B. Psychoanalýza
Stejně jako v kapitole o psychoanalytických teoriích o vzniku homosexuality se ani zde nebudu věnovat psychoanalytickým osobnostem první poloviny dvacátého století. Zaměřím se zde především na americkou psychoanalýzu druhé poloviny století, která přispěla do diskusí o změnitelnosti homosexuality významným, avšak velmi kontroverzním způsobem. V šedesátých a sedmdesátých letech byla americká psychoanalýza hlavní baštou těch, kteří se domnívali, že dokáží změnit sexuální orientaci.

Nejpozoruhodnější na celé věci nebyly deklarované terapeutické úspěchy v tomto směru, ale především skutečnost, že řada amerických analytiků prosazovala používání sugestivně- direktivního přístupu (Blacková, Mitchell 1999, s.251). Abych přiblížila, jak daleko došly změny v samotné podstatě psychoanalytické terapie, ráda bych zde ocitovala jeden konkrétní případ, který uvádí LeVay (1996, s.76):

"Bývalý gay analyzand Martin Duberman popsal své zkušenosti s úspěšností psychoanalytiků na Východním pobřeží v padesátých a šedesátých letech. První z nich požadoval, aby Duberman přerušil vztah se svým přítelem jako podmínku dalšího pokračování v terapii. Druhý analytik naléhal na Dubermana, aby navázal sexuální vztah se ženou, který měl vést k vymizení jeho homosexuality ("Potom může být homosexualita věcí minulosti a odvrhnout to by byla sabotáž vyhlídky na jiný druh budoucnosti"). Třetí psychoanalytik po dvou letech neplodných sezení zakázal Dubermanovi vůbec zmiňovat jeho homosexualitu, přinejmenším dokud se mu nepodaří dostat ji ze své mysli.". V praxi se tedy psychoanalytická léčba velmi přiblížila behaviorální terapii.

   1       2       3       4       5       6       7       další       obsah 2