Strach brání sexu při nemocech a handicapech

Jak sexuálně žít, když bojujete s rakovinou nebo s jinou těžkou nemocí, anebo s tělesným handicapem? V tom se svým klientům snaží pomoci MUDr. Růžena Hajnová, primářka sexuologie fakultní nemocnice v Brně-Bohunicích.

Ví, o čem mluví. Řadu měsíců měla ochrnutou nohu a byla odkázána na pomoc rodiny. Trpí totiž Bechtěrevovou nemocí, tedy zánětlivým onemocněním kloubů. Spolu s nimi ji bolívá páteř, která jí tuhne. Jednou, když se bolesti páteře zhoršily, jí mladý lékař obstříkl postižený kříž. Udělal to však tak nešťastně, že jí přeťal nerv, který řídí pohyb levé nohy. Nedokázala s ní hýbat. Připadalo jí absurdní, že se něco tak hloupého stalo zrovna jí. Nemohla uvěřit tomu, že se její stav v dohledné době nezlepší. Ale nezlepšil.

NEVYKAŠLE SE NA MĚ?

Bezmoc a neschopnost postarat se o sebe, natož o své tři děti, v ní vyvolávaly hluboké deprese. Trápila ji představa, že selhává i jako matka. Nejmladší syn začal chodit do první třídy. "Co bude dál," přemítala horečně za bezesných nocí. "Budu ještě někdy chodit? Nepřestanu se líbit svému muži. Nevykašle se na mě...?" Ani pro ni nebylo v těch okamžicích jednoduché zvládat svůj intimní život. Měla štěstí na dobrého neurologa.

MUDr. Bohumil Chrást, CSc., primář neurologie nemocnice v Tišnově, jí řekl, že by za několik měsíců mohla chodit, i když to pro ni nebude jednoduché. Naučil ji řídit auto. To sexuoložce zvedlo sebevědomí. Souhlasil také s tím, aby během léčby jela s rodinou k moři. Cvičila tam na pláži a po návratu i doma. Postupně začala nohu ovládat. Jak se zlepšoval její stav, vytrácely se i její pochyby o sobě samé a o její přitažlivosti při intimním vztahu s manželem. Po jedenácti měsících zase chodila. Pomohlo jí i to, že pro jejího muže nebyla péče o vážně nemocného člověka něčím neznámým. Řadu let se staral o matku, která trpěla roztroušenou sklerózou.

PŘÍPAD DVOU VOZÍČKÁŘŮ

Na rehabilitačním pobytu v Janských Lázních přišli za sexuoložkou dva vozíčkáři: dvacetiletý chlapec se stejně starou s dívkou. Oba byli od pasu dolů ochrnuti. Ptali se jí, zda vůbec mají nárok na nějaký sex. MUDr. Hajnová jim vysvětlila, že podobný způsob uvažování je scestný. Samozřejmě, že mají. Musí se jen naučit jak.

Hodně jim pomůže, když se zbaví zjednodušených představ o sexu. Ten není pouhým "sportovním výkonem", jak ho chápe většina lidí. Je něčím složitějším, rafinovanějším, tajuplnějším. Porušené nervy v oblasti pánve jim sice brání v tom, aby se jejich pohlavní orgány vzrušily, spojily a oni dosáhli orgasmu. Nic jim však nebrání v tom, aby se zkoušeli hladit a mazlit. Tak jako se u slepých lidí mimořádně vyvine sluch, hmat a další smysly, tak i oni mají šanci vytvořit si velice citlivé erotogenní zóny na těch částech těla, které nejsou postiženy handicapem.

JAKO KOUZLENÍ ŠAMANŮ

Zpočátku to vypadalo jako bizarní "tělocvik" a později jako tajuplné kouzlení šamanů. Chlapec a dívka seděli proti sobě. Pomalu k sobě přibližovali dlaně. Tak blízko, aby se téměř dotýkaly. Stejným způsobem se pak oba chvílemi dotýkali a chvílemi nedotýkali paží i dalších míst na těle. Dívali se při tom očí a šeptali si něžnůstky. Potom jeden z nich zavřel oči a soustředil se na dotyky a na teplo, které vycházelo z rukou partnera. Nechal se unášet hezkými představami i tělesnými pocity. Ty zpočátku vnímal jako příjemné teplo, mravenčení až mrazení. Postupně se však začaly měnit v zážitky natolik intenzívní, že se vyrovnaly sexuálnímu vzrušení.

"Po určité době dosahovali tak silných emocionálních stavů, že je bylo možné srovnávat s orgasmem, i když neměly charakter slastných křečí," vysvětlovala nám MUDr. Hajnová. "Tyto a další techniky nejsou ničím nepochopitelným a nedosažitelným. Může se jim naučit téměř každý. Vycházejí z tantrických cviků, které buddhističtí mniši v Indii znají několik tisíc let. Rozvíjejí v lidech schopnosti, jak vnímat a prožívat tělo svého partnera."

TAJUPLNÝ SVĚT DOTYKŮ

Kdo objeví tajuplný svět dotyků, představ a emocí, je podle MUDr. Hajnové daleko méně zranitelný ve chvíli, kdy nebude z nějakého důvodu schopen "sexuální gymnastiky". Dotyky však nejsou pro člověka důležité jen kvůli sexu. Jejich význam je daleko zásadnější. Bez nich je nepředstavitelný zdravý rozvoj dítěte, ale ani zdravý život dospělého člověka. Jejich nedostatek může snadno vyvolat těžké psychické poruchy a celou řadu vážných nemocí.

Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc., dětský psycholog, uvádí ve své knize Výpravy za člověkem příklad z historie. Císař Fridrich II. chtěl zjistit, jakou řečí lidé mluvili před zmatením jazyků při stavbě Babylónské věže, tedy který jazyk je prazákladem všech ostatních jazyků. Udělal proto pokus. Svěřil několik dětí chůvám, které na ně nesměly mluvit. Pouze je nakrmily, přebalily a nechaly být. Nehrály si s nimi a dotýkaly se jich jen minimálně. Císař čekal, jakým jazykem děti promluví. Ukázalo se, že žádným. Nedostatek podnětů, tedy i dotyků, pro ně byl něčím tak strašným, že ani ne za rok všechny zemřely.

HRA NA EGYPT

Přítelkyni doktorky Hajnové objevili lékaři zhoubný nádor v prsu. Žena podstoupila ozařování a chemoterapii. Po ní jí vypadaly všechny vlasy. Traumatizovalo ji to. Měla krásné dlouhé kadeře. Najednou si připadala neuvěřitelně ošklivá. Její obavy a úzkost narušily intimní styky s jejím manželem. MUDr. Hajnová si s ním promluvila. Projevil se jako dobrý psycholog. Přesvědčil manželku, že jim její handicap může posloužit k zajímavému zpestření: ke hře na Egypt.

Za vlády faraónů si vznešené Egypťanky holily lebky. Byl to ideál krásy. Žena doma zkusila chodit bez paruky, s holou hlavou, vkusně namalovaná a s výraznými náušnicemi v uších. Protože měla pěkný tvar hlavy, nedalo manželovi zase tak velkou práci, aby ji postupně přesvědčil o tom, že vypadá velice zajímavě, skoro až exkluzívně, a jemu připadá vzrušující. Cílevědomě jí zvedal sebevědomí a jejich intimní život se postupně normalizoval.

NEUZAVÍRAT SE DO SEBE

"Skoro vždycky existuje řešení," zdůrazňovala MUDr. Hajnová onkologickým pacientům z celé republiky a jejich blízkým. Sjeli se do Brna na týdenní vzdělávací program Balance. Ten pořádalo oddělení klinické onkologie Fakultní nemocnice v Brně-Bohunicích spolu s Asociací Monkin. Pacienti se tu dozvěděli zajímavé informace o možnostech léčby, o dietách, o sociální pomoci, o psychických úskalích choroby. Ale také o tom, jak při léčbě rakoviny a po ní zdravě sexuálně žít.

"Žena po operaci prsu může manželovi nabídnout styk zezadu, při kterém se stulí do klubíčka, aby se cítila jistější," vysvětlovala nám později dr. Hajnová. "Žena po operaci dělohy si může vybrat jakoukoli formu mimopoševního styku. Důležité je, aby se neuzavírala do sebe a snažila se své situaci porozumět. Dobrý sexuolog jí v tom může pomoci."

STRACH, ŽE SELŽU

Podobné potíže v sexuálním životě, jakými trpí onkologičtí pacienti, mohou mít i lidé po těžkých operacích a po vážných chorobách. Třeba po srdečním infarktu nebo po mozkové mrtvici. Společný jmenovatel jejich potíží bývá stejný. Je jím strach z toho, že selžou, ztrapní se, nebudou dost přitažliví a tak dál. Tedy obava, že neobstojí při sexuálním styku, který podle nich dokáží úspěšně zvládnout pouze zdraví, výkonní a přitažliví lidé.

"Podle mě je to stejně nesmyslný strach jako třeba obava, že nedoběhnu tramvaj," řekla Právu MUDr. Hajnová. "No a co. Tak se nesvezu tramvají, ale pojedu na kole nebo půjdu pěšky. I to může mít půvab. Důležité je, abych při tom nebyla sama."

I když je člověk nemocný, handicapovaný nebo prostě jen zestárne, neztratí podle sexuoložky potřebu vlídného slova, porozumění, pohlazení, něžností, pocitu bezpečí... Naopak. Potřebuje je daleko naléhavěji. Ten, kdo to pochopí a vyrovná se s tím, má větší šance na zdravý sexuální život i ve chvíli, kdy ho bude trápit nějaký handicap.