Zauzlená totožnost

Přeměna pohlaví je podle lékařů jen volbou menšího zla

Přestože v koutku duše doufáte, že na chodbách pražského Sexuologického ústavu zahlédnete i nějaké to „monstrum", většinou se vám to nepodaří. Při naší návštěvě z ordinace MUDr.Ivo Procházky vychází drobný blonďák. Vzhledem k tomu, že si tu občas podávají dveře transsexuálové, je pravděpodobné, že ještě před pár lety to byla dívka, dokonce tento pacient může být i matkou, ale to doktor neprozradil, neboť jen jemu přísluší nahlížet do přísně střežených osobních tajemství. „Když mi přijde do ordinace transsexuál, tak to obvykle hned poznám, ale jsou i případy, kdy vizuálně nic znát není. Pokud jde o přeměnu z ženy na muže, „noví mužští" vypadají většinou mladší a rozhodně to nejsou žádni Schwarzenneggerové," dodává lékař.

Transsexuál je osoba s trvale změněnou pohlavní identitou a s trvalou potřebou to změnit. Takový člověk je sám se sebou nespokojen a touží po roli opačného pohlaví. „Operace měnící pohlaví se u nás dělají od šedesátých let. V tomto ústavu dáváme pacientům doporučení, vlastní zákrok provádějí v nemocnicích plastičtí chirurgové, urologové, gynekologové. Laická veřejnost vnímá změnu pohlaví jako přeoperování ženy na muže nebo muže na ženu, ale k daleko podstatnější přeměně dochází až v důsledku dlouhodobého, vlastně celoživotního užívání hormonů".

V Sexuologickém ústavu mají zhruba jednoho nového transsexuálního pacienta za měsíc. Z těch asi dvanácti ročně se nakonec přeměna pohlaví uskuteční asi u dvou třetin. Lékaři předpokládají, že jde zhruba o polovinu všech pacientů v republice. „Pracuji tady přes deset let a za tu dobu mi prošla rukama víc než stovka pacientů. Někteří byli už po „přeměně". Se všemi udržujeme trvalý kontakt: Ze začátku je nejdůležitější stanovit diagnózu, abychom nepřestřelili, protože jde o nezvratnou změnu. Zvažujeme například i jiné poruchy, zda nejde o homosexualitu či nějakou psychiatrickou záležitost. Ale i když jsme přesvědčeni, že pacient je skutečně transsexuál, zvažujeme, zda je operace opravdu nutná. Zkrátka, zda je to nejracionálnější řešení."

Lékař v této souvislosti připomíná výrok slavného profesora Vondráčka, který pravil, že lépe je člověku, který je trochu nemocný a šťastný, než zdravý a nešťastný. „Alespoň u našich pacientů to platí. Protože žádný zásah není naprosto ideální či optimální. Vlastně z našich pacientů děláme trošku nemocné." Nahlížet do osudů lidí, kterým příroda nadělila opačné pohlaví, je vždycky trošku tristní. Zašmodrchalo se tu už něco od kolébky, když sudičky místo u ní byly nejspíš na švestkách?

Příroda se spletla

V knize, kterou napsal člověk jenž si prošel svým martýriem, mj.stojí: Pamatuji se, že mi byly asi čtyři roky a naši mě ozdobili mašlí. Nesnesl jsem to. Nesnášel jsem šatičky, sandálky, mašle, rád jsem byl ale s klukama a hrál jsem s nimi fotbal. K smrti jsem nesnášel, když mi pak z okolí říkali: až budeš velká, tak se vdáš... V duchu jsem si říkal, vždyť já se přece ožením... V pubertě a dalších letech to bylo stále horší, nesnášel jsem gynekologické prohlídky, to, že mi muži hladili tělo. To mi začalo vadit nejvíc.

Podobně zauzlených story vyslechli sexuologové už mnoho. Odborníci soudí, že tito lidé nevnímají tak intenzivně pocity nepatřičnosti svého pohlaví v dětském věku, ty se vytvářejí až později. Dotyčný se pak tento konflikt, který vede sám se sebou, snaží potlačit . V pubertě jsou změny daleko markantnější, často si takovýto jedinec myslí, že je homosexuální, a obvykle až po první zkušenosti zjistí, že se mýlí. Podařilo se mi seznámit se s pětadvacetiletým transsexuálem Markem, a nebyl na slovo skoupý. Už několik let žije s homosexuálním partnerem. Je to zvláštní vztah, jeho přítel akceptuje, že má za přítele transsexuála, ale kdyby měl doma úplnou „ženskou", tak prý by pro ně bylo daleko větší riziko, že jim tento vztah nebude vyhovovat. Dnes to ale vypadá, že Marek bude přece jen trvat na přeměně pohlaví, i když hrozí, že se mu jeho partnerský vztah rozpadne. A ještě případ, trochu kuriózní. V Sexuologickém ústavu se před časem léčila trojnásobná matka, která se cítila být mužem. Posléze absolvovala celou náročnou přeměnu v muže. Největší potíže přišly však až v momentě, kdy si zažádal na úřadech o snížení věkové hranice pro odchod do důchodu, protože porodil a vychoval tři děti... Úředníci si s tím prostě nevěděli rady. Platí u nás, že častěji vyhledávají lékaře kvůli změně pohlaví ženy, které se cítí být muži. Ve světe je tomu spíše naopak, .... nikdo přesně nevysvětlí, proč je tomu tak.

Možná přeměna muže na ženu je komplikovanější. Takový člověk to má v životě i ve společnosti problematické, což je hlavně dáno jeho složitější osobností, negativně ovlivňující osobní vztahy. Také operace u muže je náročnější, protože se mu musí vymodelovat pochva, což znamená poměrně složitý zákrok v pánvi . Naopak v muže přeměněná transsexuální žena si v životě obvykle vede dobře. Mívá dobré partnerské vtahy, někdy i velmi stabilní. Rozvod je spíše výjimkou. Souvisí to i s tím, jaké je očekávání jejich partnerky. Navíc je známo, že spíše ženy tolerují určitý tělesný nedostatek. Dokonce jsou známy případy, že takovéto rodiny mají děti, díky umělému oplodnění.

Ve srovnání s normálními lidmi je však sexuální život transsexuálů dosti chudý. Sexualita je pro ně obvykle druhotná, prvotní je psychika. Je pro ně daleko důležitější, jak se sami cítí ve svém těle, jak se adaptují ve společnosti. Řada transsexuálů dosahuje orgasmu komplikovaným způsobem, většinou nekoitálním drážděním, tvrdí sexuologové.

Dlouhodobý proces

Na změnu pohlaví se člověk musí adaptovat. I tak jde ovšem o dlouhodobou záležitost trvající kolem čtyř let. Věková podmínka zahájení přeměny je nejméně osmnáct let. „Většina našich klientů je ale mezi dvaceti až třiceti lety, někdy jsou i starší. U těch však s přeměnou váháme. Mimo jiné je pak také jejich přeměna méně dokonalá, protože muži, čím jsou starší, více nabývají maskulinního vzhledu, což opačně platí i u žen," vysvětluje lékař.

V první fázi trvající asi rok probíhá psychologická příprava. Dotyčný si zvyká na novou identitu a adaptuje se na své nové já. V dalším roce se pacientům podávají hormony. Ženám androgeny, po nichž se jako první změní hlas, narůstá svalová hmota, objevuje se ochlupení a zmírňuje menstruační krvácení. Mužům se podávají antiandrogeny a estrogeny, po kterých jim začnou růst prsa a měnit obličej v důsledku jiného rozložení podkožního tuku, řídne ochlupení. Později nastupuje česká specialita - změna jména na neutrální - například Macků, Janů apod. Potom proběhne schvalování operačního zákroku, a to před příslušnou komisí. Až poté následuje právní přeměna s novým rodným listem a číslem.

Další změny jsou už v rukou lékařů, kteří vymodelují pohlavní orgány. Navzdory opravdu složitým procesům se odborníci shodují: V naprosté většině přeměna pohlaví transsexuálním jedincům pomohla a nestalo se, že by se někdo chtěl vrátit k původnímu stavu. Což by vlastně i signalizovalo diagnostický neúspěch.

Nezaměňujme transsexuály s transvestity

Pro přehlednost, existují čtyři skupiny změněné pohlavní identity. Za prvé to jsou už zmínění transsexuálové, kdy se jedná o úplné převrácení pohlavní identity, kdy v mužském těle dřímá ženská duše a naopak.

Další je transgenderismus neboli transvestitismus dvojí role, což je poměrně nová diagnóza, dříve nepoužívaná. Především se týká mužů, kteří chtějí být jak v roli muže, tak i ženy. Většina z nich bývá heterosexuálně orientovaná. Někteří později žádají o přeměnu pohlaví, mnozí však žijí spokojeně s tím, že si občas prožijí i ženskou roli. Na kompletní přeměně tito lidé obvykle netrvají.

Další známou kategorií je klasická forma transvestitismu. Jde o potřebu jiné pohlavní identity, ale ve vztahu k pohlavnímu vzrušení. Je to jediná forma, která má víc společného se sexuálním životem. Takový jedinec si libuje v ženských převlecích a autosexuálních praktikách. Tato porucha pohlavní identity stojí na pomezí sexuální deviace.

Jako poslední se udává travestie. Většinou to jsou homosexuální muži, kteří svou mírnou potřebu změněné pohlavní identity realizují v podobě nějaké show, divadelního představení, recese. V každém případě je tato jejich potřeba omezena na „ženské" vystoupení a nemívá žádný erotický aspekt.