Anonymita a poskytování zdravotní péče
Poskytování zdravotní péče je postaveno na vzájemné důvěře mezi poskytovateli zdravotní péče a pacienty, kterým je péče poskytována. Vzájemná důvěra není možná, pokud jsou poskytované zdravotní péče anonymní, tedy když ošetřovaný nezná ošetřujícího.
Při poskytování zdravotní péče se vycházelo z předpokladu, že pacient svého ošetřujícího lékaře zná nebo se s ním při prvním kontaktu bez problémů seznámí, pokud o to bude mít zájem. Etický kodex práv pacienta uvádí, že pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují.
Dále také uvádí, že pacient má právo vědět předem jací lékaři, v jakých ordinačních hodinách a na jakém místě jsou mu k dispozici. Deklarace o prosazování práv pacientů v Evropě uvádí, že při přijetí do zdravotnického zařízení by pacienti měli být seznámeni s totožností a odborným postavením osob, které jim poskytují zdravotní péči, a dále o pravidlech a zvyklostech platných pro jejich pobyt a péči. Etický kodex ČLK přímo nestanoví, že se lékař musí každému pacientovi představit ani speciálně neurčuje, že se péče nesmí poskytovat anonymně, ale stanovuje, že se lékař k nemocnému má chovat korektně s pochopením a trpělivostí a nesníží se k hrubému, násilnickému nebo nemravnému chování.
Lékař podle kodexu bere ohled na práva pacienta. Z toho pak lze odvodit, že má-li se tak lékař chovat, to je chovat se korektně, nemůže být anonymní. Problém nebyl a není při ambulantním poskytování zdravotní péče praktickými a odbornými lékaři v jejich ordinacích. Ti mají ordinace řádně označeny křestním jménem s příjmením lékaře, svojí odborností a ordinační dobou. Uváděno bývá i jméno zdravotní sestry. Není proto požadavek ani zvyklost, aby tito lékaři nosili viditelnou jmenovku nebo aby se každému pacientovi, který přichází do ordinace, představovali.
Většinou se tito lékaři představí pacientovi, který k nim přichází poprvé a s nímž se osobně neznají. Je oprávněný požadavek, aby ani lékaři sloužící LSPP nebo RZP neposkytovali urgentní zdravotní péči anonymně. Měli by být označeni dobře viditelnou jmenovkou, i když se jeví vhodnější, aby se i oni pacientovi představili, pokud to situace při poskytování péče a zdravotní stav pacienta dovolují. Velice pozitivně je laickou veřejností hodnoceno, pokud se lékař LSPP nebo lékař RZP představí rodině, je-li vyšetření nebo ošetření pacienta prováděno doma. V lůžkovém zařízení jsou jednotlivá oddělení u vchodu zřetelně a viditelně vždy označena. Informační označení uvádí odbornost oddělení a jméno primáře či vedoucího lékaře.
V jednotlivých ambulancích a vyšetřovnách jsou na informačních vývěskách uváděna jména lékařů, v některých nemocnicích i jména zdravotních sester poskytujících v ten který ordinační den péči. Není proto kvalifikovaný důvod, aby se lékaři na ambulanci lůžkového zařízení každému pacientovi představovali, ale nic tomu také nebrání. Anesteziologové se na lůžkových zařízeních zpravidla pacientům představují, když poučují pacienta o způsobu anestézie. Představují se i jiní konziliáři, když informují pacienta, proč a jaké vyšetření budou provádět. V lůžkových zařízeních jsou lékaři označeni viditelně jmenovkou. Velikost, umístění a obsah jmenovky jsou určeny vnitřním předpisem zdravotnického zařízení, zpravidla příkazem ředitele. Proto se již také osobně nepředstavují.
Na jmenovce je umístěna fotografie, obvykle barevná, jméno a příjmení, titul, odbornost a často i funkční zařazení. Za stávající situace lze proto předpokládat, že požadavek, aby zdravotní péče poskytovaná lékařem nebyla poskytována anonymně, je dostatečně upraven ve většině případů zdravotnických zařízení a také dodržován. Zdravotní sestry poskytující zdravotní péči se nepředstavují, pokud o to pacient nepožádá. Zatím nebyl vysloven požadavek, aby i střední a nižší zdravotničtí pracovníci neposkytovali zdravotní péči anonymně, a tedy aby všichni střední a nižší zdravotničtí pracovníci bez výjimky byli označení jmenovkou.
V lůžkových zařízeních nosí jmenovku často jen hlavní, vrchní a staniční sestry, i když v řadě nemocnic jsou vybaveny jmenovkou i zdravotní sestry. Splnit požadavek některých pacientů, aby jim byli představeni i posluchači lékařské fakulty, když souhlasili s jejich přítomností při vyšetření nebo ošetření, naráží na problémy. Při demonstraci pacienta skupině studentů je to prakticky nemožné. Požadavku lze vyhovět tím, že je pacient seznámen s tím, že jeho vyšetření či ošetření jsou s jeho souhlasem přítomni např. posluchači šestého ročníku první lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Jako vhodné a oprávněné se jeví, aby se představil student lékařské fakulty, který odebírá anamnézu a vypisuje příjem pacienta na lůžkovém zařízení, především pokud o to pacient má zájem.
Obtížně se řeší spory, kdy pacienti poukazují na to, že jim byla péče poskytovaná anonymně, že se lékař nepředstavil, ale byl označen jmenovkou. Žádný obecně závazný právní předpis ani etická norma upravující chování zdravotnických pracovníků při poskytování zdravotní péče vysloveně speciálně a konkrétně neuvádí, že se lékař poskytující péči musí osobně představit. Je pouze uváděno, že pacient má znát svého lékaře a ten byl označen jmenovkou. Pokud však pacient vysloveně požádá, aby se mu i lékař označený jmenovkou představil, mělo by mu být vyhověno. Lékař předejde zbytečným kolizím, neboť právě v takovýchto případech dochází následně k osočování lékaře a k vleklým sporům.
Pokud zaměstnanec nenosí jmenovku při styku s pacientem a ten si stěžuje, může být zaměstnanec volán k pracovněprávní odpovědnosti a sankcionován, pokud nosit jmenovku nařizuje byť jen interní norma zdravotnického zařízení. Stížnost pacienta, že byl ošetřován anonymním zdravotnickým pracovníkem, je oprávněno řešit vedení zdravotnického zařízení. Jedná-li se o lékaře, řeší stížnost i ČLK, nikoliv však pokud se jedná o středního nebo nižšího zdravotnického pracovníka, neboť věc může být kvalifikována jako postup v rozporu s etickým kodexem ČLK i Etickým kodexem práv pacienta. V působnosti ČLK je řešit neetická jednání jen u lékařů.
