Zodpovězené dotazy
Co bude pak? | Alexa | 22.12.2004 v 21:31 | MtF
Ahoj,
myslím,že by bylo zbytečné řešit,to čím jsem si prošla a procházím.Pro spoustu z nás,jež navštěvují tyto stránky je to jistě"denním chlebem".
Smiřuji se s tou nespravedlností,že někdo se narodí s tím čím je(navíc si toho neváží) a někdo zkrátka ne,jsou chvíle kdy nenávidím celý svět a jsou chvíle kdy mi je tenhle svět tak trochu u ...tušíte správně.Zvykla jsem si na to,že i když projdu změnou pohlaví,tak stejně nikdy nebudu jako skutečná žena a nebudu nikdy vypadat jako topmodelka.
Já teprve čekám na hormonální léčbu(při tom klepu na dřevo a říkám si tak snad už to bude...)mám při tom spoustu času a mozek skoro nepřestává pracovat.Stále propírám v hlavě už"vyprané" myšlenky.V poslední době však začínám uvažovat trochu o budoucnosti.O tom,co bude pak...přiznám se,že si nedokážu domyslet jakým směrem se bude ubírat můj život,když ani nevím co bude za týden.Nemám sny ani představy,nečekám skoro nic od života,samozřejmě doufám,že to pro co jsem se rozhodla mi pomůže aspoň po stránce duševní pohody a sebevědomí.Zároveň si myslím,že už jsem duševně za pomyslnou hranicí(..řekněme za hranicí schopnosti žít normální život,je to sice dost neurčité vysvětlení,ale věřím že každý si to domyslí po svém...)zpoza,které se už asi nevrátím a už ani nevím jestli se chci vrátit.
Abych to více vyjasnila,zkusím to aplikovat na svůj případ:nemám skoro žádné přátele,nikam nechodím protože nemám chuť chodit moc mezi lidi a hlavně kamkoliv bych přišla,tam budu sama a budu se tak cítit dost nesvá.Navíc nemám vůbec zájem hledat přátele mezi svými vrstevníky(je mi 21)protože si myslím,že spousta z nich není příliš tolerantních vůči takovým"neobvyklým"lidem jako jsem já(jen pro zajímavost,v práci je mým nadřízeným 23-letý kluk,který má blízko ke skinům:((.Zkratka si myslím,že až bude mé tělo více podle mých představ,tak má duše už bude stejně v jakési "jednosměrce"bez možnosti návratu k normálnímu životu.
Věřím, že v záplavě mých slovních obratů se vytrácí jádro věci a tak se zeptám:mám pravdu,tzn.budu vždy na okraji bez možnosti,být zase trochu normálnější anebo se mýlím a změna pohlaví mi v tom nějak výrazněji pomůže?
Johanka | 02.01.2005 v 20:42
Ahoj Alexo,
zdá se, že se opravdu necítíš ve své kůži...
Zmiňuješ, že na hormonální terapii teprve čekáš - doufám jen, že alespoň u nějakého schopného odborníka, a ne u někoho, kdo by Tvou léčbu bezdůvodně protahoval, to tedy jen tak na okraj, protože nekonečné čekání už přivedlo řadu translidí na pokraj šílenství...
To, že ses nenarodila s ženským tělem, ještě neznamená, že bys nemohla či neměla být plnoprávnou ženou rovnocennou s ostatními. Píšeš, že nikdy nebudeš skutečná žena, ale co to vlastně znamená? Jistě, formu svého narození již nezměníš, ale právě proto by ses neměla zbytečně trápit něčím, co stejně nemůžeš ovlivnit, a co ve výsledku nemusí být až tak fatální tragedie, pokud ji z toho nebudeš chtít dělat Ty sama - vždyť mnoho translidí může žít, a také žije spokojeným životem. A že k úplné tělesné dokonalosti cosi chybí? Nu což, nikde přece není dána záruka, že se všichni musíme narodit zdraví bez jakéhokoli postižení. A ani transsexualita holt nechodí po horách, ale po lidech. To je zkrátka riziko života.
Píšeš, že nikdy nebudeš jako topmodelka. Jistě, bylo by to asi lákavé, i mně by se to asi líbilo, ale je to opravdu tak důležité? To jen tato společnost si vytkla nedostižný a navíc i nezdravý ideál ženské krásy, do kterého se ovšem vejdou právě pouze topmodelky a snad pár dalších, zatímco 99,99% ženské populace tomuto ideálu neodpovídá. Obávám se, že čistě skrze svůj vzhled ještě nikdo štěstí a spokojenosti nedosáhl, tyto hodnoty tkví v něčem jiném...
Že nejsi schopná plánovat a hledět dopředu, to je rovněž typické pro období, ve kterém se nyní nacházíš. Zde lze předpkládat, že zahájení hormonální terapie by mělo mimo jiné přinést i značné psychické uvolnění a s ním i větší zaměření na budoucnost.
To, že se straníš společnosti lidí je zřejmě Tvá volba, z velké části pochopitelná, ale nepříliš šťastná. Pokud nejsi přímo poustevnice, pak Ti izolace pravděpodobně neprospívá. Bylo by dobré najít si přátele, kteří by Tvou identitu respektovali, dnešní mladí lidé jsou už mnohem tolerantnější, než generace jejich rodičů, začít se společenským životem ostatně můžeš v kruhu translidí, kde budeš mít jistotu vlídného přijetí.
TS situace znamená samozřejmě pro každého transčlověka značnou zátěž a prožité utrpení řadu z nás nějak poznamená, to ale nikdy nemusí být nezvratné. Záleží tak opravdu jen a jen na Tobě, jak se ke svým problémům postavíš. Osud byl k Tobě velmi nespravedlivý, svou "nemoc" sis nezpůsobila, přesto jsi však jediná, kdo Tvou situaci může řešit a vyřešit. A pokud bys přece jen měla pocit, že věci nezvládáš, jsou zde pomáhající profese, na které je možné se s důvěrou obrátit. Doporučuji zejména poradnu pro sexuální menšiny, která nabízí maximálně vstřícné prostředí.
Přeji Ti, abys našla opět cestu od depresí zpátky k duševní pohodě a spokojenému životu. Pevně doufám, že chystaná proměna Tě k této dráze neochvějně nasměruje.
Kráčej svému štěstí naproti.
Johanka
