Moje setkání s transexualitou

Přemýšlím nad všemi úhly pohledu na transexualitu. Včera jsem si četla seminární práce a jiné články, které Petra stáhla z internetu. Napadá mne spousta otázek, na které si ani neumím odpovědět! Jediná věc, kterou jsem si jistá, je to, že můj přítel se cítí být ženou a je tělem muž a že mu chci pomoc se vším, co bude potřebovat. Vím, že bude šťastná.

Seznámili jsme se, když jsem byla v sedmém měsíci těhotenství. Mě bylo 24 let, jemu 33 let. Od našeho prvního setkání uplynuly již 3 roky. Zamilovali jsme se do sebe na první pohled. Od začátku se mi na něm líbilo, že je jemný, něžný a toužil po dítěti a rodině. Nevadilo mu, že není jeho, akorát ho mrzelo, že nemohl prožívat celé těhotenství se mnou. Po krátké známosti jsme se vzali. V tu chvíli jsem ještě netušila nic o jeho transexualitě.

S transexualitou jsem se poprvé setkala v manželství. Manžel mi představil MtF dívku. Tenkrát jsem si myslela, že ho trochu pobláznila, ale místo přiznání nevěry přišla studená sprcha. Přiznal se ke své transexualitě. Cítila jsem se podvedená a nemohla jsem se s tím srovnat. Požádala jsem o rozvod a dala mu tím šanci jít za svým snem. Sama ji nevyužila.

Byla z toho hodně špatná, depresivní. Dost často se utápěla ve svých pocitech. Pokusila se i několikrát o sebevraždu. Díky bohu dopadlo vždy vše ok. Má poměrně velké zdravotní problémy. Trpí především, diabetem s četnými komplikacemi, bohužel i díky depresím neuspokojivě kompenzovaným a po plícní embolii je trvale na medikaci snižující srážlivost krve. Bohužel její zdravotní stav je s velkou pravděpodobností kontraindikací k dokončení změny ts MtF.

Později jsem si našla milence, ale srdce mne táhlo za Petrou, i když jsem si to dlouho nechtěla přiznat. Věděla jsem, že je moc bezva člověk i bezva táta. Vrátili jsme se k sobě, protože to bylo silnější než my a také jsem viděla, jak na něm syn lpí. Bojím se reakce syna na novou situaci.

Nevím jak mu to říct, protože je malý a v dětské upřímnosti poví vše. Nevím, jak na to bude reagovat, jak se vyrovná se skutečností, že jeho otec bude žena a jak ji bude brát? Jako „tátu v sukni" nebo jako „tetu" ? Nebude mu chybět „mužský vzor"?

Sama zatím neví, jak se s tím srovná její okolí. Pochází z konzervativní vesnice z jihu Moravy. Nechce s tím trápit svoje rodiče, říká, že už těch problémů měli s ním dost. Popírala to v sobě, i když po tom moc touží. Víc jí záleží na udržení naší rodiny, než na svých snech …. Stydí se za převlékání, ale přitom jí to moc sluší. Trošku to sice přehání se svou „ženskostí", ale nechá si poradit.

Nevím ani, jestli ji oslovovat v ženském rodě, když je oblečena jako muž, ale cítí se ženou. Beru ji jako ženu, ale s oslovením ženy si nejsem moc jistá.

Začínáme teď s její přeměnou (coming out). Obě se na to moc těšíme. Jsme bezva kamarádky. Beru ji jako svou starší sestru a pomáhám ji jako své dceři. Chceme spolu žít a zachovat rodinu. Myslím si, že si bude chtít najít milence, protože ani jedna z nás není homosexuální.

Přála bych si znát i Vaše názory a rady (ruzicka@inmail.cz).

Těším se