Z vězení ženského těla
„První menstruace pro mě byla šok. Stalo se mi to, když jsem byl v divadle. . O přestávce na záchodě. Napřed jsem si myslel, že jsem se o něco řízl nebo onemocněl. Ale pak mi došla ta krutá pravda naplno: Opravdu jsem uvězněný v ženském těle..!
Začalo to vlastně už o rok dříve, ve dvanácti. To se mi začala zvětšovat prsa. Najednou jsem se nemohl svléknout, měl jsem pocit, že mě ostatní pozorují. Potom jsem už jen čekal od života další rány. A ony opravdu přicházely."
Fotbal a hokej místo panenek
Lukáš Bárta je pětadvacetiletý mladík se vším všudy. Pevný stisk ruky, hluboký hlas, mužská chůze, pohyby i grimasy. Nikdo by už do něj neřekl, že musel přejít dramatickou přeměnou a vystřídat tři jména, než se stal tím, kým chtěl být. Petra Bártová, Vlasta Bártů, Lukáš Bárta. Ano, Lukáš se narodil jako dívka.
Maminka první zpozorovala, že něco není v pořádku. Kočárek pro panenky Petruška rozmontovala na desítky součástek, stejně dopadly i panenky, které dostala do ruky. Hysterický pláč a křik provázely každou snahu obléct Petrušku do rozkošné sukničky s volánky a růžových punčocháčků. „To máte hezkého chlapečka," říkali kolemjdoucí. Zvláště když viděli, jak celé dny hraje s chlapci fotbal nebo řádí s hokejkou na ledě. „Vůbec jsem tehdy nechápal, proč si o mně myslí, že jsem holčička. I ve školce jsem chodil na chlapecké záchody," usmívá se Lukáš.
Peklo začalo ve škole
Každý rok však byl pro Petru pernější. Definitivně zjistila, že to hlavní, co chlapci musejí mít, jí už nenaroste. Naopak, začaly se hlásit ženské geny. K tomu se přidaly v prváku na obchodní akademii i útlocitné pohledy spolužaček: „Nešťastná holka, ta o kluka nezavadí…"
Lukáš o tom říká: „Bylo to opravdu hrozné období. Každý pohled ráno do zrcadla byl utrpením. Říkal jsem si, že to snad raději skončím…" Nejhorší bylo léto. Celých deset let nebyl Lukáš – tehdy vlastně ještě Petra - ani minutu v plavkách na plovárně. Místo toho se vrhla na studium. Přihlášku na VŠE podávala se samými jedničkami. Mnozí jí záviděli, nikdo ale netušil, co skutečně prožívá.
Vyznala lásku spolužačce
Týden před svými osmnáctými narozeninami dosáhly deprese vrcholu. Petra se zamilovala do spolužačky a při jednom večírku jí, notně posílená alkoholem, vyznala lásku. Druhý den ve škole se však její namlouvání rozneslo a lesba bylo to nejslušnější slovo, jakým ji spolužáci častovali. „Jsem odrovnaný, vyřízení, končím,´ řekl jsem si tehdy a přijel metrem na stanici I.P.Pavlova. Došel jsem až do poloviny Nuselského mostu, bylo něco po půlnoci, a začal se drápat přes drátěný plot. Na druhé straně mostu se však objevila starší dvojice a začal na mě volat, ať neblázním a hned slezu. Přešla mě odvaha, slezl jsem dolů, schoulil se do klubíčka a skoro hodinu jsem tam probrečel."
Chci být mužem!
řekl rezolutně místo pozdravu, když se měsíc poté objevil ve dveřích Sexuologického ústavu v Praze. O možnosti operativní změny pohlaví se dozvěděl už před časem, ale stále mu chyběla odvaha.
„Slyšel jsem, že operace jsou bolestivé a rizikové. Navíc se prý může stát, že výsledek není takový, jaký pacient očekával. Ale řekl jsem si: "Jinak skončíš v blázinci nebo si jednou opravdu něco uděláš!"
Odrazovali ji i lékaři. V Sexuologickém ústavu měli evidováno téměř 200 transsexuálů žádajících změnu pohlaví. Varovali ji před riziky, dlouhé měsíce zkoumali její duševní a zdravotní stav, hodiny prohovořili s rodiči.
Na vysokou už jako Lukáš
Nedala se zviklat. Trvalo však skoro rok, než přistoupili k zákroku. Napřed to byly „hormonální bomby", léčba injekcemi s dávkami mužských hormonů. „Sami lékaři byli překvapení, jak rychle to zabíralo," říká Lukáš. Skutečně, hlas začal hrubnout, prsa se zmenšila, na hrudi vyrašily první chloupky. Petra Bártová si změnila jméno na neutrální Vlasta Bártů. Nakonec bez komplikací proběhlo i operativní odstranění pochvy a vaječníků.
Než stačili spolužáci Petřinu proměnu pořádně prodiskutovat, odjela do Prahy studovat první ročník VŠE. Už se sebejistým úsměvem, v pánském obleku s kravatou a s novým jménem v občance: Lukáš Bárta.
