Změnit pohlaví
Transsexualita, etický problém
Někteří lidé sní o změně pohlaví. Jiní jdou dále. To se týká samozřejmě mála lidí. Můžeme však proto ignorovat tuto skutečnost? Rozhodli jsme se ukázat velmi stručně některé její aspekty a dotknout se etických problémů. „Chtěl bych změnit pohlaví. Co mám dělat? Kolik to bude stát?" Pastor Doucé se na mne pevně dívá a odpovídá: „To je dlouhý proces. Je třeba si uvědomit všechny důsledky." Přijímá mně, jako bych byl skutečně kandidátem transsexuality.
Ve Francii žije od dvou do pěti tisíc osob s pocitem potřeby mít jiné pohlaví, něž je jejich přirozené. Oni nebo ony chtějí po medicíně napravit „chybu přírody". Transsexualita se ale nesmí zaměňovat s homosexualitou. Lesbička nebo „gay" nemá žádnou averzi ke svému pohlaví. Naopak, vybírá si za své partnery jiné „své" (nebo jinak přeloženo „sami sebe"). Vykastrovaný transsexuál se necítí zmrzačený, ale osvobozený…
Pastor Joseph Doucé založil v r. 1976 v Paříži sdružení Ústředí Krista osvoboditele, které přijímá všechny osoby vytlačované na okraj společnosti kvůli svému sexuálnímu životu. Upozorňuje mne: „Musíte vědět přesně všechno, co se stane. Musíte se rozhodnout s dobrou znalostí věci…" Pokud má odhodlanost nezeslábne po několika rozhovorech s ním, odešle mne pastor k endokrinologovi na hormonální léčbu. Mužský hormon postupně sníží mé erekce a mé ejakulace. Ženský hormon oslabí má varlata a učiní mne sterilním. Můj tuk se bude odlišně ukládat a uvidím, jak mi narůstají prsa. Ale budu se muset nadále holit. A budu si obouvat stále 43…
ZKUŠEBNÍ DOBA 3 ROKY
Jednoho dne budu muset přestoupit společenské konvence a začít žít v přestrojení. „Bezpochyby poznáte nezaměstnanost a budete muset změnit bydliště…," upozorňuje mne pastor Doucé, který sledoval více jak pět set transsexuálů. Nedělá nic, aby mi dodal odvahy Asi po třech letech zkušební lhůty budu operován, pokud to ovšem zdravotní pojišťovna odsouhlasí. Pokud ne, budu operován v Londýně, Bruselu nebo v Amsterdamu. Cena: od 15 do 40 000 franků.
Hrozný chirurgický zásah má tři fáze: z penisu je odstraněn vnitřek. Následuje kastrace odnětím varlat. Nakonec se řezem mezi močovým měchýřem a řitním otvorem a za použití kůže penisu vytváří poševní stěny. Transsexuální žena si může nechat odstranit prsa, dělohu, pochvu a nechat si přidělat falickou protézu.
Zbyde mi jen vzdorovat soudcům, které postavím před choulostivý problém. Občanský a trestní zákoník jsou asexuální, neexistuje žádná definice pohlaví, které je považováno stejně jako příjmení, jméno, národnost a původ za dané při narození. Žádná z těchto charakteristik nemůže být změněna jen tak. Jedná se o princip „nedisponovatelnosti vlastním stavem."
Žádat o jiné křestní jméno znamená požadovat změnu v matričním záznamu. Po dvacet let zůstávali soudci v tomto směru neoblomní. Ale museli zvážit případy hermafroditismu nebo osob narozených s pohlavím špatně vyvinutým a chirurgicky odstraněným. Soudy nakonec musely vyřešit závažný etický problém: co je to pohlaví? Něco, co je dáno biologicky? Psychologická skutečnost? Kulturní fakt? Bezpochyby všechny tři. Ale mohli uznat primát psychologického pohlaví? Ano, od rozsudku vyneseného v Saint-Etienne v roce 1979: „Přestože je genetické pohlaví nezměnitelné, není definice pravého pohlaví závazně spojena s tímto pojmem samým.."
Rozpolcené bytosti
V roce 1980 šli soudci v Nanterre ještě dále: „..transsexualismu m může být léčen a vyléčen změnou pohlavních orgánů.. prostředek k lepšímu profesionálnímu a společenskému zařazení …společenský pořádek by byl více narušen zapíráním ženskosti než jejím přijetím.." Všechny soudy ovšem nezastávají v tomto ohledu stejný názor.
V mém případě jsem se rychle vzdal transsexuality. Tuto hroznou cestu nelze projít bez hlubokého přesvědčení. Objevil jsem drama tisíců lidí, kteří trpí, rozpolceni mezi svou anatomií a psychikou a kteří by si zasluhovali více porozumění a tolerance.
