Příběh

Narodila jsem se jako kluk, ale na rozdíl od jiných trans žen jsem už v šesti letech zjistila, že chci nosit dívčí oblečení. Do puberty zůstalo taky jenom u toho (vždy potají) a jinak jsem vedla normální chlapecký život. Prala jsem se s klukama, a prováděla různé ty dětské lumpárny.

Pak přišla puberta a já se začala zajímat o holky, přišlo mi to normální, co ale normální nebylo - bylo to, že jsem měla pořád větší a větší touhu být ženou. Nejenom v oblékání, ale i ve vystupování, chování, chtěla jsem, aby mě tak okolí bralo - narazila jsem na tvrdou zeď a pořád přemýšlela, co to se mnou kruci je. Jsem blázen? Vždyť se mi líbí holky a kluci mě vůbec nepřitahujou, ale chci být zároveň žena. Nejvíc mi vycházela identifikace, že jsem transsexuální lesba.

Ano, už ve 14-ti letech jsem toho věděla hodně, protože se ale nenašel nikdo, kdo by mi mohl poradit, tak jsem začala navštěvovat knihovny a snažila jsem se dozvědět co nejvíce. Tato představa byla pro mne však natolik nepředstavitelná, že jsem tomu prostě nechtěla uvěřit a hrála jsem dál mužskou roli.

Měla jsem několik neúspěšných bezvýznamných školních vztahů a neustále jsem se snažila potlačit svoji ženskou identitu. To přece nemůže být pravda, to je příliš šílené apod. Takhle jsem to zvládala až do léta loňského roku, kdy jsem měla další vážný a neúspěšný vztah s holkou. Fyzické hodiny odbíjejí a já jsem byla pořád panic ;) Nechtěla jsem to jako kluk, ale jako holka.

Pak jsem se loni na podzim nervově sesypala. Chtěla jsem se zabít, ale zároveň jsem chtěla vést život po svém. Neudělala jsem to a zhroutila jsem se. Od té doby až do dneška jsem strávila čas v rukou psychiatrů a 3 týdny hospitalizace v nemocnici. Doktoři a sexuologové to označili jako poruchu osobnosti, ale já vím, že jsem ženou už od narození.

V současnosti jsem zase v pracovním procesu a beru antidepresiva. Opět jsem se marně pokusila všem vysvětlit, co se mnou je. Spousta lidí mě opustila a ten zbytek to bere jako nutné zlo a nemám vůbec nikoho, s kým bych si mohla vyměnit zkušenosti, popovídat si a nepředstírat, že jsem někdo jiný. Jsem proto rozhodnuta vyhledat odbornou pomoc. Ze všeho nejhorší je na tom všem ale ta izolovanost od společnosti a samota.