inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
28.3.2024 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Žena, která se stala mužem

Monika Němcová, Míla Němců, Robert Němec

Není to šílený transsexuál z amerického filmu Mlčení jehňátek, který vybíjí svou touhu po změně pohlaví na svých obětech, z jejichž kůže si šije ženské šaty. Robert Němec už od tří let, kdy začal vnímat svět, věděl, že je prostě kluk. „Až budu velký, budu jako táta a děda. Ožením se a budu automechanikem," odpovídal bez rozmyšlení.

Taková slova z úst tříleté Moniky, jak se Robert tehdy jmenoval, navíc načančané v rozkošných šatičkách, vyvolávala u příbuzných a známých bouři veselí. Malá Monika však nemluvila do větru. Ve dvaadvaceti letech podstoupila několik operací na změnu pohlaví. Z Moniky Němcové se stal Robert Němec.


„Můžeme se bavit úplně o všem," říká mi jednatřicetiletý Robert na uvítanou spolu s pevným stiskem ruky. Nechce a nemá důvod nic skrývat. „Už odmalička jsem měl jenom kamarády, se kterými jsem se naprosto ztotožňoval. Nezískal jsem jistotu, že jsem chlapeček nebo holčička proto, že by mi někdo řekl – máš frantíka, tak jsi chlapeček. Prostě jsem už odmalička věděl na sto procent, že jsem chlapeček. Chlapeček uvězněný v ženském těle."

Matka byla první, která začala zjišťovat, že Monika nennechutí se její dcera obléká do šatů a bílých podkolenek. A to ještě netušila, že ve školce chodí automaticky na klučičí záchod a bez problémů si dokáže poradit i s pisoárem. Později přišla auta, hokej, fotbal, celé dny, které Monika trávila s míčem nebo hokejkou mezi kluky. Plíživé podezření začalo nabývat konkrétnějších rozměrů. í jako ostatní děvčátka. Nemohla přehlédnout, že všechny panenky v rukou Moniky téměř okamžitě skončily rozmontovány na díly, ani to, s jakou

První menstruace - šok

„Ještě do osmé třídy jsem vypadal jako kterýkoliv jiný kluk. Než jsem se svlékl. Lidi, které jsem s matkou potkával, říkali: „podívej, chlapeček nezlobí…". Fyzicky jsem prostě vypadal jako chlapec, na kterém jsou od přírody naroubovány ženské orgány," vzpomíná Robert přirozeně znějícím mužským hlasem. Čas ale ubíhal a z Moniky se začala stávat dívka. Nejenže už dávno pochopila, že jí frantík nenaroste. Ženské tělo na sebe začalo naopak upozorňovat stále neoblomněji.

„Děsivé bylo, když se mi začalo okolo třinácti měnit tělo. Dříve mi nevadilo, že něco nemám. Ale začala mi růst prsa. A to přicházely první rány. Najednou se nemůžete svléct, je na vás něco jiného, co potvrzuje tu trpkou pravdu, že se ostatní asi nepletli. I když vy sami víte, že to je jinak. Pak už jen očekáváte další katastrofy. A ony skutečně přicházejí. První menstruace pro mě byly příšerný zážitek. Stalo se to na záchodě. V první chvíli jsem měl pocit, že jsem se zranil nebo onemocněl. Pak mi došla hořká pravda."


O tom, co se v tu chvíli honilo hlavou třináctileté dívky, nejlépe vyprávějí Robertovy soukromé zápisky, ze kterých nám bylo dovoleno citovat:

„Těch pár kapek se během několika minut změnilo ve slušné krveprolití provázené krutou bolestí. A třebaže tohle trápení přicházelo s železnou pravidelností ohlašované vždy předem neurčitou bolestí a emoční labilitou, pokaždé jsem byl zaskočen. Jestliže rýsující se prsa se dala částečně ignorovat, tohle tedy ne. To bylo výrazné zachřestění oné plechovky na psím ohoně a jeden z posledních hřebíků do rakve nebojácné, sebevědomé bytosti, která určovala tón v letech dětství…"

Pro Moniku začaly touto epizodou, u jiných dívek znamenající mnohdy i příjemný pocit začínající dospělosti, léta stresů. Taneční a dlouhá róba, stejně jako hodiny tělocviku pro ni představovaly chvíle muk. „Byl jsem atrakce pro celou třídu. I když jsem sportoval, tohle pro mě byl nejhorší zážitek. V dívčím úboru jsem se cítil jako nahý a byl jsem tak ztuhlý a vystresovaný, že jsem nedokázal ani přeskočit kozu. Z tělocviku jsem měl pravidelně trojku, protože horší známka se tehdy nesměla dávat."



„Zpočátku jsem si domlouval, jak se domlouvá dítěti. Kdykoliv jsem se přistihl, jak jsem nepřirozeně napjatý a stěží dýchám, zhluboka jsem se nadýchl a říkal si potichu: Zapomeň na to, byl to jen sen, ošklivý sen. Tenhle strach i občasná ranní nevolnost jsou vizitky, kterými se mi minulost sem tam připomene. Bojí se snad, že zapomenu? Může být klidná, na nic z toho, co bylo, zapomenout nelze…."
Ze soukromých zápisků Roberta Němce


Chudák holka

Říkaly si o Monice její spolužačky. Ne, že by nebyla ve třídě oblíbená, ale i názory spolužáků na její zevnějšek v té době asi nejlépe charakterizovalo rčení: O tu bych si ani kolo neopřel. Milostné zážitky se Monice obloukem vyhýbaly a ani ona sama o muže nejevila zájem. Robert dnes tuto dobu popisuje slovy:

„Pokud má člověk zakódováno, že je muž, celý život bude žít pod obrovským duševním i fyzickým tlakem, že je v cizím těle. Ráno se probudíte, podíváte se v koupelně do zrcadla……a nevěříte svým vlastním očím. Vidíte tam ženu, ale přitom jste to pořád vy. Se svou psychikou a jednoznačným a nezměnitelným vědomím, že jste muž. To jsem celý život prožíval."

Plovárny a pláže už pro ni dávno začaly být tabu. Za celých patnáct let nestrávila Monika ani minutu v plavkách u vody. Naučila se milovat samotu a dlouhé procházky lesem. Byl tam stín, klid a možnost zapomenout na všechny starosti. Alespoň na chvíli. Začala studovat vysokou školu a na chvíli…….

Další část článku bohužel chybí, pokud náhodou máte jeho kompletní znění, dejte nám prosím vědět, ať to můžeme doplnit. Dík

Shlédnuto: 6640x    |    Komentáře: 1    |    Tipů: 0    |   
Translidé 2003-2024 | MAPA | on-line: 0 |        Creative Commons License