Žila jsem dvojí život

Přitažlivou Jarku s jejími 189 cm výšky rozhodně nepřehlédnete. Před pár lety však byla ženatý muž, otec rodiny...

Sedí naproti mně a září štěstím. Hormonální léčba předcházející operaci změny pohlaví, plánované na příští rok, ji vrací každý den blíž její pravé podstatě. Nemohla se totiž ztotožnit se svou sexuální orientací a pohlavím. Jarka Brokešů, to už je její přechodné ženské jméno, je transsexuál.

Převleky za ženu

Narodila se jako Jirka Brokeš. Jak vyrůstala (Jarka o sobě mluví zásadné v ženském rodě), cítila, jako by v ní přebýval někdo jiný. Nebavil ji fotbal jako kluky kolem, v tělocviku byla spíš nemehlo.

"Jakmile jsem doma osaměla, převlíkala jsem se před zrcadlem do máminých šatů," vzpomíná a dodá: "Kdyby mě naši přistihli, asi bych umřela studem. Já si fakt myslela, že dělám něco hroznýho, že mě zavřou do blázince nebo odsoudí k trestu smrti. Když jsem v pubertě přerostla matku, kupovala jsem si potají z kapesného dámské oblečení a schovávala si ho na ty nádherný chvíle, kdy si ho užiju. Zkoušela jsem se i namalovat... Do mé, dalo by se říci až posedlosti, však zasáhla tvrdá realita."

Jednou ráno jí rodiče vzbudili se slovy: Jirko, vstávej, jedeš na vojnu!

Úvalské nádraží v půl páté ráno působilo skličujícím dojmem. Jen sedla do vlaku, spustil se jí vodopád slz. Ale přežila to a dokonce získala hodnost poddůstojníka. Na vojenském kavalci, jako většina kluků, psala dlouhé dopisy Aleně, se kterou se potkala před vojnou.

Byla svatba i děti

Tehdy ještě náklonnost k mužům tolik nepociťovala, odehrávalo se to jen ve fantazii, takže pak, už v civilu, následovala svatba. Touha z předchozích let se ale zase ozvala a tak se Aleně svěřila:

"Své tajemství jsem vytahovala postupně, abych jí nešokovala. Fakt ji obdivuju, s jakým to vzala humorem a snášela moje citové výbuchy. Jen se bála, abych se nedala úplné předělat, ale to mi tehdy přišlo nemožný. Pak se, k mé radosti, narodil kluk a brzy i holčička. I teď jsou to moje největší zlatíčka. Já si tehdy nalhávala, že jsem normální muž, když jsem zplodila děti."

V noci žena, ráno muž

A život běžel dál. Jarka střídala profese. Byla pošťačka, dělala zkoušky na strojvedoucího v metru a po revoluci hned podnikala, jezdila za obchody po republice. Místo, aby se po celodenní únavě v hotelech vyspala, vybalila v pokoji dva kufry oblečení a celou noc se převlékala a líčila. Ráno, už zase v obleku a kravatě, prošla kolem recepčního, který se uklonil: na shledanou, pane!

Zásadní zlom nastal před pěti lety, když jí Alena začala radit s líčením a vizáží. Napřed z toho byla unesená, ale postupně ji to omrzelo. Zato Jarka se do nové role vžívala víc a víc. Alena cítila, jak se jí manžel oddaluje.

"Dnes se až divím, že se mnou tak dlouho vydržela a snášela mé citové výbuchy. Po jedné nepříjemné výměně názorů jsem jí s pláčem řekla, že to tak dál nejde, vždyť trpíme obě! Nedá se už žít s pocitem, že jsem někdo jiný. Zkrátka že uvažuju o přeměně svého fyzického JÁ. Smutný pohled, s kterým to přijala, si zapamatuju nadosmrti. Stejně jako její statečnost, toleranci a hlavně vcítění. Po společných debatách jsem vyhledala odbornou pomoc sexuologů, MUDr. Ivo Procházky a posléze i MUDr. Hanky Fifkové. S tou se setkávám na terapeutických skupinkách, její rady a lidský přístup mi pomáhají překlenout složité období.

Manžel se nedostavil?

Jarka se musela napřed rozvést, aby mohla žádat o hormonální léčbu, S manželkou se dohodly, sepsaly smlouvy - a soud mohl soudit. Jako dvě kamarádky se bavily na chodbě před jednací síní, když se objevila sociální pracovnice a zamířila k Aleně se slovy: "Jak vidím, pan manžel se nedostavil?!" Jarka, která stála vedle v sukni a lodičkách, ji uzemnila:

"To jsem já, ještě tak deset minut..." Déle totiž rozvod netrval.

To už měla ženskou fotku v občanském průkazu, ale stále ještě mužské jméno. Z toho byli zmatení hlavně na úřadech, ale chovali se k ní dobře, jen ji trochu překvapeně okukovali. Jarka byla suverénní také díky tomu, že vystupovala profesionálně v travesti show, kde napodobovala ženy, především slavné zpěvačky.

První pilulka

Sotva rozvod nabyl právní moci, letěla za sexuologem a mávala papírem, ať jí už napíše hormony. Dostala preparát na snižování hladiny testosteronu, zašla si na slavnostní oběd a po něm, jako při posvátném aktu, spolkla první tabletu - a honem k zrcadlu. Tak rychle se samozřejmě nic dít nemohlo.

"V dalších týdnech jsem byla z prášků jak praštěná a pořád unavená, ale potom se děly věci! Ztrácela jsem erekci, rostla mi prsa a zjemnily se rysy. Ta etapa stále pokračuje, pomáhají mi také injekce estrogenu. Připadám si nádherně, jak holka v pubertě, hned pláču, hned se směju, pořád sním a mám chuť se zamilovat. Když vidím přitažlivého muže, málem zapomínám, že ještě nemám po operaci..."

Své děti miluju

Dnes má Alena přítele a žije s ním a dětmi pohromadě. Děti chodí ze školy k Jarce, kde mají stále zařízený svůj dětský pokoj. Hrají si tu, dělají si úkoly a odpoledne je odváží Alena k sobě.

"Děti mi už neříkají tatí, ale Jarko, rychle si zvykly. Nemají teď dvě maminky, vědí, že jsem jejich otec, ale k ženskému zjevu se takové oslovení prostě nehodí. Díky mým travesti show je to tak nepřekvapilo, Často jsem se doma líčila a převlékala. V létě, na poslední dovolené, jsem s nimi všechno probrala, vědí, že podstoupím operaci - změnu pohlaví. Nic to neubralo na jejich lásce ke mně, vědí, že k sobě dál patříme a mohou za mnou kdykoli přijít se svými problémy. Nechci, aby zažily odmítání blízkými lidmi - matka a pak i sestra mou přeměnu nepochopily a řekly, že se s tím nikdy nesmíří. Věřím, že jednou zvítězí zdravý rozum a uznají, že jsem takhle šťastná. O to větší porozumění projevil otec, za což ho mám daleko raději než dřív."

Pomlouvači bez šancí "Bála jsem se, aby se dětem ve škole spolužáci ne-posmívali. Rozhodla jsem se být naprosto otevřená a přede dvěma lety jsem uspořádala u nás v Úvalech travesti kabaret. Bylo vyprodáno, přišlo dost známých, i třídní učitelka syna. Měli jsme úspěch. Ještě když jsem žila s Alenou, chodili k nám za dětmi kamarádi. Viděli mě nalíčenou, jak jsem se chystala na vystoupení a nevšimla jsem si ani náznaku posměchu. Děti jsou v jádru svobodomyslné, předsudky jim tlučou do hlavy obvykle až dospělí... Kdyby se něco nepěkného kolem mých dětí začalo dít, ihned zasáhnu. Třeba by pomohla beseda ve škole."

Nemůžu se dočkat

Změnit se z muže na ženu, to chce odvahu a od rodiny a přátel velké pochopení. Vlastně je to zkouška náklonnosti a tolerance. Mnozí se od Jarky vzdálili, anebo naráz "neměli vůbec čas". Zůstali jen věrní, dokonce i pár kamarádů z vojny, a přibyli noví, lidé stejné pohnutých osudů nebo prosté človíčci s otevřeným, širokým srdcem. Výborné je, že mezi ně patří i bývalá Jarčina manželka.

Jarka dále podniká, udělala si taxikářské zkoušky a je profesionální řidičkou. Ví, že se svou hereckou zálibou v show se musí po operaci rozloučit, ale nelituje. V podvědomí svého publika bude stále krásná "slečna Vivien" s andělem i ďáblem v těle. O budoucnosti mluví nadšeně:

"Po operaci se konečně stanu naplno ženou. Vlastně o nic nepřijdu, rodit nemusím, děti už mám. Nemůžu se dočkat, až se osud naplní a já se poprvé šíleně zamiluju do muže..."

Co na to odborník

MUDr. Hanka Fifková, sexuoložka: Trans-sexuální člověk, má-li děti, se nerozhoduje o další cestě životem lehce. Neexistuje doporučený jednoznačný postup, je to osobní volba. Mám v péči dost takových, kteří volí cestu pokračující adaptace, přizpůsobení se, ale i dost jiných, směřujících k složitému procesu přeměny pohlaví. Snažíme se jim pomoci tak, aby případná traumatizace dětí, pokud v rodině jsou, byla co nejmenší. Spolupráce druhého rodiče je nezbytná. Zdá se, že pokud jsou vztahy a komunikace dobré, mohou děti vše pochopit a přijmout. Nelze jednoznačně říci, že je lepší "obětování se" transsexuálního rodiče, a to celoživotním zřeknutím se šance podstoupit přeměnu pohlaví. Domnívám se, že situace dítěte v rodině, v níž je jeden z rodičů trvale nešťastný, nespokojený a zklamaný (ano, to vše s sebou transsexualita nese), není ideální...