Zodpovězené dotazy
ako to povedat rodicum ? | 1marek | 18.05.9163 v 11:24 | MtF
som urcite MtF, ale este nikomu som sa nezdoveril lebo sa velmi hanbim. Ako to mam urobit ?
Chalani sa so mnou nebavia lebo vyzeram ako dievca (mam 48kg, 171cm) a baby sa tiez nebavia lebo vedia ze som chalan... a skoro kazdy den sa mi v skole nejakou narazkou vysmievaju ! Ale kto ma nepozna ma oslovuuje v zenskom rode, na toalety ma posielaju na babske ked som niekde na vylete a tak. Paci sa mi ked ma oslovuju ako dievca a rad vysivam a varim, neznasam futbal a hokej a tak.. ked sa to hra na telesnej sedim na lavicke, bojim sa ze ma trafia loptou ved to musi boliet ti chalani su velmi hlupy !
Lekarka ma minuly posielala na vysetrenie horomonov ale ukazalo sa ze mam dost muzskych len vraj opozdenu pubertu.. ale ja viem ze som dievca !
Ako na to ??????????
Johanka | 28.08.2005 v 01:38
Ahoj,
vzhledem k tomu, že píšeš o své jistotě ohledně svého ženského (byť zatím jen psychického) pohlaví, budu s Tebou komunikovat v ženském rodě, což Tě doufám neurazí :)
Tvá situace je vzhledem k Tvému slovenskému občanství bohužel podobná jako v případě Aerith, jejíž dotaz jsem zodpovídala krátce před Tebou.
Slovensko není zemí, která by byla translidem příliš nakloněná (ať už společensky nebo medicínsky), a tak opravdu není snadné v takových podmínkách svůj transsexuální problém řešit. Zejména coming-out 14letého dospívajího transčlověka může být velmi komplikovaný.
Nejlepší řešení ti v tuto chvíli musí napovědět intuice.
Pokud máš nějakého blízkého člověka, kterému maximálně věříš a máš pocit, že je k sexuálním menšinám tolerantní, můžeš se mu zkusit svěřit. Můžeš vyhledat odbornou pomoc, v této fázi asi nejlépe psychologa a svůj problém mu popsat. Velké naděje bych osobně vkládala také do služeb linky důvěry, speciálně vyškolení operátoři by ti měli umět odbornou pomoc zprostředkovat.
Společnými silami pak můžete vymyslet způsob, jak sdělit Tvým rodičům, že přes všechny tělesné náznaky se jim ve skutečnosti nenarodil syn, ale dcera. Můžeš své tajemství sdělit svým rodičům také třeba písemně, třeba v době své delší nepřítomnosti, aby ses tak vyhnula bezprostřední (a možná zprvu nezcela vstřícné reakci). Pokud Tvým rodičům potvrdí Tvůj stav odborná autorita, a pokud jim zároveň zprostředkuješ třeba i literaturu či webové stránky s informacemi o TS, pak máš solidní naději, že nakonec Tvé pocity pochopí a smíří se s nimi.
Velkým příslibem pro Tvou budoucí léčbu mohou být Tvé evidentně výborné tělesné předpoklady (viz oslovování v ženském rodě, posílání na dámské toalety, apod.). Vzhledem k tomu, že těžko můžeš doufat v zahájení hormonální terapie před 18rokem, budeš muset zřejmě ještě pár let zatnout zuby a doufat, že postupující puberta Tvé dispozice příliš nezhorší (což by se stát pravděpodobně nemělo).
Až ti bude 18let, můžeš se pokusit najít nějakého vstřícného slovenského odborníka nebo se přestěhovat do Čech a podstoupit přeměnu zde, např. u doktorky Fifkové.
Řešení tvého problému nebude možná úplně jednoduché, přesto rozhodně není beznadějné, právě naopak, vzhledem ke svému mladému věku máš velkou šanci vše časem úspěšně zvládnout. Proto buď statečná a trpělivá, nedovol nikomu nutit tě zapomenout kdo jsi, nestyď se za to, kým jsi, nebuď na své problémy sama a nikdy neztrácej naději!
Hodně štěstí Ti přeje Johanka
P.S.
A už dnes si zvol nějaké hezké dívčí jméno, které budeš používat nejen pro internetovou komunikaci, ale především sama pro sebe a časem snad i navenek...
P.P.S.
Rána míčem opravdu někdy bolí, ale nenech se zmýlit společenskými předsudky, i dívky a ženy mohou hrát výborně fotbal a nemusí být přitom vůbec hloupé :)
