mě nemohli zranit…

Blížila se doba operací a s ní i nový život. Rostoucí spokojenost mě přivedla k barvám. I tady jsem zpočátku nechával malovat své podvědomí a překvapit se tím, co se na papíře ukáže. Objevoval jsem nový svět. Už jen párkrát jsem sáhl po tužce, abych vykreslil bolest, kterou mi způsobili.

Postupně jsem nacházel sebe a s tím i sílu být sám sebou a také touhu ukázat to těm okolo. Nemyslím si, že umím kreslit nebo malovat. To jen moje duše zkoušela najít cestu ke světu a k přijetí sebe samé. Poslední obrázek spojuje barvu s kreslením.. je to malý hmyzí mládenec, který konečně sebral odvahu a vyrazil do života. Jsem to já a nedokážu říct, jestli budu ještě kreslit nebo malovat. Možná se to jednou opravdu naučím a namaluju svůj pocit štěstí..:)