4. PŘÍSPĚVEK K SOUDNĚ LÉKAŘSKÝM OTÁZKÁM TRANSSEXUALISMU

JUDr. Josef Černý

Osoba, trpící transsexualismem, je podle dosavadních odborně medicínských závěrů zřejmě osobou nemocnou, osobou postiženou psychickou, případně psychosexuální poruchou.

V tomto případě má jako každý jiný občan nárok na poskytnutí léčebně preventivní péče a stát je povinen tuto péči poskytnout v souladu se současnými poznatky lékařské vědy.

Léčebně preventivní péče má však objektivní charakter a je poskytována v souladu s principy socialistického zdravotnictví, vyjádřenými uvozovacími články k zákonu č.20/1996 Sb. o péči o zdraví lidu, zejména též článkem IV, který zdůrazňuje preventivní zaměření této péče především na ochranu a soustavné upevňování a rozvíjení tělesného a duševního zdraví lidu s předním zaměřením na novou generaci a pracující.

Tato ochrana společnosti a každého jejího jednotlivce je zákonem zaručena a pojištěna ustanoveními o nucené léčbě nemocných trpících některými chorobami, zejména též duševními, jestliže nemocný vzhledem ke své chorobě ohrožuje sebe nebo své okolí.

Z tohoto pohledu a schematického vymezení péče o zdraví lidu nutno vycházeti při stanovení rozsahu poskytované léčebné péče i osobám touto nemocí postiženým.

Při tom nutno mít dále na mysli, že par. 17 zákona č.20/1996 Sb.z. nám obsah léčebně preventivní péče jednoznačně charakterizuje jako péči o ochranu, navrácení a upevnění zdraví jednotlivců i kolektivů s tím, že je poskytována obyvatelstvu jak ve zdraví, nemoci a mateřství, tak i při jiných stavech, vyžadujících lékařskou pomoc.

Osoby, trpící transsexualismem, jsou dnes léčeny mimo jiné hlavně tím, že zdravotnická zařízení jim splňují nebo se snaží zajistit splnění jejich požadavků, vyplývajících z jejich specifické duševní poruchy (zvratové operace, změna jména, nošení šatů druhého pohlaví atp.).

1       2       další článek       obsah       tisk