Život v jiném těle

V občance má Chris Pohl (31) napsáno pohlaví mužské. Zatím. Sám sebe ale vnímá jako ženu a doufá, že se také ženou stane.

Lidi si mě vždycky pletli s holkou. Už od dětství. Byla jsem velice drobné, usměvavé a roztomilé dítě. Navíc jsem si vždy hrála s děvčaty, protože mě chlapecké hry nebavily," vypráví Chris, a ač je zatím papírově muž, mluví o sobě v ženském rodě. I my ji už vnímáme jako ženu...

První pocity, že není něco v pořádku, začala Chris zakoušet v pubertě. Například když jí začaly růst vousy, bylo to pro ni naprosto příšerné a zdrcující. Nevěděla, co se s ní děje. V té době byla u nás totalita, takže se o takových věcech nemluvilo. Nikdo o transsexualitě nic nevěděl, nebylo se koho zeptat a nikdo Chris neporadil se všemi zmatky a nejistotami, které cítila. Ani doma se o sexu nemluvilo, natož o takovýchto věcech.

"Takže jsem o tom moc nepřemýšlela, i když jsem někde v hloubi duše chtěla být vždycky holka a ten pocit mě provází doposud. Pohlavní život byl pro mě až do mých devatenácti let prostě tabu," vyvolává si tíživé vzpomínky na doby dospívání. "V pubertě jsem si vyslechla plno poznámek týkajících se mé osoby, protože jistá zženštilost v mém chování samozřejmě byla.

Ty řeči o buzerantech mě velmi trápily, ale nedalo se s tím nic dělat. Prostě jsem se nenarodila jako drsný kluk. A tak jsem sex ze svého života vytěsnila a nahrazovala ho jinými zájmy. Šila jsem si oblečení, četla jsem knihy o architektuře, módě a historii. Úplně jsem se do toho ponořila," líčí. Cítila se dost osamělá - díky tomu však paradoxně rozvíjela své výtvarné vlohy, o kterých tehdy neměla ani tušení.

První uvědomění sebe sama si prožila Chris až ve Francii, kam odjela po maturitě studovat architekturu.

Jiný svět

Francie znamenala v životě Chris zásadní změnu. Pobyt mezi lidmi s daleko otevřenějším myšlením, než bylo v té době u nás běžné, ji začal doslova otevírat. "Šlo to, ale velmi pozvolna. Mně to však tehdy bohatě stačilo. Byl to naprosto osvobozující pocit, když mé chování spolužáci beze všeho tolerovali.

Najednou nikomu nepřekáželo, že se starám o svůj zevnějšek víc, než je u mladých mužů běžné, že si lakuji nehty a nosím polodlouhé vlasy. Moje sebevědomí šlo rázem nahoru, ale stále jsem nevěděla, že za to, jaká jsem, může moje transsexualita. Zatím jsem si jen uvědomila, že mě přitahují muži," vzpomíná.

Po roce se Chris vrátila domů do svého rodného 'maloměsta'. Našla si přátele, kterým její odlišnost od průměru nevadila, podporovali ji a nezatracovali kvůli tomu, že je na kluky. Seznámila se s přítelem a prožívala svůj první životní vztah.

"Samozřejmě, že kromě přátelství a duševního porozumění došlo i na sex. Bylo to všechno nádherné a pro mě velmi přirozené a intenzivní. Jenže nic netrvá věčně, a když můj přítel tragicky zahynul, ocitla jsem se psychicky na dně. Vrátila jsem se do Čech, ale doma mě nic netěšilo, navíc mi zemřela maminka," vzpomíná na období plné smutku.

Tehdy se Chris opět rozhodla odcestovat do ciziny, tentokrát na dva roky. "Ve Španělsku jsem začala žít nový život. Našla jsem si práci, chodila do jazykové školy a poznávala nové lidi. Taky jsem se tam seznámila s partou transsexuálů a začalo mi docházet, že je to se mnou poněkud složitější a nejde jen o to, že jsem na chlapy. Otevřely se mi oči a konečně jsem pochopila, jak to vlastně se mnou je. Přesto jsem ještě o změně pohlaví neuvažovala."

Jiné tělo

Po návratu z ciziny začala Chris žít v Praze. Původem je z Moravy, ale věděla, že hlavní město bylo jediným řešením, jak nemuset skrývat identitu. Začala dokonce vystupovat v travesti kabaretu.

"Tam jsem zjistila, že mě nejvíc ze všeho baví, když se namaluji a ustrojím jako žena. To jsem se cítila vždy nejlépe. Navíc jsem se seznámila s jedním transsexuálem, který se už pro operaci změny pohlaví rozhodl. Najednou mi došlo, že je to pro mě ta jediná možná životní cesta," svěřuje se.

Dnes je to už přes dva roky, co Chris zavolala do sexuologické poradny a po dvou měsících šla na svůj první pohovor s lékařem. Následovaly různé sexuologické, psychické a IQ testy. "Proklepli mě důkladně. Změna pohlaví je změna obrovská a lékaři musí mít jistotu, že to ten člověk opravdu chce," říká Chris.

Celá příprava trvá tři roky a týká se nejen psychické stránky, ale i hladiny hormonů v těle. Nejprve se sníží hladina mužského hormonu testosteronu, a teprve potom se začne nasazovat ženský hormon estrogen.

"Já se s estrogenem v těle cítím naprosto skvěle. Přestávají mi růst vousy a naopak se mi objevila prsa. Jsem citlivější a zimomřivější. Prostě si připadám čím dál víc jako pravá žena. Cítím se dobře a vím, že po operaci mi bude ještě lépe. Budu to konečně já," zasní se a doufá, že díky tomu najde svou pravou identitu a místo v životě.

Operativní změna pohlaví čeká Chris už za půl roku a moc se na ni těší. Jackie bude u toho, aby zjistila, zda se její očekávání splnilo.