Johanka - poezie

Víla

Tančím ve světle spirály
Vysoká víla s velkými chodidly
Stíny bílého závoje
Nedají mi nikdy pokoje

Má šálka z rudého hedvábí
V zrcadle můj pohled přivábí
Tančím ve zlatém pokoji
Podobna vodnímu příboji
V tisíce kapek pod dohledem Božím
V mžiku se rozložím a zase složím

Chodím si po světě, chodím si pro lásku
Podobnou duhovému oblázku
Samotná víla, což nemá ji nikdo rád?
Smutně tu tančím, jako kůl v plotě akorát

Chci radši být menší a jemná
Však stačí mi na to síla?
Roztomilá a luzná
Malá vodní víla

Chci brodit se rosou
Svůj pas rovnat s vosou
Drobné a štíhlé prstíčky
Co něžně pohladí kytičky

Chci plout na dlaních oceánu
Pak sluníčko vítat k ránu
V poledne závodit s delfíny
Čechrat jim pěnové peřiny

Při západu slunce k večeru
Sledovat duhovou operu
Usínám na loži z červánků
O lásce dám si zdát ve spánku

Chci vlasy mít dlouhé až do pasu
Za větru laskat je v slunečním jasu
Mít štíhlé nožky, ach dech se mi tají
Tak jako jiné víly mají

Ještě než sen přijde pod víčky
Obout si kouzelné střevíčky
Nadlidskou sebrat sílu
Proměnit se v opravdovou vílu.


(1997)