Z vězení cizího těla

Z magnetofonu zní Elvisovo „Love me tender", Jana krájí šunku se sýrem a pečlivě je klade na připravené čtverečky těsta. Kuchyní voní první várka pirožků – pro návštěvu a pro manžela Jindru, až se vrátí z procházky se psem Ronaldem. Proškrtaný seznam na ledničce prozrazuje, že polička je natřená a nákup ve spíži. Takové obyčejné páteční odpoledne v normální brněnské rodině.

Až na to, že pan Jindřich se narodil před necelými čtyřiceti lety jako žena. Je totiž transsexuál. Nedávno v sobě našel odvahu vystoupit spolu s Janou v televizním pořadu Tabu, dnes svěřuje celý svůj příběh vám.

Transsexualita (trans- z druhé strany, sexus – pohlaví), pojem, který má odlišit transvestity (transvestire – převlékat se) od lidí, kteří si nejen oblékají šaty druhého pohlaví, nýbrž chtějí v každém, zejména sexuálním, ohledu žít jako jeho příslušníci. Pohlavní identita se u nich rozchází se somatickou pohlavní příslušností. (Encyklopedie sexuality)

Hrůza jménem taneční

V dětství nosila černovlasá okatá holčička nejraději krátké vlasy a kalhoty, hrála hokej, fotbal, jezdila jako ďas na kole a závodně lyžovala.

S panenkou si nehrála ani jednou. Není divu, že si ji cizí lidé často pletli s klukem. Postupně začala sama zjišťovat, že je trochu jiná než ostatní. „Ve čtrnácti jsem tušil, o co asi jde, v sedmnácti jsem si byl jistý úplně. Největší katastrofu pro mě znamenaly taneční s nadýchanými šatečky, když to aspoň trochu šlo, vymluvil jsem se. Prodlouženou jsem ale neukecal. S klukem jsem zkusil chodit jen jednou, trvalo to asi tři dny a došlo pouze k polibku. Ten kontakt mi ale úplně stačil, připadal mi nechutný. Dívky se mi líbily, ovšem neodvážil jsem se tehdy k ničemu víc než k žertování v partě, vyplývajícímu z mé klukovské podoby. Problém pro mě znamenaly i veřejné záchodky, chodil jsem poctivě na ženské, jenže párkrát mě vyhodili jako exhibicionistu.

Časem jsem prostudoval veškerou dostupnou literaturu a první, komu jsem se svěřil se svými pocity, byla maminka. Reagovala skvěle, řekla, že mi do toho nebude mluvit," vzpomíná Jindra. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu (obor fotografie) a čekal, protože přeměnu pohlaví lze za hájit nejdříve v osmnácti letech. Po maturitě zůstal v Brně. Bydlel v anonymních podnájmech, v hovoru však již vystupoval jako muž. A začal jednat.

Hledání identity

Než přistoupí lékař k vlastní terapii, snaží se transsexuálního pacienta přesvědčit, že by měl zůstat v původní podobě. Pouze tam, kde se to nepodaří, zahájí přeměnu pohlaví. Součástí léčby je psychologická příprava, hormonální léčba, operativní zákroky a legální změna jména. „V jedenadvaceti jsem poprvé přišel do sexuologické ordinace. Nejdřív mi nasadili ženské hormony, jestli se to náhodou nepoddá. Nestalo se. Po řadě testů mi předepsali pro změnu hormony mužské. Beru je s přestávkami dodnes. Onehdy jsem, pravda, pár měsíců vynechal a zpomalil se mi trochu růst vousů. Jiné změny jsem nepocítil."

První operaci představovalo vyjmutí mléčné žlázy z prsů, po čase následovalo odstranění vaječníků. Pak série plastických operací genitálií. „Po nadějném rozjezdu, kdy mi byl vytvořen základ pro penis v podobě laloku, jsem absolvoval několik ne právě úspěšných zákroků. Pochopil jsem, že lékař, který mi nasliboval hory doly, si ze mě udělal jen pokusného králíka. Léčbu jsem proto přerušil." Tehdy měl Jindra za sebou již změnu jména a rodného listu, nejdříve na neutrál, později i s novým pohlavím. Na matričním úřadu (na rozdíl od často laxní a váhavé reakce některých zdravotnických zařízení) proběhlo vše hladce, jednali s ním ochotně. Jindra vlastní dokonce modrou knížku.

Láska s překážkami

Vždycky toužil pracovat jako sportovní redaktor, ale nepodařilo se. Vystřídal různé profese od kulisáka v divadle přes fotografa, televizního zpravodaje až po výtvarníka. Jeho historii znali skoro všichni příbuzní i přátelé a nesetkal se ani jednou s negativní reakcí. Starší synovec ho ještě dva roky zažil jako tetu, ale přechod zvládl hladce. Děti nemají naštěstí předsudky. Horší to bylo s láskou. „Časem jsem navázal několik známostí, jedna trvala dokonce šest let. Znali jsme se už dřív a poté, co se přítelkyně rozvedla, jsem se snažil nahradit jejímu dítěti tátu.

Pak následovalo několik kratších známostí. Největším problémem bylo vystihnout správný moment pro sdělení mé situace. U onoho dlouholetého vztahu jsem se osmělil až po roce a bylo mi řečeno, že jsem vše dobře načasoval, kdybych s tím vyrukoval dřív, asi bychom se rozešli. Jindy mi naopak dívka vynadala, že jsem ji podvedl. Ale říkat pravdu rovnou na začátku znamenalo skoro jistou katastrofu. Většina žen se odvrátila, viděla v mém stavu něco děsivého, jako bych byl nějaký úchylák, cítil jsem se hůř, než kdybych vraždil nebo znásilňoval." Až jednoho dne potkal Janu.

Sázka na důvěru

„Před Jindrou jsem měla hodně kluků, ale nikdy to nebylo to pravé. Jsem spíš dominantní typ a rozcházela jsem se s nimi proto, že mi připadali slabí. Zažila jsem také určité zkušenosti se ženami. Kolem sedmnácti mě bavilo být výstřední, chodila jsem odvážně vystrojená do jednoho sklípku, kde jsem vzbuzovala pozornost mezi děvčaty. Přestože jsem necítila lesbické sklony, došlo k intimním zážitkům," svěřuje se Jana. S Jindrou se dali dohromady před dvěma lety na podnikovém večírku. Do té doby se prý doslova nesnášeli. Jenže lidí bylo spousta, sezení málo, a tak Jana nabídla Jindrovi půlku své židle. Směšnost okamžiku prolomila ledy.

Začal vztah, u kterého Jana najednou necítila důvod k ukončení, naopak. „Jindra sice není tak strašně silný, jak jsem si vysnila, ale mému ideálu se blíží nejvíc. Svůj problém mi svěřil velice brzy. Cítila jsem, že něco není úplně v pořádku, ostatní kluci by se už o něco pokusili, Jindra ne. Měla jsem obavu, že si se mnou jen zahrává. Když jsem se dozvěděla, že je transsexuál, spadl mi kámen ze srdce." Asi po půlročním vztahu se Jana přistěhovala do jeho bytu a za další půlrok se chytala svatba. Mamince vysvětlila, koho má vlastně za manžela, až později. Také její reakce byla perfektní, nepřestala ani na moment plést, jen se zeptala: A co na tom je?

Navzdory horoskopům

Jana i Jindra se narodili ve znamení Blíženců. Navzdory horoskopům, které manželství dvou Blíženců příliš nedoporučují, vládne v téhle rodině záviděníhodný klid a pohoda. Což odpovídá vyjádření lékařů, že svazky transsexuálů bývají pevnější a vykazují méně rozvodů než u ostatní populace.

Impulsivní Jana řeší v rodině okamžité praktické věci – jaký koupit koberec, kam pověsit poličku, přemýšlivý Jindra dolaďuje věci delší perspektivy – plánuje dovolené, vychovává Ronalda.

Zázrak napodruhé

Po desetileté pauze (a pár měsíců po svatbě) se Jindra loni znovu svěřil do rukou chirurga. Tentokrát měl větší štěstí. Nejdříve uvažoval o protézové náhražce, ale dozvěděl se o plastických operacích s použitím vlastní svalové tkáně a kůže z předloktí. V ideálním případě se jedná o dva zákroky. „Jenže po první velice náročné operaci, kdy se kromě močové trubice vytvářel také žalud, jsem dostal zánět a musel jsem jít pod kudlu znovu. Celkem mám tedy za sebou sedm operací a čekám už jen poslední – dodělání varlat z tkáně stydkých pysků. Ale už teď si připadám v pohodě, můžu si jít bez problému zaplavat a nemusím se bát trapasů při převlékání."

Takřka jako zázrak se zdá Jindrovo tvrzení, že ve svém údu cítí vzrušení, zdařilou transplantací nervového uzlíku na špičku žaludu došlo k pocitovým vjemům obdobným u ostatních mužů. Sex se točí sice hlavně kolem manuálních praktik, ovšem i bez výztuže lze uskutečnit klasické spojení. „Jindra byl první muž, s kterým jsem zažila orgasmus," přiznává Jana.

Ale nejen sexem živ je člověk, Jana s Jindrou mají mnoho společných zájmů. Spolu uklízejí, vylepšují byt, na střídačku vaří, chodí na kondiční kulturistiku i na plesy. Jindra inklinuje víc k přírodě. „Nevadí mi spát pod stanem, dřív jsem lezl po horách, dostal jsem se až do Mongolska. Jana je spíš městský typ. Ale podařilo se mi ji vyhecovat, že se mnou jezdí jako vedoucí na tábory. V létě ji snad vylákám i na vodu."

Janinou touhou je pracovat v rozhlase, Jindra by se rád vrátil k profesi fotografa. Ale úplně největší přání obou je mít děti, samozřejmě buď adoptivní, nebo po umělém oplodnění. Dům na venkově a v něm velká rodina, deset dětí a deset psů…