Jak si uchovat zdravý rozum

Tenhle článek není z mé hlavy, ale z hlavy Dallas Dennyové, která má na něj © z roku 1990. Přišel mi zajímavý, protože poměrně trefně popisuje i zkušenosti a pocity moje, ale i mých přátel z období před operací. Jestli se k tomuhle kroku taky chystáte, určitě vám těch pár rad neublíží. Článek jsem mírně zkrátila -- ne všechny popisované situace se totiž hodí na naši realitu.

Změna pohlaví je jednou z nejradikálnějších změn, které vůbec může lidský jedinec podstoupit. Má za následek zhoršení sociálních vztahů, může zhoršit ekonomickou situaci, nese s sebou notnou dávku fyzické i psychické bolesti a vyžaduje i tvrdou dřinu, než se dopracujete k tomu, abyste mohli vystupovat jako příslušník daného pohlaví. Proměna probíhá v atmosféře společenského odmítání i za určitého nesouhlasu vašich blízkých, potíže vznikají i ze strany lékařů, narazíte na všeobecný nedostatek specializovaných služeb, nevyjímaje nesčetné překážky právní a sociální. Tělo příslušející jednomu pohlaví, po pubertě obvykle značně poznamenané nevratnými somatickými procesy, se musí nějakým způsobem vtěsnat do pohlaví druhého. Staré chování musí zmizet, novému je se třeba naučit. Starý život musí být vystřídán novým. Čeká toho na vás prostě dost.

Transsexuál překonává hromadu potíží a úspěch přitom zaručen nemá. Ve skutečnosti možná jen necelých deset procent osob, které se odhodlaly ke změně pohlaví, dospělo až ke svému cíli. Přesto jsou to po celém světě už desetitisíce lidí, kteří s novým pohlavím vedou šťastný a spokojený život. Proměna je možná. Nelze ji však provést bez odříkání a pevné vůle. Nelze ji provést bez peněz. Nelze ji provést bez pomoci jiných, a nelze ji provést bezbolestně.

Mí přátelé mi říkají, že s transsexuály, které (přese mě) znají, není většinou žádná legrace: "Jsou pořád napjatí. Jsou pořád ponoření ve svém problému. Potřebovali by se uvolnit." Já na to odpovídám: "Představte si, prosím vás, ten šílený tlak, pod nímž žijí. Uvědomte si, že jejich rozhodnutí ovlivňuje každičkou součást života. Musejí proto být připraveni, aby překonali jakoukoli překážku." A transsexuálům pak říkám "Uvolněte se".

Nemám prostor, na to abych vyjmenovala všechny nástrahy, které proces proměny obnáší. Nabízím ale několik rad, jak tímto minovým polem projít bez větší újmy.

1. Udržujte si smysl pro humor (pokud takový smysl nemáte, tak si ho koukejte rychle obstarat). Nešťastní totiž budete jen tolik, kolik si sami dovolíte. Můžete žít bídně, ale můžete žít také spokojeně -- záleží na vás. Humor můžete objevit ve spoustě situací, v nichž se ocitnete, veselé bývají i výroky, které vzhledem k vaší proměně často nabývají nádherných dvojsmyslných významů. Během proměny poznáte hodně zajímavých lidí, můžou vám pomáhat, můžou se stát vašimi přáteli. Pokud do procesu proměny vstoupíte s optimismem, užijete si mnohem příjemnější období, než v případě, že jste prolezlí strachem a pocitem viny.

2. Nedovolte, aby vám transsexualita vyplnila celý život. Nemůžete jít procesem proměny jako kapitán Ahab posedlý honbou za Bílou velrybou. Nesmíte spoléhat na to, že celý život vsadíte na ten jeden kratičký okamžik změny pohlaví. Nudný a prázdný život s pohlavím, které vám určila příroda, s největší pravděpodobností zůstane nudným a prázdným i po operaci. Chirurgický zákrok žádné vaše problémy nevyřeší, budete je mít stejně, tentokrát jen v jiné sexuální roli. Musíte mít i jiné životní cíle, než jen změnu pohlaví. Musíte mít přátele a koníčky.

3. Stůjte na zemi. Nedovolte, aby se z transsexuality stal nějaký fetiš. Nepřidávejte operativnímu zákroku větší význam, než jaký ve skutečnosti má: není to žádné kouzlo, které by z vás udělalo muže nebo ženu. Musíte mít neustále na paměti, kde jste, kam jdete a přitom stát oběma nohama na zemi. Musíte se srovnat se svými fyzickými i povahovými vlastnostmi a zapracovat je do své nové osobnosti. Musíte mít realistické představy o sociálních rolích muže a ženy a o tom, jakou ženou či mužem vůbec chcete být. Uvědomte si, že celá vaše proměna je proces -- budete se měnit pomalu. Není to tak, že se jednoho dne probudíte a zjistíte, že jste jako mávnutím kouzelného proutku jiní.

4. Neskákejte do všeho po hlavě. Musíte si najít ten nejlepší způsob existence. Pokud se s minulým životem rozloučíte předčasně, nemusíte být s to nahradit ho hned uspokojivým životem novým -- bude z vás jen a jen transsexuál. A pokud tento stav negativně ovlivní vaši finanční situaci, může se celý proces proměny zpomalit. Proto si pamatujte -- někdy je lepší uchovat si starou identitu o něco déle.

5. Odhoďte berličky. S tím, jak se bude pod vlivem hormonů měnit vaše tělo, bude stále snazší vystupovat v roli příslušníka svého vysněného pohlaví. Měli byste se pomalu začít zbavovat různých pomůcek a zapojovat do své osobnosti více svých přirozených vlastností. Mám tím na mysli vyměnit paruku za své vlastní vlasy, odhodit různé vycpávky a ubrat na make-upu. Mám tím třeba na mysli i to, že se pokusíte do svého života zařadit i své zájmy a povahové rysy, které se jinak k vyhlédnutému pohlaví příliš nehodí. Ať už ale uděláte cokoli, musíte si uvědomit, že se musíte smířit se svým já a žít.

Tady ten článek utnu, protože se zabývá už jen radami, které se dají dobře uplatnit v USA, ale ne u nás. Nicméně, kdybych měla předchozí řádky shrnout do jedné věty:Buďte sami sebou a v klídku.

Za vším jsou peníze

Když už jsme u praktických rad, neodpustím si pár poznámek. V České republice je hormonální léčba plus základní chirurgický zákrok hrazen zdravotní pojišťovnou, ale čert ví, jak dlouho tento stav vzhledem k situaci v našem zdravotnictví vydrží. Jen pro ilustraci: V Německu stojí operace s doživotní hormonální léčbou cca 40 tisíc marek. I když tedy máme v tomto bodě (zatím?) štěstí, zásadním výdajům se stejně nevyhneme.

Je totiž potřeba si uvědomit, že hormony nejsou samospásné a v mnohém záleží na tom, v jakém věku je kdo začne brát. Obecně platí, že čím dřív s hormony začnete, tím mají větší účinek. Jejich vliv začíná klesat už kolem osmnácti, v pětadvaceti už je vaše citlivost na hormony poloviční a ve třiceti dosahuje už jen jedné čtvrtiny a tuhle hladinu si s největší pravděpodobností udrží až do konce života.

Budete-li toužit po krásném poprsí a hormony vám k němu až tolik nepomůžou, přijde vás operace na přibližně 40 000 Kč (záleží na tom, kde si ji necháte provést), pro běžný "provoz" jsou nezbytné návštěvy v kosmetickém salonu, které také nejsou za hubičku, k odstranění vousů se často doporučuje elektrolýza -- je to ale zdlouhavé, bolestivé, přehnaně drahé a bohužel ani zcela nezaručuje výsledky.

A novinka -- odstranit vousy laserem -- stojí 36 000. To ani nemluvím o případných kosmetických operacích: jen zvednutí převislého očního víčka vyjde na šest tisíc. A kapitolou samou o sobě je výměna šatníku (znáte to: "Nemám co na sebe!"). Jinými slovy, změna pohlaví je opravdu drahý "sport" a je třeba s tím dopředu počítat.