Theme le femme
Spíš bych to měla nazvat Zpověď devianta a ne Na ženské téma, protože jsem se narodila do společnosti, které byla vštěpována idea komunizmu a ne láska a porozumění k ostatním, do doby rudého temna, zákazů, tabu a odsuzování všech, kdo se odlišovali. A všichni našinci byli zařazeni mezi devianty, úchyli a co já vím co ještě.
Toto pojednání jsem původně začala psát jako varování pro ostatní stejně postižené jedince, aby se tak vyvarovali chyb, které jsem udělala já ve své minulosti. Jelikož na těchto stránkách byla původně má minulost, a ta už umřela schválením komise, zaměřím se více na všeobecnou tématiku. A také si myslím, že když toto čtete, máte už za sebou etapu hledání svého já, pokusy o zařazení se k “většině”, nějakou tu naštěstí neúspěšnou sebevraždu či pokus o tzv. sebepoškození, těžké deprese…
Transsexualita, toť lékařský název stavu, kdy už nemáte sílu to v sobě potlačovat a zajdete si pro pomoc na sexuologii. Zařadí vás do škatulky označené číslem 64.0. Do té doby jste víceméně pátrali po své identitě, zjišťovali jste v dostupné literatuře či filmech, jestli náhodou nejste “jenom” homosexuálové a/nebo TV. Mě například vyděsila představa po zhlédnutí filmu Mlčené jehňátek, co když jsem taky donucena k stahování dívčích kůžiček a šití si z nich šatiček. To byl tenkrát první film, kde jsem viděla na vlastní oči jiného TS. Tak jsem rozhodně dopadnout nechtěla. A snad proto jsem se zatvrdila, že to nějak potlačím. Že to byla pěkná kravina (myslím to zatvrzení, ne ten film), vím až teď. Není nad to, když člověk začne brát hormony ještě do 25 let, pak už jde dost pomalu. Nehledě na to, že kdybych se “zviditelnila” už před pěti lety, daly by se v lékárně sehnat injekce Agostilben, které se přestaly od roku1998 do Česka dovážet. A taky si říkám, že bych už měla po operaci, byla bych “šťastně” vdaná a/nebo vůdčí osobnost feministického hnutí. Kdyby tenkrát místo Mlčení jehňátek promítali dokumentární film Hoši z Brazílie (česká televize jej odvysílala koncem loňského roku na 2. Programu někdy kolem půlnoci), nikdy bych si nemyslela, že TS (tedy i já) jsou perverzní zrůdy, které je potřeba nakonec zastřelit, aby neškodili okolí, ale nasadit jim hormony a povolit operaci.
Dost urážek a předsudků, a vraťme se do normálního života. Vždyť život je krásný sám o sobě a je jedno jak vybočujeme z řady. Nejdůležitější je, abychom ho prožili šťastně, i když se nám jej někteří prostoduší jedinci snaží znepříjemnit. Kolikrát, když pro mne přijde na diskotéce nějaký kluk, slyším nemístné poznámky typu: "Podívejte na ty teplouše" a/nebo: "Řekneme mu, že tančí ploužák s chlapem". Jedna moje kolegyně si v situacích, kdy se srazí s blbcem, řekne: “Ty mě taky můžeš.” A zbytečně se nenervuje. Řeknu vám, je to bezva metoda, protože proti lidem mdlé inteligence nelze jinak bojovat.
