inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
21.5.2019 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Datum lékařského zákroku považuje Lenka za své jediné zrození

Jdeme spolu proti vyjetým kolejím, tvrdí obě ženy a jejich děti

Dobré - I když se Lenka Novotná z Dobrého na Rychnovsku chystá co nevidět oslavit své třetí narozeniny, ve skutečnosti je na světě už sedmatřicet let. Ještě před třemi lety figurovalo v jejím občanském průkazu jméno Josef Novotný a prodělávala hormonální léčbu před operací, po které se stala z muže ženou. Datum zákroku, kdy skončil její letitý rozkol duše a těla, nyní považuje za své jediné zrození.

"Od dětství jsem tušila, že se mnou není něco v pořádku. Vypadala jsem jako kluk, ale cítila jsem se jako děvče," říká pečlivě nalíčená a načesaná Lenka uprostřed útulného bytu v malé vesničce v podhůří Orlických hor.

Asi v sedmnácti letech si o svém problému přečetl tehdy ještě Josef víc v odborné literatuře a to, že je transsexuál, mu potvrdilo i lékařské vyšetření. Josef si prožil muka vojny a nakonec se snažil přesvědčit sám sebe, že se vše spraví v manželství. S manželkou Janou se seznámil na inzerát a před jedenácti lety přišel na svět Lukáš, dva roky poté ještě Janička.

"Po narození druhého dítěte se mnou tehdy ještě Josef přestal sexuálně žít. Nejdříve jsem si myslela, že má milenku, a trvalo velice dlouho, než mi řekl pravdu. Kruté chvilky poznání však přinesly i oboustranné ulehčení," vzpomíná na těžkou etapu života Jana.

"Rozvod byl jednou z podmínek operace. Ten, kdo podstoupí operativní změnu pohlaví, za sebou většinou spálí mosty, odstěhuje se, změní si jméno. My jsme ale zůstali dál spolu jako rodina - jdeme tak proti vyjetým kolejím i doporučením odborníků," dodává Lenka, která je i přes bolest, kterou si musela při operacích prožít, jako žena konečně šťastná.

"Tátovi teď říkáme Lenko a máme ji stejně rádi. Ze začátku nás lidi litovali, že jsme prý přišli o tátu. Nejsme však žádné chudinky," říká okatá Janička, která se s odchodem mužského prvku z rodiny vyrovnala lépe než Lukáš, kterému přece jen táta občas chybí.

"První reakce rodiny i okolí byly rozpačité, teď už se vše srovnalo. Pro nás se jako pro rodinu mnoho nezměnilo. Lenka je však vedena jako bezdětná, má tím pádem šílené daně. Kdyby se s námi něco stalo, jedna po druhé nedostaneme ani korunu. I proto bychom uvítaly zákon o registrovaném partnerství," říká Jana s tím, že mnoha lidem stále vrtá hlavou, jak spolu mohou takle žít.

"Těžko lidem vysvětlíte, že místo manžela mám doma přítelkyni. Potřebu přátelství a rodičovství jsme obě povýšily nad potřebu hledat si partnera," dodává Jana.

Když už si Lenka myslela, že je ze všeho venku, přišly výčitky, že vzala dětem tátu. To pak skončilo pokusem o sebevraždu.

"Teď už jsem zase v pohodě. O všem, co jsem prožila, jsem napsala knihu. Jmenovat se bude jednoduše "T", což byla moje diagnóza. Marně však sháním sponzora, který by zaplatil pětatřicet tisíc korun za tiskárnu," říká Lenka, držící v ruce strojopis svého života.

Jediné, co na Lence připomíná život v mužském těle, je její hluboký hlas. I proto kniha končí dovětkem: "Už se vám někdy stalo, že po vás chtěli na WC občanský průkaz? Ne? Mně už několikrát."

Shlédnuto: 1809x    |    Komentáře: 0    |    Tipů: 1    |   
Translidé 2003-2019 | MAPA | on-line: 1 |        Creative Commons License