inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
19.7.2019 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Bloudění světem moderního sexu

Pod jilmem nedaleko automatu Svět v pražské Libni sedí pětadvacetiletý blondýn Jirka a hraje na kytaru, v klíně mu leží nakrátko ostříhaná hlava o pět let mladší Heleny. Píseň o lásce (!!! - nejlíp krátký verš jako citát) se chýlí ke konci. Helena přivírá oči a snaží se kytaristu pohladit po vlasech. Ten ale ucukává a rázně přerušuje hru: "Nech toho, fakt! Víš, že na tohle nejsem," zlobí se. "Tak dobře, až za rok," uklidňuje ho Helena. Najednou se jí rozzáří oči: "Ale koukni, prsa mi už rostou," říká a rozepíná si flanelovou košili.

Helena se ve skutečnosti jmenuje Petr Jeník. Po šestiletém docházení do pražského Sexuologického ústavu je však už blízko svému toužebnému přání: stát se opravdovou ženou. Před třemi měsíci začal Petr jíst ženské hormony, na příští rok mu lékaři slíbili operaci. "Pak Jirku konečně svedu!" těší se.

Milovat bez lásky

Už nejméně sto let - od dob Siegmunda Freuda - víme, že sexualita výrazně ovlivňuje život nejen každého jednotlivce, ale i velkých lidských komunit. Přes psychoanalýzu, sexuální revoluci a pornografii pokračuje vývoj, který sexuologové chválí jako překonávání nezdravých tabu, humanitněji zaměření vědci ho naopak odsuzují jako nebezpečný úpadek základních lidských hodnot. Vídeňský profesor Freud odhalil v celé řadě tehdy běžných neuróz obsesi vzniklou potlačováním vzpomínek na sexuální zážitky.

V šedesátých letech američtí psychoanalytikové takových případů popisují už jen málo, přibývá zato "jemnějších potíží". Před třiceti lety si Američané nejvíc stěžovali na ztrátu citových vazeb ke svým partnerkám. "Nejsem schopen milovat ani nenávidět," opakovaly svým psychoanalytikům desetitisíce pacientů a to nutilo vědce k zamyšlení. Řada z nich se přikláněla k vysvětlení slavného francouzského filozofa Paula Ricoeura, že příčinou citové vyprahlosti je likvidace sexuálních zákazů.

"Erotika se vymanila ze svazku, ve kterém se dvě osoby snaží o trvalý, intenzivní a intimní vztah," konstatuje profesor Ricoeur. Důsledkem není podle něho jenom stále se rozšiřující propast mezi citem a erotikou, ale také ztráta hodnoty lidské sexuality vůbec: zredukována na jednoduchou biologickou funkci se stala v pravém slova smyslu nezajímavou.

"Nuda moderního sexu" paradoxně podporuje rychlý rozvoj erotického trhu. "Lidé vedou vysilující zápas proti psychologické chudobě samotné slasti, která ve své biologické brutalitě není příliš schopna zdokonalení," tvrdí francouzský filozof. Postupy, jak oživit skomírající touhu, jsou dostatečně známé: časté střídání partnerů, rafinované technologie slasti, dramatizování pomocí modelu uzkázat-zakrýt, odpírat-dávat, třetí osoba na scéně.

"Ať už jde o jakoukoli podobu, vidíme vždy, jak erotika sklouzává od promiskuity do nešťastné opuštěnosti," tvrdí profesor Ricoeur.

Uvedené těžkosti se přitom zdaleka netýkají jenom zlaté mládeže, nebo třeba nižších sociálních vrstev. K erotice bez citu svádí moderní společnost každého. Unavený občan už má dost stálých potíží s udržením společenské prestiže a utíká před technologickým světem práce do sféry soukromí a volného času. Touží po intimní zábavě. Když už vůbec nic nemá smysl, přece zůstává prchavá slast a její dovednosti.

Až přijde princ z pohádky

Prvním náznakem bloudění Petra Jeníka byla už skutečnost, že nikdy nevyhledával klukovské hry. Nejraději si někde v panelovém bytě 3+1 udělal "útulný pokojíček" a v něm si povídal sám se sebou. Napřed snil o krásných princích z pohádek, později o veliké lásce, která jednou určitě musí přijít. Do skutečných problémů světa sexu padl ve třinácti letech: zamiloval se do spolužáka. Psal mu dopisy, které si záhy četla celá třída. Informace se dostala i k Petrově matce. "Byl to pro ni šok. Bála se, co tomu řeknou sousedi, známí, příbuzní," vzpomíná Petr. Paní Jeníková, profesí psycholožka, vyřešila ostudu rázně: poslala syna do učení na internátní školu co nejdál od domova.

Na učilišti ve Stříbře se však Petrův zájem o "pohádkové prince" neutajil. Vrátní, mistři, učňové i učnice si na něj brzo ukazovali prstem: "Podívejte, jak se kroutí, jak divně drží to cigáro," posmívali se mu zhnuseně. Aby zapomněl, začal jezdit do plzeňských nočních klubů. "Tam bylo každému fuk, co jsem zač," říká Petr.

V jednom baru poprvé uviděl homosexuály. Zjistil, že to jsou jediní muži, ochotní s ním něco mít, ale byli mu odporní. Skrýval se před nimi v dívčí společnosti, přesněji řečeno mezi lesbičkami. "Hrozně jsem tehdy obdivoval jednu feťačku. Byla neuvěřitelně suverénní. Každou noc jsme to spolu táhli a vyhledávali rvačky. Na internát jsem se vracel samá modřina, ale šťastný," vzpomíná bývalý učeň. V té době dokázal vypít i tři litry vína za večer. Postupně začal kouřit marihuanu, později přešel na pervitin. "Drogy mi dodávaly sebevědomí, dokázaly zahnat pocit prázdnoty a osamělosti," vysvětluje Petr. Když nebylo "piko", nakupoval LSD.

V šestnácti divokého žáka z učiliště vyhodili a on se vrátil do Prahy. Rozvedená matka vyžadovala po synovi jediné: aby jí platil nájem. Odmítala se s ním o jeho nešťastných láskách bavit, tvářila se, že je to puberta. "Nanejvýš mi řekla, že to není nic proti tomu, co musejí normální lidi překonávat v práci," říká Petr. Ve dne pracoval jako montér telefonních ústředen, v noci ho touha po kontaktu vyháněla do ulic. Praha však není poklidné Stříbro a on brzy poznal, jak nebezpečné to na některých místech může být. "Jednou mě ve vinárně Rostov sbalil neznámý, na první pohled příjemný chlápek," vypráví Petr. Nebyl to ovšem vysněný princ. "Pozval mě k sobě do bytu. Tam před mýma očima utloukl psa, potom mi nalíčil obličej a olizoval mě."

Něco se vám hnusí?

Anglický spisovatel Anthony Burgess (autor i v Čechách známé knihy Mechanický pomeranč) se stal kultovním autorem konce šedesátých let, mimo jiné díky popularizaci nezávazné erotiky. "Sex funguje jako katarze, odstraní z mozku nebezpečné impulsy," tvrdí Burgess. Stát by proto neměl takový "bezpečnostní ventil" uzavírat, rozumná je naopak osvícená podpora komerční erotiky.

Konjunktura erotických pomůcek, filmů a časopisů i nejrůznějších druhů sexuálních služeb zasáhla po revoluci také hladovějící Čechy. Především v nejméně agresívní - obrazové - formě vstoupila do života každého z nás. Jak dosvědčují čeští porodníci, erotické časopisy běžně nosí rozechvělí otcové jako dárky novopečeným maminkám, v Praze se kreslí nahé dívky jako reklama na linkové tramvaje.

Rozvoj erotického trhu u nás nemá vlivné nepřátele, kteří by pod praporem tradiční morálky a lidských práv dokázali prosadit jeho regulaci. O slabosti pozic křesťanů a feministek svědčí všudepřítomná prostituce a snadná dostupnost "lechtivých" časopisů. Obecně se sice uznává, že některé erotické zboží může spotřebiteli uškodit, ale hlasy protivníků pornografie (např. ředitele Psychologického ústavu Akademie věd Pavla Říčana) zanikají v podrobně vedené diskusi o tom, kde vlastně pornografie začíná, a kde jde ještě o "zdravou erotiku".

"Na obrazovce nesmí být v detailu záběr obou aktivovaných genitálií ve vzájemném spojení," nabídl nedávno svoji definici veřejně prezentovatelného sexu bývalý poradce premiéra Pitharta, dnes programový ředitel televize NOVA Jan Vít. Ministr spravedlnosti Jiří Novák je na první pohled méně liberální: k pornografii řadí každou informaci, která slouží "pouze k pohlavnímu vzrušení a zároveň vzbuzuje odpor a hnus". Jak ovšem upozorňují sexuologové, hranice hnusu při sledování pornografie plně závisí na osobě spotřebitele. Vzhledem k tomu, že některým lidem se nehnusí ani dětský sex, nedá se ministrovo kritérium ke stanovení obecně závazné hranice použít.

Pornografie znamená v překladu z řečtiny "kreslení prostitutek". Za prostitutku považovali staří Řekové každou ženu, jejíž "jméno a názory" byly méně důležité než sexuální funkce jejího těla. Stejné kritérium používají také americké feministky. Podle jejich ideoložky Catharine MacKinnonové přitom vůbec nejde jenom o estetický problém, boj proti pornografii má jasný sociální odstín.

"Je to agrese a násilí ze strany mužů, kteří nás chtějí ponížit, abychom se všechny chovaly jako jejich pornografické idoly," říká feministka jednoznačně. Skandální podtón jejích výroků - obchod s erotikou třeba přirovnává k holocaustu - vzbudil odmítavé reakce řady psychologů. Ti upozorňují, že feministky se na popularitě pornografie nepřímo podílejí. Revoltují totiž proti "mužské nadvládě" v instituci manželství, tím ničí citové vazby a frustrovaní muži hledají náhražky na erotickém trhu.

Za pár výprasků navíc

Po setkání se sadistou už Petr ztratil zábrany a věnoval se homosexuálům. Měl ale smůlu na své partnery. "Každému šlo jenom o prachy a o postel," říká.

Krátce před osmnáctými narozeninami se seznámil s číšníkem Tomášem. Nový přítel se mu moc líbil, měl ale podivné známosti. Gang teenagerů dal Petrovi brzy najevo, kam se dostal. "Chtěli, abych šel šlapat, že prý není za co fetovat. Když jsem odmítl, zmlátili mě a vzali mi klíče od bytu. Další týden nás vykradli. Ze strachu a z lásky k Tomášovi jsem nakonec souhlasil."

Petr začal nosit partě peníze, ze kterých se po nocích žilo, ale grázlům to připadalo málo. Vyčítali mu, že si nedokáže najít zámožné milence a jakmile chtěl s prostitucí přestat, začali s výhrůžkami. "Týkalo se to mámy, bráchy," vzpomíná. Nakonec parta pustila Petra k vodě, stálo ho to ale několik "nakládaček" a bezesných nocí. "Půl roku jsem se bál, že přijdou znova," říká.

Netrvalo dlouho a Petr dostal od matky 30 tisíc korun, které pro něj ušetřila v rámci životní pojistky. Mezi jeho kamarády se rozkřiklo, že je "v balíku", a jeden z nich začal předstírat, že Petra miluje. "Nevadilo mi, že lže. Chtěl jsem s ním být za každou cenu. Najali jsme si apartmá v hotelu Atrium a on mě kvůli těm penězům dokonce dvakrát pomiloval. Byl jsem šťastný, jenže nám brzo došly peníze. Abych si Richarda udržel, začal jsem znovu šlapat."

Petr se ke své minulosti gigola staví fatálně: "Věřím v osud a jsem to já, kdo mu svou lehkomyslností pomáhá," říká zasněně mezi dvěma obláčky kouře. Už sedm let si i v nejhorších chvílích svého života píše deník. "Samota, ticho, je mi krásně. Večer mě navštívil David - modlili jsme se. Bože, děkuji Ti za to krásné uvolnění. Když se vrátila matka z práce, vytýkala mi, že se scházím s věřícími. A co je špatného na tom, že se modlím?" poznamenal si před rokem na své devatenácté narozeniny. "Moje náboženské období už je dávno pryč," říká dnes. "Církev nepřijímá nikoho, jako jsem já."

Donedávna svařoval v Tesle žárovky. "Dva tisíce kusů za hodinu," říká bez náznaku pýchy. Teď je nezaměstnaný, téměř bez peněz a po třech pokusech o sebevraždu váží 50 kilogramů.

Český blahobyt, americký happy end

Měsíčně se prodá v Českých zemích více než půl miliónu výtisků pornočasopisů, na perifériích i v centrech větších měst prosperují stovky erotických salónů - na sídlištích typu Jižního Města často představuje night-club jedinou kulturní atrakci. Domácí experti v tom nevidí nic podivného. Přednosta Sexuologického ústavu Jaroslav Zvěřina si v souvislosti s "odtabuizováním" sexuálních choutek pochvaluje "blahodárné přesycení" naší populace. Všichni čeští sexuologové opakují Burgessovy teze o prospěšnosti erotiky a zásobují svými texty "sexuální okénka" bulvárních deníků. Největší hvězda mezi nimi, MUDr. Radim Uzel, si dokonce pod názvem Radimův pramen poznání zřídil sexuální linku důvěry, v posledním Nei Reportu inzeroval své osvětové dílo o sodomii. Jedinou hrozbu pro českou veřejnost v tomto oboru představuje, řečeno slovy dr. Zvěřiny, "vlna antisexu a moralizování", která k nám prý brzo dorazí ze Západu.

Za nejnebezpečnějšího vývozce antisexuální revoluce můžeme považovat Spojené státy. Před dvaceti lety sice neshledala analýza, objednaná washingtonským Kongresem, na erotické konjunktuře nic závadného, v roce 1984 ale zřídili poslanci další komisi pro výzkum vlivu pornografie na americkou společnost. Závěr zněl jednoznačně: porno narušuje rodinné vztahy, vede k neúctě v mezilidské komunikaci, neustálým přesvědčováním, že ženy "to chtějí", vytváří atmosféru tolerance k sexuálním deliktům. Platnost posledního bodu prokázal pokus na univerzitě v Indianě. Profesoři promítali šest týdnů skupině studentů pornofilmy. Pak s nimi imitovali soudní proces, při kterém měli vynést verdikt o výši trestu za znásilnění. Studenti, kteří se na porno nedívali, poslali násilníka za mříže na osm let, divácká skupina se spokojila se čtyřmi roky.

Důsledná kritika pornografie uzavírá bloudění moderní sexuality typicky americkým happy endem. Dokazuje to alespoň rozsáhlý průzkum týdeníku Parade. Před deseti lety bylo se svým sexuálním životem spokojeno jenom 54 procent Američanů, dnes se jejich počet zvýšil na 82 procent. Důvodem však není "odtabuizování" sexu, ale "návrat citu": erotiku bez citového vztahu letos odmítají tři čtvrtiny amerických mužů, v roce 1984 to bylo jenom 59 procent (u žen zůstalo číslo stejné: 86 procent).

Obyčejný život

Po letech bloudění a života na pokraji šílenství stojí Petr Jeník u konce svého příběhu: definitivně ví, že se v jeho mužském těle skrývá ženská duše. Během dlouhé řady návštěv Sexuologického ústavu na pražském Karlově náměstí o tom přesvědčil i lékaře. Odborná komise přiznala Petrovi diagnózu "transsexuál" a tím získal právo na operaci, která z něho udělá co nejvěrnější napodobeninu ženy i po fyzické stránce.

"Žadatelů o takový zákrok jsou stovky, uspokojíme desítky," vysvětluje sexuolog Antonín Brzek. Přitom z pohledu laika o žádné štěstí nejde. Operace, po které Petr touží, je z biologického hlediska zmrzačením zdravého člověka. Zájemce při ní vykastrují.

"Dlouho jsem váhal," přiznává Petr. "Říkal jsem si, jestli si to všechno jenom nenamlouvám. Jednou jsem přemluvil kamarádku, aby to se mnou zkusila v posteli. Ale nešlo to, jenom jsme se příšerně nachechtali."

"Ačkoliv mnoha lidem slovo transsexuál připomíná postavu z pornovidea, o sex jim moc nejde," vysvětluje dr.Brzek. Dokazuje to tím, že nově vymodelovaná pohlaví jsou necitlivá, na což by žádný maniak nepřistoupil. Lékaři také uvádějí, že z transsexuálů bývají po operaci velice "tradiční" muži a ženy, kteří patří ke konzervativní vrstvě národa.Petr si od operace slibuje totální změnu. Chce vést obyčejný život a radovat se z normálních problémů. Rád by se odstěhoval z Prahy někam, kde ho nikdo nezná. "Neponižovat se, být silný," formuluje své představy o budoucnosti. "Stát se kadeřnicí, šťastně se vdát a jednou vychovat syna."

Shlédnuto: 4992x    |    Komentáře: 4    |    Tipů: 0    |   
Translidé 2003-2019 | MAPA | on-line: 0 |        Creative Commons License