Zakletá v cizím těle

Nejste spokojena s tím, jak vypadáte? Přála byste si být vysokou blondýnkou, a zatím vám geny přisoudily menší postavu a hnědé vlasy? Váš "problém" není zdaleka takový, jakým procházela naše čtenářka, sympatická a energická Lucie. Její vyprávění mění podobné nespokojenosti rázem v malichernost.

"Vyrůstala jsem a až do svých třiceti let žila 'zakletá' v cizím těle," začíná před námi odvíjet svůj neobyčejný životní příběh Lucie - jemná, štíhlá, vyšší blondýnka s dlouhýma nohama. Decentně nalíčená ladně přehodila nohu přes nohu, pěstěnou upravenou rukou zvedla šálek s kouřící kávou a napila se.

"To, čím jsem si prošla - vnitřní zmatky, nejistota, pochybnosti, nepochopení, zklamání a otázky, které jsem se bála položit a marně na ně hledala odpovědi - ubíjelo jistě nejen mě samotnou. Vím, že jsou mezi námi lidé, kterým může moje zpověď o tom, jak jsem se z muže proměnila v ženu, otevřít oči a pomoci v odhodlání najít se a změnit svůj život. Proto jsem se rozhodla svou životní cestu zveřejnit," usmívá se Lucie.

"A ještě je tu jeden důvod. K lidem, u nichž se až do přeměny 'hádá duše s tělem', nedokáže společnost zaujmout žádné stanovisko. Každý, kdo se jen trochu vymyká z toho, co je vnímáno jako běžné, je 'divný' - ať je to třeba vozíčkář, homosexuál, transsexuál nebo někdo docela jiný."

Fotbal i kočárek?

"Tehdy ještě jako úplně malého kluka mě vůbec nenapadlo, že se mnou není něco v pořádku. Na vsi, kde jsem žil s rodiči, babičkou a dědou a mladší sestrou, jsme byli parta devíti dětí. Na dělení na kluky a holky jsme si moc nehráli. Všichni jsme měli stejně ostříhanou ofinu a uniformní tepláky. Hráli jsme fotbal, ale stejně tak vozili kočárky s panenkama. Pamatuju se, že když jsme se vypravili na lup jablek, holky vylezly na strom a já byl ten, kdo natrhané ovoce skládal do kočárku. No a pak při úprku 'z místa činu' mě i s jablky chytli."

Dobrodrůžo

"Puberta probudila moje hormony a s nimi někde hluboko uvnitř mě i zakletou Šípkovou Růženku. Pamatuji se na to obrovské napětí, kdy konečně všichni zmizí z domu a já budu moci alespoň na chvíli popustit uzdu nutkavé touze - otevřít mámin šatník, skříňku se šminkami a zamknout se v koupelně, obléci si její šaty a červenou rtěnkou neuměle obkroužit rty. Ach, ten vzrušující, nádherný pocit a úleva mi v těch několika minutách vířily od nohou až po konečky vlasů.

'Pamatuju si přesně, jak bylo to oblečení složené? Růžový svetr ležel na modrém - nebo naopak? Proboha, jen aby to máma nepoznala,' mučilo mě tehdy svědomí. Její a později i sestřino oblečení jsem měl brzy 'v malíčku'. A až ted' po tolika letech chápu, proč mě vždycky tolik lákalo být ve škole šatnářem. Zavřít se poslední v šatně a moci se dotýkat věcí, zkoušet si je..."

Alespoň siluetu

"Zamknout se sám někde v ústraní v ženských šatech mi ale za čas nestačilo. 'Musí mě tak někdo vidět!' provokovalo mě podvědomí. 'Tedy přesněji řečeno být viděn a neviděn (nepoznán), tak jako chytrá horákyně,' přemýšlel jsem, jak to provést, aby někdo zahlédl alespoň mou siluetu v sukni. Pochopitelně mě při mých nočních výpravách chránila milosrdná náruč tmy. Nikdo nesměl ani tušit, že ta dívka, jejíž rysy se mihly tmou, jsem já, patnáctiletý Petr. A tehdy začal můj druhý život. Moc jsem toužil, aby mě někdo viděl, ale proboha jen NE, aby mě poznal!"

Alespoň pár minut denně

"Rodiče mě nutili 'zapadnout' do mé mužské role. Začalo mi rašit chmýří pod nosem a na bradě, hruď a nohy 'se oblékaly' do mužského ochlupení - PROBOHA, jen to NE!!! Celý svůj život jsem soustředil jen do těch několika minut denně, kdy jsem mohl být hezkou dívkou. Už mi nestačilo půjčovat si ženské věci. Musel jsem mít něco svého! A tak jsem začal budovat přísně tajné skrýše, které střežily paruku, lak na nehty, punčocháče a šaty...

Můj vnitřní zmatek pochopitelně volal: 'Nejsem homosexuál?' Ne!!! Kluci se mi tehdy nijak zvlášť nelíbili ani mě nezajímali. V mém 'všedním' životě pro mě nebyl žádný problém sbalit holku. Uměl jsem si s nimi báječně pokecat - o tom, co se nosí, co by jim slušelo a co ne. Byli jsme bezva kamarádi, hodně dlouho nic víc. Až do třiadvaceti let jsem byl panic.

Naši mě ponoukali, abych chodil víc mezi lidi. Kam se ale dá na vesnici chodit? Na taneční zábavy a do hospody. Vyhledával jsem tvrdou muziku a vybíjel alespoň trochu svůj citový zmatek a přetlak, který ve mně vřel jako v papiňáku. Druhou berličku mi podávala hospoda: zvládl jsem až deset piv za večer. To záhy 'pěkně chlapsky' zformovalo mou postavu. Bez dvou kil mě byl metrák."

Anonymita Prahy

"Vzali mě na vejšku. Velkoměsto mi otevřelo dokořán svou náruč a já jsem se kromě učení díval kolem sebe. Tady jsem poznal, že nejsem se svým obrovským tajemstvím sám. Noví přátelé a známí mi otevřeli oči natolik, že mi na školu nezbýval čas. Odešel jsem z ní. Objevil jsem nový svět transsexuálů."

Šok - povolávací rozkaz

"Přišel povolávací rozkaz. Marně jsem se snažil získat modrou knížku. Nikdo mi nepomohl! 'Vojna dělá z kluků chlapy,' řekl jsem si, když se nedalo nic dělat, a začal odpočítávat svých 730 dní. Teď už se tomu směju - vždyť která ženská má šanci spát s třiceti klukama na pokoji? Zvládla jsem to," usmívá se dlouhovláska Lucie, která tehdy ještě jako muž docílila vzorného vojáka. "Obstarat si dívčí šaty na vojně bylo peklo. Jestli jsem to musel skrývat doma, co teprve tady! Zavánělo to trestnou činností a basou. Vojnu jsem opouštěl jako specialista v hodnosti četař," dodává.

První pokus

"Po vojně jsem to už nevydržel. 'Kdo vlastně jsem? Co to ve mně dřímá a bojuje o své místo na slunci?' tlačilo se mi z podvědomí. Měl jsem strach jít i na záchod. Stačilo podívat se dolů a... uvědomil jsem si, kdo jsem. Konečně jsem si dodal odvahy a zajel na kliniku. A tam jsem POPRVÉ vyslovil svůj vnitřní rozpor nahlas.

'Ožeň se a ono se ti to vykouří z hlavy,' byla ledová sprcha, která mě opět nadlouho srazila do vnitřní ilegality."

A byla svatba

"Pak jsem potkal holku, s níž jsem si rozuměl, a narodil se nám chlapeček. Chvíli to šlo, veškerý čas a mysl jsem se snažil věnovat rodině. Ale o to prudčeji mě to spalovalo uvnitř. Našel jsem skupinu transvestitů. Přes den jsem byl solidním mužem v kvádru a kravatě a večer naložil do auta ramínka s ženskými šaty a kufr s líčidly. S přáteli jsme pak takto ,na krásno' jako dračice vyráželi do nočních klubů. Ale ani tohle nebylo ono.

Manželka mě doma podezírala, že někoho mám, když často večer mizím z domu. Brzy jsem vycítil, že vlastně nejsem ani transvestita. Spousta z nich to má jako koníčka - někoho baví chodit na ryby, jiný se rád převléká, ale v podstatě se cítí dobře jako muž. Není v tom kouska citu a ženskosti."

S pravdou ven

"První se to tajemství dozvěděla má manželka. Vzala to kupodivu dobře: 'Hlavně, že nebereš drogy,' odpověděla mi. Horší to bylo s rodiči. Otec mě zapudil na dost dlouho, a máma se sestrou? Dávno prý cosi cítily. Braly to jako mou tajnou zálibu. S mým 'vystoupením ze svého stínu' se vyrovnaly daleko dřív než táta."

Nový život

"Nejbolestnější a nejcitlivější, co mám za sebou, byl rozvod. Byla to podmínka, abych mohl začít žít svůj ženský život naplno. Prvním stupněm ke změně pohlaví je totiž naučit se žít - myslet, mluvit, oblékat se atd. - jako žena nejen v ústraní, ale v běžném životě. Pro přechodné období jsem tedy PŘIJALA neutrálníjméno Nikola Svobodů.

Do nového bytu jsem si už nevzala nic ze svého minulého života. Udělala jsem za ním tlustou čáru. Radikální životní řez jsem udělala naráz. Moc ženského jsem toho ještě neměla, a tak mezi čtyřmi cizími, neutěšeně prázdnými stěnami na mě zpočátku padala deprese. Najednou jsem totiž přišla o celou rodinu (ženu, dítě, rodiče mě tehdy ještě nebrali) i práci (doslova mě z ní vyštípali). Přiznám se, že mě občas napadaly i myšlenky nejčernější - počítala jsem dlažební kostky pod oknem, kam dopadnu, až z něj vyskočím..."

Vše na sto procent

"Když se ale pro něco rozhodnu, dělám to s plným nasazením! Uzavřela jsem se tedy do sebe a obrnila se před společenskými překážkami. A věřte mi, že těch lidských a legislativních je během celé tělesné přeměny daleko nejvíc a dovedou okořenit život hodně nepříjemně.

Ženou jsem byla vždycky, jenom to nebylo vidět! Časem adaptace jsem coby Nikola prošla poměrně rychle. Našla jsem si novou práci a nastoupila hormonální terapii. Ještě tou dobou mě občas někdo oslovil jako muže - a věřte, že to zabolelo.

Po hormonech přišla operace pohlavního orgánu, pak už zcela běžně, jako mnohá z žen, jsem řešila jen to, kde ke mně příroda nebyla tak štědrá. Neutrální jméno Nikola jsem změnila na jemnější Lucii. Podívám-li se zpětně na to, co bylo pro mě nejtěžší, byla to (a občas dodnes je a komplikuje mi život) legislativní stránka věci: změna rodného čísla, kdy z povrchu země zcela zmizel Petr, a Lucie si vyběhávala nové doklady - občanku, řidičák, pas a opisy vysvědčení; vrácení vojenské knížky, kde se divili, proč mě s ní posílá bratr; spor o dědictví, táhnoucí se ještě z období mého minulého života. Netaktní otázky úředníků: 'Co jste tedy ted' vlastně zač... ?' se daly opravdu jen těžko vydržet."

Sympatická a energická

Dnes už nikdo nemá důvod tušit, že Lucie s konfekční velikostí 38 mohla někdy vypadat jinak. "Mé nově nabyté ženství mě pochopitelně lákalo vyzkoušet vše. Vždyť jsem toho přece tolik zameškala! V novém životě jsem měla několik partnerů a to mi ještě dodalo na ženském sebevědomí. Přece jen vím o mentalitě a fintách chlapů o něco víc.

Ráda bych časem založila novou rodinu. Má bývalá žena a syn z 'minulého života' jsou dodnes mými přáteli. Expartnerka má už novou rodinu. Pro syna jsem dnes teta. Shodila jsem třicet kilo, v pase mám 69 cm,listuju v ženských časopisech, radím se s holkama, jak zůstat štíhlá a který z mužů bude ten pravý."

Transsexualita je spojení dvou zdravých kvalit

MUDr. Hanka Fifková, sexuoložka, Praha

V příběhu Lucie jsou velice přesně popsána úskalí, která musí člověk s transsexualitou MtF překonávat. Lidé z této skupiny to mají o něco těžší než lidé s transsexualitou opačnou, tedy FtM. Kým jsou, si uvědomují relativně později, složitě se hledají přes fázi zvenčí popsatelnou jako transvestitismus. To je také důvod, proč si mnoho z nich stihne založit rodinu a zplodit dítě. Ne že by nebylo hezké mít ženu a dítě, ale rozhodování pro přeměnu pohlaví je pak o to zodpovědnější, složitější a často i bolestnější.

Změna zdrojem pobavení pro okolí

"Muž, a chce být ženou!?" Doufejme, že i díky podobným článkům, jako je tento, bude v budoucnu situace lidí s transsexualitou MtF stále lepší, doufejme, že se budou setkávat už jenom s vlídnými reakcemi širokého okolí a pochopením svých nejbližších.

Transsexualita není nemoc

Transsexualita je porucha pohlavní identity. Vyjadřuje rozpor mezi tělem a duší. Znamená to považovat se za příslušníka jednoho pohlaví a žít s tělem pohlaví druhého. Jde o spojení dvou zdravých kvalit - zdravého těla a zdravého pocitu příslušnosti k rodu, problém je v tom, že tyto dvě kvality nejsou kompatibilní, slučitelné, že jsou v zásadní disharmonii.

Transsexualita není transvestitismus ani homosexualita. Transvestité jsou (výlučně) muži, kteří nosí ženské šaty pro potěšení, ale jsou rádi, že jsou muži. a na své mužství jsou hrdí. Transsexualita nijak nesouvisí s homosexualitou. Homosexualita je o sexuální orientaci, transsexualita o sexuální identitě! Gayové jsou přitahováni k jiným mužům, obvykle jsou oba v takovém svazku hrdě mužní a ani v nejmenším netouží po odstranění svých mužských orgánů - stejně jako lesbické ženy ženských.

Slovníček pojmů

• F 64: diagnóza transsexuality
• FtM neboli Female-to-male: označení směru změny pohlaví u ženy na muže
• MtF neboli Male-to-female: změna z muže na ženu.
• TransForum je občanské sdružení pro transgendery, tj. lidi s nesouladem mezi fyzickým a psychickým rodem (pohlavím). V Česku je až 30 000 lidí, které lze mít do té či oné míry za transsexuály. Asi 1000 jich chce změnu pohlaví. Jejich problémy se zabývá šest sexuologických středisek. Největší jsou v Praze a v Brně. Informace na www.transforum.cz

Kde hledat odbornou pomoc

MUDr. Hana Fifková, Vinohradská 196, Praha 3, tel. 603 382 186 a 608 203 390

Odborná publikace

Nakladatelství Grada vydalo knihu Transsexualita - diagnostika a léčba. Je to první česká odborná monografie určená nejen lékařům, ale i klientům a jejich blízkým.