Zjistila, že je transsexuál!

Myslela si, že konečně potkala toho pravého. Byl hezký, milý a hodný. Bohužel ale lhal jí i sám sobě!

Vždy jsem ráda četla zajímavé a někdy až šokující lidské příběhy, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že něco podobného prožiji i já," říká Martina Kofroňová z Českých Budějovic. ,Všechno to začalo, když jsem jako asistentka prodeje nastoupila do jednoho místního autosalonu. Práce mě bavila, byla dobře placená a byl tam vynikající kolektiv..."

Překvapení čekalo ve skříni...

,Pracovat mezi samými mužskými mě fakt bavilo, všichni si mě hleděli a nadbíhali mi. Cítila jsem se jako královna." Pro Martinu to byl povznášející pocit, zvlášť proto, že pochází z rozvedené rodiny a vyrůstala jen s maminkou.

Martina ale o muže, kteří jí nadbíhali, nestála. ,To už je život - nejvíce stojíte o toho, kdo vás nechce! A to byl přesně Pavel. Ten jediný se mnou totiž nelaškoval a možná právě proto se mi moc líbil," vzpomíná Martina. I když s ní Pavel neflirtoval, lhostejná mu nebyla, ba naopak.

,Byl zdrženlivý a viděla jsem, jak mu dělá problém oslovit mě. A tak jsem přiložila ruku k dílu. Pavel se jí chopil a rázem byla ruka v rukávě. Začali jsme spolu chodit a po půl roce jsme se nastěhovali do společné domácnosti." Podle Martiny to byla prostě idylka...

,Tedy až do doby, kdy měl náš šéf odjet na dovolenou a potřeboval půjčit velký kufr. Pavel doma jeden měl. Byl ale právě mimo město, takže mě šéf odvezl po práci domů, abych mu ho dala. Když jsme dorazili a já jsem vyndala kufr ze skříně, podívala jsem se, jestli je prázdný. Rázem jsme se šéfem zůstali jako opaření." Kufr totiž byl plný dámského spodního prádla, šatů, erotických pomůcek a líčidel. Martina nevěděla, jestli se má rozbrečet, nebo smát. Zároveň se před svým šéfem velice styděla.

,Byl to pro mě šok. Nevěděla jsem, jak si mám vysvětlit to, co jsem viděla! Možná to bude znít divně, ale cítila jsem se tak nějak podvedená a nečistá. Odjela jsem k mámě a všechno jsem jí řekla. Když jsme se obě uklidnily, začaly nám najednou docházet souvislosti. Jako třeba to, že Pavel měl v koupelně více kosmetiky než já, nebo že vždy perfektně rozuměl módě. A v sexu to taky nebylo to pravé ořechové."

Když se Pavel vrátil, Martina na něj ,udeřila' a on se jí ke všemu přiznal. ,Vysvětloval mi, že se čím dál častěji cítí být více ženou než mužem a že se jeho pocit stále stupňuje. Povídal mi i o svých výletech do Prahy, kde navštěvoval gay kluby. Najednou jsem to nechtěla poslouchat, i když jsem věděla, že za to nemůže. Byl až moc upřímný, a to mě nejvíce naštvalo! Pochopila jsem ho, ale neodpustila jsem mu."

Martina se s Pavlem rozešla a opět bydlí u své maminky. To, co ji potkalo, nevidí tragicky a po půl roce se tomu dokáže už i zasmát. ,Dokonce jsem si z mého nevydařeného vztahu odnesla jednu pozitivní myšlenku - dnes vím, že ten pravý muž na mě teprve čeká. Až nějakého potkám, budu mít oči na stopkách!"