inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
20.5.2019 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Lidskou jedinečnost nelze léčit

INTERVIEW S TRANSSEXUÁLEM
Transsexualita není jednoduchým problémem. Zdaleka nesouvisí jen se sexem. Naskýtá se řada otázek, s nimiž se v budoucnu bude naše společnost stále více potýkat (např. otázky sociálních rolí, které jsou nám vnucovány společenským systémem). Proč se jim/ /vyhýbat?

Zajímavý pohled na psychickou a sociální stránku transsexuality poskytla Miluše Šubrtová, která podstoupila operaci změny pohlaví. Miluše se mj. podílí na přípravě nového televizního magazínu LeGaTo o lesbických ženách, gayích a transsexuálech, jehož první odvysílání můžete zhlédnout 26. ledna, v 18 hodin na ČT 2.

Atlas: V kontextu s předcházejícím rozhovorem s Terezou Spencerovou musím položit následující otázku. Jaký je váš názor na návrh zákona o zdravotní péči obsahující sporný paragraf 37?

M.Š.: Předkládaný návrh novelizace zákona o péči o zdraví nevypadá dle mého názoru vůbec jako krok do vstřícné a tolerantní Evropy, ale jako návrat k hluboké totalitě. Je z něj patrná snaha o diskriminaci translidí v Čechách a ohrožení jejich samotné existence. Navíc se tento návrh dopouští značných rozporuplných dogmat.

Např. zvýšení věkové hranice na 21 let a odsouhlasení operativních zákroků – to je krok vzad! Protože člověk v mladším věku je schopen reagovat na hormonální substituční terapii mnohem lépe než ve stáří! A vyšší věková hranice zvyšuje větší zdravotní rizika, která věk člověka sám přináší.

Rozporem v návrhu je, aby si každý zaplatil náklady s operací spojené, ale zároveň by takovou operaci nepovolil zdaleka každému. Proč má rozhodovat komise o něčem, co si budu muset v plné výši uhradit? Buď jedno, nebo druhé, ale rozhodně ne obojí.

Zákon totiž uvádí, že komise budou přísnější v požadavcích na prokázání žití člověka v opačné sexuální roli. Zdaleka mi není jasné, co znamená ono slovní spojení “prokázat schopnost žít v opačné roli". Je to vágní formulace, která připomíná neblahé “množství větší než malé" (u drog). Nikdo neví, co si má pod ní představit. Zákony by přece měly být formulovány přesně a precizně, nikoliv takto neurčitě.


Atlas: Je schopen si v tuto chvíli někdo uvědomit, jaký dosah by mělo jeho schválení?

M.Š.: Asi nikdo není schopen uvědomit si plné důsledky tohoto zákona, jinak by jej nikdo nenavrhoval, navíc v této podobě. Není přece možné, aby o osudu vlastního těla i ducha rozhodoval někdo jiný, nežli člověk sám!


Atlas: Operativní zákrok (konverze) neučiní z muže ženu a naopak. Jak vnímáte vy svou roli? Jedná se o relativně stabilní roli nebo o “přebíhání” z role do role? Dá se to nazvat jako rozpolcenost? Popište rozdíl ve vaší psychice před operací a po ní.

M.Š.: Máte pravdu, operace nečiní z muže ženu či naopak, ale dochází k harmonickému cítění psychiky člověka. (To potvrzují i slova MUDr. Hanky Fifkové ze Sexuologické poradny v Praze:

“Všichni klienti, kteří proces přeměny pohlaví absolvovali, jsou spokojenější než dříve. To mohu prohlásit zcela jistě. Jejich psychická pohoda se zvýšila, ubylo depresí a úzkostí a psychické lability. Nezdá se, že by řešili nějaké významně jiné tělesné potíže, než běžná populace s výjimkou některých problémů po komplikovaném rekonstrukčním zákroku.” Ale uznala také, že nám “schází dlouhodobé sledování velké skupiny lidí s transsexualitou - výsledky takovéhoto sledování budeme mít tak za dvacet let.”)

Psychika zde hraje větší roli než mé biologické pohlaví. V životě, který se mi často stává divadelní scénou, se sama nedívám, jakou roli v tu onu chvíli a čase zastávám či v jaké roli se nacházím. Někdy je to role přiznaná společností jako mužská, někdy jako ženská a někdy je to nic. Zkrátka necítím se být vázaná na předem stavěné role společenské diktatury.

Před operací jsem se nacházela v hledání a zároveň s novým pohledem na svět. Faktem byla přitom role více ženská, ale nebyla tak femme fatální :-) A po operaci se právě nacházím ve všech rolích bez výjimky nutné kategorizace či rodového členění dané společností. Tyto pohledy mně dávají velký životní prostor a zkušenosti, a to daleko větší, než kdybych byla jen uznávaným rodem - muže či ženy.

Zkrátka více poznávat znamená více získávat. Ony dva rody jsou jen malým světem pro má velká přání a vlastní vnímání mého světa. Zkrátka do rodů jen žen a mužů se nevměstnám.



Atlas: Odborná literatura uvádí, že sexuální identita je určena specifickým učením (výchovou) v dětství, ale význam je přiznáván biologickým faktorům. Myslíte, že lze naše samčí či samičí naprogramování po narození měnit? Jinými slovy, lze převrácený gender vyléčit?

M.Š.: Nenaučíte se nic. Naopak poznáváte děje a rozeznáváte jejich důsledky, stejně tak jako vjemy vedoucí k chápaní funkce pohlaví - jak biologického, tak psychického. Nikdy jsem nerozlišovala role jen jako ženské či mužské. Vždy jsem dávala a dodnes dávám přednost jedinečnosti a ta je pestrá.

Biologické pohlaví je vnímáno od dětství jako více viditelné, nežli samotné psychické myšlení a cítění dítěte, proto si lékaři zvykli dávat tak větší prioritu dané roli mužské či ženské jen z hlediska pohledu na biologický vzhled pohlaví. Ale ne vždy se setkáváme s plnou harmonií a se souladem biologie a psychiky v raném dětství a v dospělosti. Ani já jsem takovou harmonii k jedné roli v žádném případě neprojevovala.

Týká se to i intersexuálních dětí, které často provází jen pohled a volba lékaře na biologické pohlaví. V raném věku se dítěti “uměle vytvoří” biologický směr pohlaví operativním zákrokem a v pozdějším věku se může dojít k tomu, že se biologické pohlaví neharmonizuje s psychickým pohlavím.

Léčba, touha zničit jedinečnost, je vyslovená demagogie! Vrozený faktor nelze ničím léčit, stejně tak jako lidskou jedinečnost nelze zaměňovat za umělé utváření společnosti.


Atlas: Jak toto uvědomování si své identity a role ve společnosti chápe vaše okolí? Setkáváte se jistě se různými reakcemi…

M.Š.: Reakce jsou opravdu různé. Od fyzického napadení až po souznění stejného názoru na můj vlastní citový rodový svět. Většina lidí chápe své životy jako nutnost přizpůsobit se, nikoliv vyjádřit se sám za sebe a dát tak průtok své jedinečnosti. A v tom je česká společnost na začátku svých dějin.

Ona role A nebo B je opravdu malé procento ve využití všech potřeb lidského života vedoucího k jeho naplnění. Stejně tak je málo mít jen dva pohlavní rodové rozdíly. Už historie kmenů žijících v Americe či Africe směřovala k různým postavám rodových struktur. Ani dnešní náboženský vliv nemůže tyto touhy člověka po poznání zastavit, stejně tak jako vývoj na této planetě Zemi.


Atlas: Kdy se u vás převrácený gender začal projevovat a čím?

M.Š.: Ten převrácený gender je vlastní cítění sama sebe, to jsem pociťovala už od raného dětství. Často jsem používala jeho praktiky v oblékání, chování a vystupování. Nedělalo mi zatěžko mluvit v obou rolích, i když musím uznat, že dnes upřednostňuji ženský rod.


Atlas: Jak si vysvětlujete fakt, že většina transsexuálů i po operaci zůstává se svým dosavadním partnerem?

M.Š.: Většina lidí přece také zůstává se svou milou osobou i bez toho, že jsou translidé. Není to o transsexualitě, nýbrž o vztahu člověka k člověku. Pokud se mají dva lidé rádi z hlediska podstaty samotné lásky, je transsexualita až na druhém místě v životních potřebách lidí, kteří se rozhodnou překonat své životní překážky.

Určitě by se transsexualita neměla stát předmětem jakéhosi nuceného odloučení osob, které se spolu rozhodly sdílet své životy. A partner bude mít větší pochopení pro druhého a může mu tak rychleji pomáhat v době, kdy prodělává nelehkou část svého života. A hlavně neizoluje člověka od vlastních problémů!

Negativním důkazem toho jsou často názory odborné lékařské veřejnosti, že je lepší odstěhovat se, opustit partnera, rodinu, zaměstnání, protože společnost není připravena přijímat lidskou jinakost.


Atlas: Je podle vás moderní evropská kultura schopna odpoutat se od bipolarity pohlavního chování?

M.Š.: Moderní evropská kultura se musí odpoutat od bipolarity, neboť vývoj našeho života a nakonec mé vlastní zkušenosti mi říkají, že je málo žít jen ve dvou rolích a v pravidlech, která ztrácejí smysl pro svůj již starý původ. Vývoj se nedá zastavit ani v těchto otázkách genderu a proto se těším, že jednou nebudu muset mít v osobních dokladech své pohlaví, že určování mé kvalifikace - odbornosti se nebude odbývat jen na základě biologického pohlaví.

V podtextu jsou transgendeři (translidé, transsexuálové) nejvýkonnějšími pracovními silami, a to z hlediska neustálých pocitů strachu z diskriminace, aby je za jejich jedinečnost nevyhodili zaměstnavatelé ze zaměstnání a škol!

Shlédnuto: 1879x    |    Komentáře: 0    |    Tipů: 1    |   
Translidé 2003-2019 | MAPA | on-line: 0 |        Creative Commons License