Prof. MUDr. Vladislav Rapant, DrSc.
Já bych svůj příspěvek označil jako předběžný, poněvadž já myslím, že k zvláštním věcem se teprve dostaneme. Jestli se ujímám slova teď v tomto okamžiku, tedy z obavy, aby to nebylo dirigováno emotivně. A proto bych vás prosil, abyste tuto moji poznámku přijali jako předčasnou, poněvadž bychom mohli vážnou diskusi znehodnotit osobními invektivami.

Já si teď vybavuji slavného, přeslavného kardiochirurga profesora De Bakeyho, který jednou napsal, že co si člověk vůbec vytvoří ve svých představách, že o to se má pokusit. A já myslím, že je to pro naši dobu, dobu takové velké kulturně-technické revoluce si toto opakovaně uvědomovat. Verne tušil, že se můžeme dostat na Měsíc, a proto když tato imaginace vznikla, myslím, že bylo správné, že se o to někdo pokusil.

Já myslím, totéž se dá říct o transplantaci srdeční. Já u profesora Barnarda si dnes ničeho jiného nevážím, možná že mi to budete zazlívat, ale vážím si jenom té jeho odvahy, že jako první odebral srdce, které ještě tepalo. To myslím, že je šílená odvaha, poněvadž přece všem je jasné, že bylo tisíce možná operací experimentálně provedených autotransplantací, heterotransplantací a ortoropních transplantací srdce, a že žádná od Hardyho, a já nevím, jak se všichni ti chirurgové jmenovali, se neodvážil toho, čeho se odvážil profesor Barnard, kterého já si skutečně vážím jenom po této stránce odvahy, nikoliv potom co ze sebe udělal.

K třetí otázce bych rád zdůraznil, o transplantaci srdce, že jsme četli i v našich novinách řadu a řadu různých prohlášení kardiochirurgů, kteří tuto operaci odmítali. Nakonec byla provedena také v našich vlastech tato operace chirurgy, kteří ji v diskusi se mnou kategoricky odmítali. I svět se mění a lidé se mění a názory se taky mění. Ale já toto chci říci jenom proto, poněvadž chirurgové, kteří do něčeho šli, nikdy nebyli jaksi osvobozeni od určitých křivd společnosti. Tady to slovo společnost už padlo mockrát.