2. Etiologie

A. Teorie učení
Autorem, který nejvíce aplikoval teorie sociálního učení na GID v dětství, je Richard Green. Věnoval se této problematice ve svých dvou knihách: "Sexual conflict in children and adults" (1974) a ""Sissy boy syndrom" and development of homosexuality" (1987). Jeho názory prošly v období mezi napsáním těchto knih významnou proměnou, která byla dána především jeho terapeutickými neúspěchy ve snaze o změnu GID u dětí a uvědoměním si možných vedlejších efektů dříve jím doporučované terapie.

Významnou roli ve změně jeho názorů na GID u dětí hrálo také zjištění, že GID u dětí je především prekurzorem budoucí homosexuální orientace nikoliv transsexuality, jak dříve předpokládal.

Green předpokládal přesně v duchu teorií učení, že GID u dětí je prostě dána nevhodným prostředím v rodině, kde dochází k posilování feminního chování místo maskulinního (u chlapců). Tyto jeho teorie se v jeho vlastním zkoumání příliš nepotvrdily a postupem let od nich upustil, stejně jako od doporučování různých direktivních terapeutických zásahů.

   1       2       3       další        obsah 2