VI. ZÁVĚR

Podle profesorky plastické a rekonstrukční chirurgie ze Saitamské fakultní nemocnice Ako Takamatsu je situace japonských transgenderů stále obtížná, navzdory postupnému zlepšování situace ve zdravotnictví. Seznam lidí, čekajících na psychoterapii a hlavně na doporučení pro hormonální terapii a operace, čítá přes tisíc pacientů, přibližně sto jich dostalo povolení k hormonální léčbě a pouze 15 podstoupilo chirurgické zákroky – 13 případů female-to-male a 2 male-to-female. Jako důvod takového nepoměru udává, že pro případy transsexuality typu male-to- female není obtížné sehnat hormony ilegálně přes internet a operace je možné podstoupit bez jakékoli psychoterapie v Thajsku. Navíc jsou zákroky u female-to-male náročnější, takže téměř nemají na výběr a musejí čekat na schválení v Japonsku. Pro 100 milionovou populaci jsou zde pouze dvě chirurgická centra (v Saitamě a Okayamě).

Také právní problémy zůstávají nevyřešeny - žádná změna v krytí zdravotním pojištěním, žádné povolení k opravě zapsaného pohlaví, pouze ke změně jména. Díky televizním pořadům se znalost GID problematiky rychle šíří mezi mnoho lidí. Zlepšuje se situace ve školách i zaměstnání. Saitamské standardy péče, inspirované loňskou šestou verzí Standardů péče HBIGDA, usnadnily pro pacienty female-to-male situaci v otázce chirurgického odstranění prsů. (Takamatsu, 2003)

Stále neuspokojivou situaci doplňuje sdělení dalšího odborníka: Toshio Yamauchi, psychiatr Saitamské fakultní nemocnice a ředitel komise pro GID, založené Japonskou psycho-neurologickou společností, říká, že podle amerických odhadů procentuálního zastoupení lidí s transsexualitou v populaci by v Japonsku mělo být něco mezi 2200 a 7000 případů (některé odhady však hovoří o 7 až 70 tisících transgenderů). Doufá, že zákon o registraci bude brzy upraven tak, aby tito lidé mohli změnit registrované pohlaví, ale přesto by to prý pomohlo jen malé části jeho pacientů: „Těch, kteří chtějí úplnou změnu chirurgickou cestou je méně než 10% ze všech pacientů, které máme v péči. Mnoho dalších volí raději život mezi dvěma pohlavími," říká. „Někteří jsou sami zmatení, ke kterému pohlaví vlastně patří a čelí trvalým předsudkům ze strany veřejnosti, která je bere prostě jako perverzní." (Matsubara, 2001)