2. Gender a sexuální orientace (preference)
Dalším pro mou práci podstatným problémem je vztah genderu a sexuální orientace respektive preference. John Money napsal v tomto směru následující: "Zde není limitů ohledně množství adjektiv, která mohou být použita pro hodnocení genderu. Jedna klasifikace hodnotí homosexuální, bisexuální nebo heterosexuální gender. Homosexuální gender se může široce rozpínat od drag queen nebo gynemimetika na straně jedné až k stereotypnímu fotbalovému macho hrdinovi nebo seržantu od námořní pěchoty, který má maskulinní gender s výjimkou sexu s partnerem, ke kterému je eroticky přitahován a s nímž je vázán mužným poutem v milostných záležitostech." (Money 1988, s.53).

Z tohoto citátu jasně vyplývá, že Money považoval sexuální orientaci za pouhý aspekt genderu. V odborné veřejnosti se však ustálilo povědomí o genderu a orientaci jako o dvou nezávislých veličinách (Baštecká 2001, s.150-151; Janošová 2000, s.16-17; Weiss 2002, s.158-159). Rovněž obě psychopatologické klasifikace používají toto rozdělení. Z důvodů srozumitelnosti a užitelnosti rozlišení genderu a sexuální orientace jako dvou odlišných prvků se jej také přidržím.

Zároveň bych chtěla upozornit na prolínání těchto dvou prvků. V lidské historii bylo běžné spojování homosexuální orientace s feminitou u mužů a maskulinitou u žen. Ovšem už ve starověku si mnozí uvědomili, že taková spojitost se neobjevuje vždy, a proto objevilo se rozlišení mezi maskulinními a feminními homosexuály (Janošová 2000, s.81).

V devatenáctém století rozdělil homosexuální muže podle jejich sexuálního chování a genderové identity Ulrich, který byl v devatenáctém století průkopníkem dekriminalizace homosexuality v Německu. Toto rozlišení přežívá v klinické praxi dodnes (Brzek,& Pondělíčková 1992, s.30-35), ačkoliv jeho teoretické základy byly v posledních desetiletích opakovaně zpochybňovány.

Podstatným prvkem při zpochybňování vztahu mezi orientací a genderem bylo rozvíjející se sebeuvědomění gay a lesbické komunity. Z obou těchto komunit se nejméně již od sedmdesátých let ozývají hlasy ostře kritizující tehdejší stereotypní předpoklad, že gay či lesbické páry jsou napodobeninami heterosexuálních párů. (Witt a kol. 1995). V gay a komunitě bylo toto odmítnutí podstatnou součástí takzvané klonové kultury sedmdesátých a osmdesátých let (Rupp 2001, s.191-195), která se stylizovala extrémně maskulinně.

   1       2       další       obsah