inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
19.6.2019 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Michael - poezie

Otisk přírody


Jestliže máme přírodu poslouchat,
nemůžeme obcházet sebe.

Příroda je v nás a kolem nás a Ti, kteří tvrdí, že se něco děje proti přírodě,
pak mluví proti ní, protože ona vždy učiní, tak jak učiní.

Pak je to ona sama, která nás utváří, která v nás žije, dýchá, umírá.
Nic, co je proti přírodě, by ona sama nevytvořila proti sobě samé
/Bůh si neoškliví nic z toho, co stvořil/.

Nic , co je proti přírodě nemůže být bez jejího zásahu stvořené.
Nemůže být bez jejího zásahu, neboť ona tvoří v tichosti to,
co již utvořila, to, co již pouze dotváří.

Nic nevzchází bez ní, nic okolo ní, neb je ve všem a všude.
Kdo tvrdí, že je něco tvořeno proti přírodě, ať se jí zeptá,
proč učinila tak, jak učinila.

Co už je jednou jí vytvořeno a prochází procesem –
jistě je spouštěčem, jež vyvolala ona sama.
Co už je jednou jí vytvořeno, určitě to měla na počátku své tvorby v plánu.

Proto: ptejme se jí a ne těch druhých, kteří jsou jen jejími výtvory.
Neboť ona je tvůrce a tvůrce si neoškliví nic z toho co učinil.
A my vláčeni v jejím procesu podléháme jejím chemickým programům.

Co je v toku času, už se nevrací,
zautomatizovaná chyba je stále chybou.
Člověk se nemůže znovu vrátit a narodit se.
Chemie člověka je původní,
chybějící či nadbývající XX, XY,
do těla zpětně nevtiskneme, ani neodejmeme.
Bylo by mylné domnívat se, že příroda dělá chyby, které jen my opakujeme.


Translidé 2003-2019 | MAPA | on-line: 0 |        Creative Commons License