Zodpovězené dotazy

Nevím kam patřím...  |   Lucka  |  22.01.2005 v 01:55   |   MtF

Ahoj, jsem hrozně ráda že jsem díky bezva magazínu LeGaTo objevila vaše skvělé stránky. Už dlouho lítám v něčem čemu sama nerozumím a nevím jak z toho ven. Ač jsem se narodila jako muž vnitřně se asi více cítím býti ženou. Tajně se oblékám do dámského prádla, punčoch atd. Kromě vnitřního uspokojení mě oblekání do damskeho pradla do jiste miry také vzrušuje. S velkou oblibou čtu velké časopisy, sleduji ženské magazíny a velmi mě zajímá všechno co se tyká žen. Paradoxem je že jsem už 4 roky ženaty a mám dvouleté dítě.

Puvodně jsem si myslela že jsem jen bisexuál a že jen chci plnit ženskou roli ve vztahu s mužem. Loni jsem si tuto skutečnost ale "natvrdo" ověřila a zjistila jsem že to není pravda. Po sexuální stránce mě prostě přitahují jednoznačně ženy a vztah s mužem mě absolutně neláká. Na ulici se ohlížím vyhradně po ženách, otočit se po chlapovi mi mě ani ve snu nenapadlo a . Asi nejvystižněji bych popsala svoje pocity tak, že kdybych se znovu měla narodit, chtěla bych byt lesbickou ženou.

Co se tyče společenského života tak raději vyhledávám kolektivy žen a řeším s nimi jejich problémy než abych vyhledávala společnost mužu. Jediná vyrazná skutečnost která mě spojuje s muži je to, že mám velmi ráda fotbal. Jako zajímavost bych uvedla, že jsem ráda když mě po telefonu identifikuje někdo jako ženu neb mam jemny hlas a lidé kteří mě neznají si to v 90 procentech podle hlasu myslí. Běžny život prinaší tolik starostí že po většinu dne není na tyto myšlenky prostor ale jakmile jsem sama a nebo dojdeli k nějaké konkretní situaci kde bych se raději cítila jako žena, tak se mi ty myšlenky stále vrací.

Vím že muj mail je poněkud zmateny a neurovnany ale asi to reflektuje to, co se ve mně už několik let odehrává.Chci se proto zeptat jestli je tohle všechno normální. Absolutně se nedokážu zařadit kam patřím a jestli existuje někdo kdo trpí stejnymi pocity jako já. Na jednu stranu bych se jednoho dne chtěla probudit jako žena ale na druhou stranu se toho bojím a říkam si, co když se mi to nebude líbit a začnou mi chybět některé věci na které jsem si už jako muž zvykla. Co když tohle všechno je jenom muj nějaky rozmar?

Další problém je že už mi bylo 30 let a tak se chci zeptat zda je normální, když na to člověk přijde v takto pozdním věku. Je ale pravda že mě tyto pocity pronasledují už cca 5 let ale nikdy jsem si nepřipouštěla že by mohlo byt všechno jinak. Poslední otázka, pokud bych se rozhodla pro změnu pohlaví na ženu, mohu prožívat sex jako plnohodnotná žena nebo mi věci jako je vzrušení, orgasmus atd. už budou jednou provždy v životě odepřeny?

Moc děliko za odpověd a věřím že mi alespon trochu pomužete se ve mně zorientovat. Lucka