Zodpovězené dotazy
Druhá cesta? | Jeade | 14.01.2005 v 18:21 | MtF
Dejme tomu že je mi 19.Od nějakých čtrnácti se převlékám a přitom masturbuji.Případně m. jen tak při představě, že jsem ona.Je to velmi nutkavé.Velice zavidím holkám jejich vzhed,ale v reálu se s nima teměř nebavím,ignoruji je a vůbec mi to nevadí.Často si ředstavuji,že jsem ona a připadá mi to velice lákavé.Před okolím to poměrně úspěšně tajím,neustále se to snažím překonat a nechovat se tak.(K napsaní tohoto dotazu jsem se velice dlouho odhodlával(a) a bojoval(a) s tim.A těd-chtěl bych se zeptat:
1) Co to vlastně je,čemu to odpovídá?
2) Je nějaká cesta k potlačení toho všeho?Teoreticky by být měla a ja bych ji preferoval.(Nebo mohu spolehat jen na svou vůli.)
3) V případě že cesta není a já nebudu chtit to potlačovat.Na koho se mohu obrátit.Mohu na psychiatra?
Prosím na třetí otázku mi odpovězte v bodech mi napište co bych měl dělat a co zhruba mohu očekávat.Velice děkuje Jeade
Johanka | 30.04.382 v 11:06
Ahoj Jeade,
Tvůj dotaz ve mně vyvolal jednu vzpomínku...
Když jsem byla zhruba ve Tvém věku, (tedy v 1.polovině 90.let, kdy osvěta nebyla skoro žádná), objevila jsem ve školní knihovně studentskou práci, zabývající se sexuálními menšinami...
Tam jsem se dočetla také o transexualitě(TS) a transvestitismu(TV). TS člověk byl popsán jako člověk toužící trvale po změně pohlaví, kterého oděv opačného pohlaví v zásadě nevzrušuje, ale navozuje příjemný pocit uvolnění, uklidnění. Naopak transvestita tam byl popsán jako člověk(tělem muž), který se převlékne do ženských šatů, na toaletě masturbuje a po svém vybití tento oděv opět odkládá. Poněkud mne to tehdy zmátlo, a také já jsem tápala, kam vlastně patřím...
Dnes už vím, že přísné škatulkování transgender lidí na TV a TS se ve vyspělých zemích spíše opouští. Trans projevy jsou takto vnímány jako jeden komplexní fenomén, který se liší především v míře intenzity. Tím chci říci, že ne každý cítí potřebu podstoupit operaci, někomu stačí převlékání jednou za měsíc, jiný to potřebuje denně a dalšímu převlékání nestačí a touží po co nejrychlejší tělesné proměně...
Důležité ale je, že určité projevování nezařazuje člověka neodvolatelně do určité přihrádky, to znamená, že není nikde psáno, že člověk, který si dnes vystačí s převlékáním, nebude za pár měsíců či let toužit po operativní změně. Také v české sexuologii se již začíná připouštět, že takzvaný transvestitismus může být (a také je) v některých případech předstupněm transexuality...
To, že si často představuješ sebe jako ženu, závidíš ženám jejich vzhled a zřejmě toužíš mít ženské tělo, to vše naznačuje, že by opravdu mohlo jít o transsexualitu... Bohužel (nebo naštěstí) to v sexuologii nefunguje tak jako jinde v medicíně - Ty mi řekneš příznaky a já na 100% určím diagnózu. U transsexuality neexistuje žádný zcela spolehlivý příznak, podle kterého by se dala neomylně potvrdit či vyvrátit...
Dále píšeš o své snaze tyto touhy potlačovat. Mnoho z nás se o totéž pokoušelo, a někteří to i dokázali - z různých důvodů - ale často za cenu neobyčejné duševní trýzně. Ono totiž potlačovat se dá zkusit všechno, jiná otázka je, jestli se to opravdu dlouhodobě potlačit dá, co tím získám/ztratím, a zda je to vůbec třeba, jestliže se nejedná o nic špatného, co by třeba ubližovalo druhým lidem...
Ráda bych Tě na tomto místě ujistila, že TS opravdu není něco, zač by se člověk musel stydět a reakce naší společnosti na tento fenomén jsou v současnosti už převážně vstřícné a situace se nadále zlepšuje.
Jestli se neurazíš, ráda bych Tě pochválila, žes našla odvahu oslovit naši poradnu se svým problémem. Chápu, že Tě to stálo velké úsilí. Ale právě jen sdělování Tě může posunout někam dál. Nebudeš-li se ptát, uzavřeš-li se v sobě, pak se nikdy nedozvíš, jak to s Tebou vlastně je a budeš se zbytečně dál a dál trápit...
Co bys tedy měla udělat? Vezmu to dle Tvého návrhu v bodech.
- bez velkého otálení se objednej ke kvalitnímu sexuologovi, nejlépe k doktorce Fifkové. Pomůže Ti vyznat se ve svých pocitech a na základě Vašich rozhovorů pak stanoví diagnózu.
- Pokud jde u Tebe skutečně o TS a Ty se rozhodneš pro přeměnu, pak věz, že potvrzení diagnozy trvá obvykle pár měsíců až rok, pak si postupně začínáš zvykat na život v nové roli, seznamuješ okolí se svou situací, zároveň zahájíš hormonální terapii a nejméně po roce jejího trvání pak můžeš přistoupit i k operacím.
Ať už se věci vyvinou jakkoliv, hlavně nebuď se svými problémy sama.
Přeju hodně štěstí!
Johanka
