Změna pohlaví

Dotaz

Před časem vysílala TV Nova pořad "Stal jsem se ženou - pohrdají mnou". Ve zkratce: dva muži - ženatí, jeden z nich s dětmi - se stali ženami, jiné dvě ženy, dříve provdané se proměnily v muže. Tento složitý teologicko-psychologicko-medicínský problém není sice příliš častý, ale přece ne ojedinělý a vzbuzuje řadu otázek: Mají lékaři - i se souhlasem pacienta - právo na tak zásadní změnu osobnosti? Trvá dále platnost manželství, které bylo církevně uzavřeno? Mají osoby takto přeměněné právo na další církevní sňatek?

Jako teolog nemohu určovat, co přesně smí či nesmí konat lékařská věda ve věci léčebné úlevy pro lidi, kteří trpí frustrací, že mají jiné pohlaví, než by si přáli. Jsem si vědom toho, že těchto pacientů přibývá, jedná se o složitý psychosomatický problém, ve kterém se angažují psychologové a lékaři z mnoha medicínských oborů. Není snadné zjednodušeným způsobem popsat etické hranice pro dotčené lidi a lékaře. Je nutno apelovat na odpovědné a profesionální jednání zúčastněných stran a jejich svědomí.

Přesto mám dojem, že některé případy se řeší unáhleně, proto také existuje zvýšený počet lidí, kteří změnili své pohlaví. Obávám se, že zde hraje významnou roli vliv prostředí a zvyšující se psychická labilita mnoha mladých lidí. Také nemohu nevzpomenout na to, že lze postrádat výchovné modely zralého mužství pro chlapce a zralého ženství pro dívky. I tento důvod hraje roli pro tzv. změnu pohlaví.

Sdělovací prostředky nás informují o těchto změnách konaných na lidech, jako by to byla záležitost privátní volby jednotlivce. Není tomu tak. Pokud někdo žádá lékaře o změnu pohlaví, je nutno chápat celou komplexní záležitost jako léčebnou, tj. patologickou. Není změna pohlaví lidí také někdy stimulována dekadentní módou a ekonomickými zájmy? Církev nemůže např. vysvětit na kněze tzv. muže, který se narodil jako žena, protože bude považovat tuto osobu ve své podstatě za ženu - podle pohlavních znaků, s jakými se dotyčná osoba narodila. Nakonec bez pomocí chirurga a silných hormonálních dávek (tedy uměle) by fyzická stránka osoby nebyla změněna.

I když občanské právo dovoluje změnu jména takovým způsobem, aby odpovídalo změně pohlaví, změna se neuskutečňuje "podstatně", ale jen fenomenologicky. Proto nelze církevně ani měnit manželské partnery a vstupovat po pohlavní změně osob do dalšího manželství. Zda existuje platnost předchozího manželství, by měl posoudit individuálně církevní soud, protože zůstává otázkou, zda dotyčná osoba jednala odpovědně ve svém rozhodování při uzavírání manželství a splnila všechny podstatné podmínky pro vznik svátostného manželství.

Nelze souhlasit s tím, že osoby po změně pohlaví mají právo na další církevní sňatek. Podobně lze litovat takového jednání kněze, který asistuje u církevního sňatku a ví, že se jedná o partnery, kdy jeden z nich má změněné pohlavní znaky na základě lékařského zásahu. Můžeme rozumět všem pastoračním snahám pomoci těmto lidem žít spokojeně a bez vnitřního trápení, ale jejich vztah a stav nelze chápat za církevně uzavřené manželství.

Tyto problémy, které zazněly v dotaze, jsou nového typu a před několika lety vůbec neexistovaly. Domnívám se proto, že mnozí duchovní správci jsou těmito případy jakoby "zaskočeni". O to více by se měli před neuváženým jednáním poradit se svým biskupem.

Dotaz zodpověděl prof. ThDr. Josef Dolista SDB, děkan Teologické fakulty Jihočeské univerzity