Nové tělo, nová duše

Konverze se netýká jen zbraní
Co jsme se jen počátkem 90. let načetli o konverzi zbrojního průmyslu! Zavřeme zbrojovky, tanky půjdou do šrotu, zrušíme flobertky a všichni se budeme mít rádi! Zbožné přání bylo otcem sice bohulibé, nicméně navýsost nepraktické myšlenky. Konverze sem, konverze tam, dnes po ní neštěkne ani pes. Už koncem 30. let se lékaři pokoušeli operativně vyvést několik lidí z bludného kruhu poruch sexuální identifikace. Zákroky to byly tenkrát spíš polovičaté, věda teprve pracně hledala recept na rozetnutí tohoto gordického uzlu, o jehož existenci se ve veřejnosti spíš jen stydlivě šeptalo.

LIDÉ, kteří se odhodlali zákrok podstoupit, se dali spočítat na prstech jedné ruky. Měli jsme tehdy několik výborných lehkých atletek. Jednou z nich byla i Zdeňka K. Stala se jednu dobu dokonce i držitelkou světového rekordu v běhu na 800 metrů, který ovšem nikdo moc neuznával. Ženám totiž tehdy mezinárodní atletická federace povolovala běhat jen kratší vzdálenosti. Co přesahovalo vzdálenost 200 metrů, už byl útok na zdraví organismu příslušnic něžného pohlaví. Zdeňka docilovala časů kolem 2:16 minut. Málokdo ale věděl, že se cítí být spíš mužem než ženou. Jednoho dne se odebrala k lékaři a podstoupila operaci. Ze Zdeňky se stal Zdeněk. Vrátil(a) se na dráhu. Světové rekordy byly tytam, dosažené časy v mužské kategorii spíš k smíchu. Jestli se operace dokonale zdařila, dobové prameny nepraví. Po Zdeňkovi K. se slehla země. Doufejme jen, že žil(a) spokojeným, bezdětným životem, protože věda dokáže mnoho, zázraky však nikoliv...

V PAŘÍŽI na Pigalle, kousek od Moulin Rouge, v zastrčené kopcovité uličce vedoucí na Montmartre, stojí nenápadný zábavní podnik. Jmenuje se Madame Arthur. Na první pohled jeden z mnohých kabaretů, kterých je v těchto místech odnepaměti naseto víc než erotických salonů v našem pohraničí. Vedle vchodu lákavé fotografie. Vystupují zde Mireille Mathieu, Tina Turner, dávno mrtvá Dalida, spící svůj věčný sen na nedalekém hřbitově. Všechny hvězdy najednou za pouhých padesát franků! Samozřejmě jde o show transvestitů, mužů převlékajících se za ženy, což je úkon, který jim bohatě stačí ke štěstí. Jejich produkce je dokonalá, potlesk obecenstva upřímný. Transvestit se ztotožňuje se svým pohlavím a převléká se jen z důvodů fetišismu a pohlavního vzrušení. Vůbec nesní o operaci, která by ho přesunula "na druhý břeh".

MEZI TRANSVESTITEM ("umělkyně" z Madame Arthur) a transsexuálem (atletka Zdeňka) je - přes příbuznost obou výrazů - dost značný rozdíl. Transsexualismus je vrozená porucha sexuální identifikace. Lze říci, že ten, koho postihla, je geneticky, somaticky a hormonálně vybaven k příslušnosti k jednomu pohlaví, avšak jeho sexuální identifikace se ztotožňuje s opačným pohlavím. To podle doc. MUDr. Ladislava Jarolíma, CSc., z urologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, znamená stav, v jakém sám sebe dotyčný chápe. Jsem chlapec, nebo dívka?

TRANSSEXUÁL, (pozor na záměnu slov!) stejně jako transvestit, se sice vyznačuje touhou vystupovat v úloze druhého pohlaví, ale cítí se být trvale osobou s jiným pohlavím, než jakým ho obdařila příroda. Spolehlivé identifikaci napomůže přesná diagnóza. Jakýkoli omyl by mohl pacienta natrvalo poškodit. Podle docenta Jarolíma jde o to, aby byly spolehlivě vyloučeny či odlišeny jiné stavy, například homosexualita, psychóza, psychopatie a právě transvestitismus. Výzkumy před několika málo lety prokázaly, že na dvacet tisíc mužů a padesát tisíc žen připadá jedna transsexuální osoba.

PRÁVĚ UROLOGICKA klinika Všeobecné fakultní nemocnice, vedená přednostou prof. MUDr. Janem Dvořáčkem, DrSc., už před několika lety rozšířila svůj program náročných rekonstrukčních operací o výkony zavedené právě docentem Jarolímem. Říká se mu "chirurgická konverze pohlaví transsexuálních osob". Jednoduše řečeno - jedná se o přeměny žen v muže a naopak. Je ovšem nasnadě, že takový chirurgický zákrok je velice náročný a vyžaduje podrobné a dlouhodobé psychologické sledování. Diagnózu transsexualismu stanoví sexuolog. Operace následuje až na základě schválení odbornou komisí a po náročné psychoterapeutické přípravě, čímž ovšem celá proměna, chceme-li konverze, ještě nekončí. Po operaci je nezbytně nutná dlouhodobá fyzická i duševní rehabilitace, jakási příprava pacienta na nový život, se kterým musí být předem srozuměn, protože změna, způsobená operačním výkonem, je nevratná.

HORMONÁLNÍ podpůrná léčba způsobí u mužů, kteří jimi nechtějí být, růst prsou. Ta se mohou operativně dotvořit plastickou operací. Dojde k zjemnění pokožky. U žen, které chtějí být muži, hormony podporují růst ochlupení a vousů. Mění se i hlas. Po hormonální léčbě a další složité přípravě pacienta nastupuje operatér. Cílem chirurgické úpravy u budoucích mužů je podle docenta Jarolíma plastika mikropenisu s erotogenní citlivostí, případně složitější plastiky z kožních laloků. U "nových" žen je vytvořena vagína, konstruovaná z kůže původního penisu, která se vloží do dutiny vytvořené v pánvi. Operatér "vymodeluje" dokonce i klitoris se zachováním původního nervového a cévního zásobení, takže výsledkem je i schopnost orgasmu!

CHIRURGICKÁ konverze pohlaví - jak říká docent Ladislav Jarolím - představuje soubor náročných úkonů významně zasahujících do původního stavu orgánů a jeho funkcí. Chirurgický výkon slouží k imitaci vzhledu a funkce orgánů opačného somatického pohlaví. Dodejme, že výsledný efekt nezahrnuje jen vizuální změny. Důležité je, že někdejší chlapec nebo dívka se konečně stali tím, po čem od narození (tyto dispozice jsou vrozené) toužili. Jsou pak duševně vyrovnanější, nemusí svou dispozici skrývat a tajit, jejich sen se naplnil, většinou se stávají ideálními partnery, jsou z nich vzorní manželé a manželky.

OD DOBY, kdy docent Ladislav Jarolím poprvé přistoupil ke konverzi svého prvního pacienta, uplynulo šest let. Za ta léta učinil šťastnými více než šedesát lidí, kteří do té doby hledali sami sebe.